Osmý měsíc s Andrejkou (a Sandrou)

Kam se ten čas ztrácí? Kdo mě čte pravidelně musí být z této úvahy asi nadšen...:D Ale já fakt stále nechápu, jak naše mladší dcera může mít už osm měsíců. Fakt nepochopím jak je možné, že čas při dvou dětech plyne tak rychle...

zastihnout jí v dobré náladě tento měsíc bylo celkem náročné...asi vteřinu po cvaknutí této fotky se totálně rozbrečela
a nechápala, proč jí jako nemám na rukách :D

Andrejka se v osmém měsíci už téměř naučila plazit. Je to spíš takové, že když vidí nějaký zajímavý předmět (jasně, nejsou to hračky, ale to už ani nečekáme, že by si hrála s hračkama, že? :D), tak se všelijak snaží k němu dostat a sem tam už se posunula o pár desítek cm dopředu. Spíš takovým volným stylem, ale výrazně se to zlepšuje. I na těch kolínkách zůstává už mnohem delší dobu.

A hlavně - skoro sedí sama! Pro mně je to absolutní roztomilost. Pro ní je to skvělá věc...usuzuji podle jejího nadšeného výrazu. Začalo to zničehonic - najednou si v houpačce prostě sedla a odmítla se opřít a prostě sedí. V prostoru to prozatím sama nedá... Ale i tak - je mi až líto, že už se dostala do této fáze, protože to už každou chvílí přejde do sportovního kočárku. A do klasické autosedačky... a já už doma nebudu mít takové miminko...

Začala být i dost vnímavá. Tedy v tom smyslu, že když jí třeba někam přenáším a ona zahlédne něco co chce, tak je schopná se "hodit" do prostoru a dát mi najevo, že teda tam chce donést, aby si to mohla vzít. Samozřejmě to jsou nejčastěji ovladače, žaluzie, telefony nebo klíče. Takové ty věci, které miminku fakt "chcete" dát do rukou, protože vůůůůůbec na nich nejsou baktérie. No, jasně, že jí to sem tam dám :-X :D

Ze 4 denních spánků přešla ze dne na den na 2 :D A já zase nadávám. Já jsem vlastně strašně nevděčná matka. Nejdříve jsem si stěžovala, že stále spí a že mám pocit, že jí celý den jen uspávám (5x za den je fakt dost). Teď se mi zdá, že vydrží moc dlouho vzhůru - už zvládla najednou i 5-6 hodin :-o (donedávna max. 2 a to už bylo jen tak tak). A i přesto, že přešla na dva (dobře, sem tam ještě tři) denní spánky, tak usíná večer stále stejně pozdě - okolo 22 hod. (dost často později). Spánky byly ale zpravidla delší - i 2 hodiny a něco (jupí!). Kdyby nebyla doma Sandra, tak stihnu i tu reorganizaci domácnosti co si stále plánuju :D

No pak přišly zuby...teda ještě ne úplně, ale bolest od zubů a spánku bylo dost málo. Třeba jen 30 minut a ještě takových všelijakých. A hodně nespokojenosti a nosení na rukou. Večer bývám unavená jak kdybych posilovala nebo co... :D

Podle mě má stále necelých 8 kil, ale s oblečením a plínkou už je to pěkný náklad. Pár dní jsem jí měla na rukou snad nonstop, takže dost čast jen v jedné ruce a to už je co říct...mám totiž slabé ruce a stále hubnu (kojením, už jsem 4 kila pod původní váhou), no naučila jsem se dost věcí zase dělat jednou rukou :D Výšku max. 74 cm.

S jídlem to má všelijak - samozřejmě, že jí více chutnají ovocné příkrmy. Ty masovo-zeleninové nebo zeleninové jí všelijak. Někdy si dá jen dvě tři lžičky a končí... :( Trošku se obávám kontroly u doktorky, protože mi přijde, že jí příkrmů a "věcí" kolem celkem málo. No nenutím, aby si nevypěstovala nějaký odpor. Kůrku z chleba už ochutnala - kvůli lepku a klubajícím se zoubkům. Takové ty křupky pro děti taky ochutnala, ale zatím moc neví jak na to. Hold Sandra měla v jejím věku už 7 zubů, tak si chrumala vše možné i nemožné. Andrejka se dvěmi spodními zuby toho moc nenahlodá :)

Pokud existuje separační úzkost u miminek, tak jí právě má - jakmile zajdu za roh, tak zpravidla spustí řev. Celkově se tento měsíc na mě šíleným způsobem navázala a odmítá nosit se někým jiným (dost často odmítá i manžela).  

Tím, že byla Sandra doma ze školky (byla nemocná), tak se jejich vztah zase o něco posunul. Jakmile jí Andrejka vidí, tak se usmívá a někdy se na sebe holky doslova kření :) Už si zvládnou "hrát" na zemi obě dvě, ale samozřejmě Andrejka spíš bere Sandře hračky - ta je, překvapivě, zatím celkem trpělivá. Sandra jí objímá, Andrejka z ní nespustí oči...a mně se to moc líbí, protože v prvních měsících to vypadalo s nimi všelijak (teda samozřejmě ze strany Sandry, ze strany Andrejky se nedalo ještě nic očekávat :D). Snad to takto bude pokračovat...

Začíná mi být celkem líto, že už se končí toto období. Přiznávám, že s Andrejkou bylo vše o dost jednodušší a nevím, jestli to bylo jen její klidnou (zatím) povahou a nebo prostě tím, že člověk už ví co má čekat a ví, že každý "rozmar" jednou skončí. Právě proto se obávám dne, kdy začne Andrejka chodit, bláznit se se Sandrou, kdy začne mluvit, vztekat se...a já už možná (ne stále) z ní nebudu tak roztopená samou láskou jako jsem doteď. Protože, co si budeme nalhávat, Sandra mě dokáže vytočit x-krát za den (hold ukázkové období vzdoru :D).

A vrchol roztomilosti u Andrejky? Začala spávat v noci na bříšku. A já se vždy rozplývám když jdu za ní spát, jak je dokonalá.

PS: přestala říkat ma-ma a říká spíš mňam-mňam, které je adresované vždy mým prsům :-D