Přečteno: Co by můj syn měl vědět o světě - Fredrik Backman

Kdo četl nebo viděl "Oveho" (Muž jménem Ove - psala jsem o něm TU), tak si určitě zamiloval styl autora Fredrika Backmana. Před pár dny jsem dočetla tuto jeho novější knihu a: 

- smála jsem se (v duchu) několikrát, vyfrkla jsem smíchy asi 3x (nemůžu se smát nahlas, když mi doma spí dvě děti a obě mají pootevřené dveře do pokojů), ronila slzy smíchu 1x (to by byl originál výbuch smíchu, kdybych se nemusela ovládat :D)

- obdivovala jsem upřímnost autora a přiznání vlastních chyb zábavnou formou

- obdivovala jsem, že tato kniha není jen radami pro syna (to vlastně nakonec skoro vůbec), spíš je to vyznání lásky k synovi, ale hlavně k manželce. K té obzvlášť a vypadá, že teda má s autorem celkem trpělivost :D

- knedlík v krku taky proběhl, ale to souvisí s předchozím bodem a možná trošku i tím "happy-endem"...

Někdy bylo těch "hlášek" v jedné větě až moc (až se mi zdálo, že to autor přehání s těmi různými přirovnáními), ale některé situace byly opravdu humorně a vtipně popsány. Celé je to takové pravdivé, reálné, takže matkám (a otcům) to bude důvěrně známé a proto se budou smát. Bezdětným to bude připradat nereálné a proto se budou smát :D

Je to tak trošku jak Landsmanův Deníček moderního fotra, ale po skandinávsku, ale s takovým jiným závěrem a brnknutím na strunu matky, která je schopná si u toho zamilovat autora, politovat jeho ženu (a někdy dítě), ale zároveň, která je schopná u toho uronit slzičku dojetí a tak trošku politovat i sama sebe, když se podívá (v mém případě) doleva, kde leží (spí) manžel, který jí už taková vyznání nedává... Sakra, a přitom já jsem až double-máma! Bych si taky zasloužila, ne? :D

Prostě skvělá oddechovka a must-have pro fanoušky autora :)