První měsíc s Andrejkou (a Sandrou)

Máme doma dvě zlatíčka. Ale ne, kecala bych. To starší už takové zlatíčko není (možná se dokopu k sepsání i jejího deníku) :), to mladší...no posuďte samy.

Když jsem byla prvorodička, tak jsem se uklidňovala tím, že první měsíc prý novorozenci víceméně jen spí. Vzbudí se na kojení a zase usnou. Byl trošku šok, že to tak vůbec nebylo :D Zpracovávala jsem to dlouho, protože Sandra byla vzhůru i několik hodin. Zejména kvůli neutěšitelnému pláči při kolikách... potom je pochopitelné, že nemohla spát, že ano?

Jako druhorodička jsem tedy čekala podobný scénář. A? Někteří novorozenci to fakt umí! Zvlášť prvních asi 14 dní jsme ani nevěděli, že jí doma máme. Fakt jsem jen nakojila, hned usnula a spala i hodinku, dvě, sem tam tři. A spala takovým tím spánkem, že prala pračka, myčka, Sandra tu pořvávala a dupala a běhala, zapínali jsme mikrovlnku, pod okny nám rozbíjeli beton...a nic. Prostě spala. Pochopitelně to bude tím, že problémy s bříškem víceméně nemáme (ano, stále a ráda používám množné číslo :D), jen sem tam. To spíš ve dny, kdy se neudržím a sežeru něco "zakázaného" :)

Andrejka je spíš tichá, ani velmi nepláče. Když se vzbudí tak nás upozorňuje spíš takovým mručením. Je jak takový malý medvěd :D Pláč používá až v extrémních situacích, kdy jí třeba přes puštěnou televizi nebo nějaký hlasitý zpěv Sandry neslyšíme :)
Je kojená, i když rozjezd mléka byl celkem zdlouhavý. Je to takový cuckač - klidně by byla na prsu celý den :D Na druhou stranu v noci má opravdu noc a spí, jen s krátkými pauzami na kojení. 

Sandra od prvního dne byla celkem v pohodě vyrovnaná s tím, že si jí vezmeme domů, což mě celkem překvapilo. Jedna známá, se stejně starou dcerou jako je Sandra, přinesla domů sourozence a ta se hned ptala, kdy ho zase jako laskavě odnese :D

Ale že by to bylo takové sluníčkové se Sandrou, to zase ne. Projevuje tu žárlivost zvláštním způsobem. Spíš takovými nezpracovanými emocemi, které vyplavou na povrch v okamžiku, kdy je unavená (to nejčastěji) nebo hladová. Přes den je celkem v pohodě, i pouhoupe Andrejku v kočárku nebo houpačce (sice tak, že se bojím, že jí vyklopí), přinese jí hračky (které nepotřebuje zatím, ale tak vysvětlete jí to) a hladí Andrejku (stále se bojím o její přežití, Sandra nemá cit a odhad :D)... Ale večer přijde únava a přijde hysterák. Sem tam ho měla i předtím (před narozením Andrejky), ale teď je to každodenní rutina. Která je navíc už dost psychicky vyčerpávající. Nově hysteráky chytá i přes den - takový ten řev, kdy něco chce, ale vlastně nechce a není z té situace východisko. Člověk může argumentovat, vysvětlovat, utěšovat, křičet, vyhrožovat...rozkrájet se na drobné a nic! Nic s ní nehne...

Největší překvapení: když se 2x převalila na bok, jen tak a převalení na bříško ve spánku (foto jsem dávala na instagram spacesusi_mamou - tam dávám vše možné, tak sledujte ;-) 
Míry v 6 týdnech: téměř 62 cm (jo, vyrostla mi hned z těch pidi mini roztomilých oblečků) a téměř 5 kil (4,95)

Kdybych zhodnotila ty první dny s Andrejkou a Sandrou, tak to zatím nebylo až tak hrozné. Nedělala jsem si iluze a věděla jsem, realisticky, do čeho jdu. Čekala jsem to mnohem horší, i když možná ještě jedu na nějakých "endorfinech" z porodu nebo tak :D Teď je to jednodušší alespoň v tom, že Andrejka v podstatě nemá žádné jiné potřeby než přebalit-nakrmit-spát. Tím pádem jí mohu nechat položenou "kdekoliv" a věnuji se něčemu "akutnímu" (nikdy to není tak akutní), co potřebuje Sandra. 

Jak ale bude i Andrejka vyžadovat pozornost, tak to bude asi jiná divočina...