Přečteno aneb SpaceSusi je knihomol III.

Frčím a čtu a čtu. Jak kdybych zase po porodu měla mít "hluché" místo a přečíst jen pár knih do roka. A tak nějak myslím, že to i bude :D

Osamělost prvočísel (Paolo Giordano) - o té knize jsem slyšela, ale netušila jsem o čem je. Čekala jsem (i podle obálky) příběh chlapce/muže (otce?) a jejich vztah. Něco úplně jiného než to ve skutečnosti bylo. Byla jsem překvapená. A překvapení bylo s každou přečtenou stránkou větší. Na prvních 60 stran jsem stále vyvalovala oči (od překvapení) a četla je jedním dechem. Ta kniha je výborně napsaná. Nejsou tam žádná hluchá místa, žádné zbytečné popisy. Dialogy jsou tak akorát. Nic přehnaného. Příběh(y) zvláštní, ale svým způsobem se s něčím podobným mohl setkat kdokoliv z nás. Tato kniha se mi strašně líbila, jen ten konec jsem čekala jiný...ale vlastně já čekala, že vše bude úplně jinak :D Možná proto se mi ta kniha tak líbila, protože nebyla vůbec předvídatelná, jak někdy knihy bývají, a byla fakt skvělá. Vřele doporučuji!

Okamžiky štěstí (Patrik Hartl) - nechala jsem se zlákat jak názvem, tak i sledováním instagramu, kde tuto knihu všichni vychvalovali a fotili a vychvalovali a fotili... Rezervace v knihovně, nadšený dupot, když jsem jí měla v rukou a víte co? Zklamání. Já fakt nevím CO na této knize všichni mají?! Možná jsem už zvyklá na jiný žánr, ale určitě jsem nečekala nic o "puberťácích" (dobře, bylo jim 17 a 19 na začátku). Bylo to podle mně přehnané - ok, někdo zažívá nepřízeň osudu, ale toto byla jedna rána za druhou během pár týdnů/dnů. Na druhou stranu se hlavní postavy z toho tak nějak překvapivě v pohodě vyhrabali, hned si užívali života, sexu, lásek a samozřejmě - šlo jim podnikání ve velkém. I angažmá v New Yorku...a samé takové "reálné" věci, co zažívá každý náctiletý. Ehm. Začala jsem příběhem Veroniky a chvílemi jsem nesouhlasně mlaskala a odkládala knihu se slovy, že se k ní už nevrátím. No, dočetla jsem. Konec dobrý. Pěkný. Verze Jáchyma mě zaujala víc, možná tím, že to psal prostě chlap, tak to "chlapské" myšlení má asi víc zmáknuté :) Konec taky parádní. Celkově je to kniha přehnaných situací, kdy hlavní postavy snad vyzkoušeli všechno (od podvodů, nevěr, trojek v sexu, tantrických masáží s "přídavkem", až po blázinec, smrt blízkých...) Konec dobrý v tomto případě pro mně neznamená "všechno dobré". Hartla už asi jen tak číst nebudu...

Prečo skáčem (Naoki Higašida) - kniha, která neosloví každého, protože asi jen pár lidí má reálnou zkušenost s nějakým autistou. Myslím, že většina zná jen "Rainmana" :) Tato kniha je psaná přímo autistou, takže ukazuje vnitřní svět autistů úplně jinak než si mohou někteří psychologové myslet. Je to zvláštní kniha, čte se rychle a člověk si uvědomí, že i když autisté vypadají jako "hloupí" (neurážím! Spíše narážím na to, že vypadají většinu času jako obrácení do sebe a svých myšlenek a tím, že nekomunikují je někdo tak může vnímat), tak mají bohatší vnitřní svět jak někteří z nás...Doporučuji, ale spíš těm, které to zajímá, mají v blízkém okolí autistu a chtějí mu porozumět a nebo těm empatickým :)