3. luneární měsíc těhotenství - obavy, změna chutí a stále únava

Třetím luneárním měsícem končí první, škaredý, trimestr těhotenství. Škaredý proto, že to je fakt období nevolností a myslím, že s nimi se setká každá těhotná (závidím vyjímkám). I s tou neskutečnou únavou. Zahrnuje 9-12.týden těhotenství a po skončení tohoto luneárního měsíce dochází většinou k úlevě - i co se nevoností týče, tak i té psychické, protože po 12-tém týdnu už klesá (dost výrazně) riziko spontánního potratu. Právě i proto to bývá mezník, kdy každý vyleze s pravdou ven a potvrdí ve svém okolí těhotenství -  v té době jsem to sdělila i vám :)

Tento luneární měsíc se u mě velmi nelišil od toho druhého. Jednoduše celodenní nevolnosti, které začaly do 15 minut po probuzení, trvaly až do té doby než jsem večer usnula. Kovová chuť v ústech celé dny skoro po každém jídle (hlavně sladkém). Únava. Bolest prsů a jejich citlivost a čekání na ustoupení těchto "radostí"...

Byl čas vánoc a silvestr a manžel měl naštěstí alespoň týden dovolenou - hned jsem si více odpočinula, přečetla nějaké knihy a celkově jsem se načerpala pozitivnější energií. Na Silvestra dokonce už pomalu i přestávaly nevolnosti (konečně!) a já si téměř zpívala od radosti. Únava se mě držela stále, i ta kovová chuť a začala se dostavovat čím dál častější chuť na sladké. Slané jsem najednou nechtěla ani vidět. Natož kyselé - fuj.

Sandře jsme už stále opakovali, že bude mít bratříčka nebo sestřičku a ty rozhovory s ní "o tom" jsou k nezaplacení :D

Já: "Víš co bude papat miminko?"

Sandra: "Ano, mlíčko. Z prsíčka. To bylo mňam, mňam..." a slastně se zahledí na moje prsa v pyžamu :D

Já: "Ano! Výborně. To ti tak chutnalo?"

Sandra: "Ano! I džúsik mi chutná. To budu dávat miminku. A čokoládu mu budu dávat."

Já: "Ale to miminko nemůže..."

Sandra: "Může. Já mu dám. Je to moc dobré..."

Dokonce jeden den jen tak přišla za mnou, že chce dát pusinku miminku a objímala mi břicho a říkala "babetko lúbim" (ona mluví víc slovensky, než česky - pozn. manžel je slovák a žijeme na Slovensku). Celkově si tedy začíná dělat k němu celkem pozitivní vztah, který chceme podporovat po celou dobu. Obávám se totiž, že ona je takový "pruďas", že z reality tak nadšená nebude... :D Prostě si to teď ještě nedovede představit a hlavně jí určitě nedochází, že potom na ní nebude až tolik času.

Psychicky se připravuji na těžké chvíle po porodu - na jednu stranu si říkám, že už to máme "za pár" a rok-dva už snad nějak vydržíme :D a pak to bude snad lepší. Na druhou stranu se toho dost obávám - já sama jsem jedináček a vždy jsem říkala, že mé dítě nebude jedináček. No teď si výchovu dvou dětí nějak nedokážu představit. Ale nebudu tu "depkovat" - to by asi vydalo na samostatný post :D

Každopádně prozatím jsem nezažila žádné výkyvy nálad, až je to i manželovi divné :D Tak nějak předpokládal, že se budu chovat stejně nepředvídatelně a budu taková malá tajná nášlapná mina, kdy řekne nějakou věc, která by mě netěhotnou vůbec nerozhodila, ale jako těhotnou mě buď totálně nasrala a nebo rozbrečela takovým tím hysterickým způsobem... :D

Uvidíme, co přinesou další měsíce...myslím, že ještě nemáme vyhráno :D
 
Maminky, které máte více dětí - jak jste prožívaly první měsíce po narození druhého/třetího...potomka? :)

PS: o tom, jak jsem tyto týdny prožívala v prvním těhotenství si můžete přečíst:
- 10-11. týden
- 12-13.týden s dojemným koncem...teď si o takové péči můžu nechat asi jen zdát :D
- shrnutí prvního trimestru těhotenství (fyzické a psychické změny, které jsem zpozorovala...zásadním způsobem se to neliší od tohoto těhotenství)