2. luneární měsíc těhotenství - je mi zle, nic se mi nechce, únavou nevidím, ale funguju :D

"Tak jsme v tom" oznámila jsem manželovi a on vypadal, že je na tom podobně jak já v době sledování těhotenského testu. Sandra na něm visela po příchodu z práce a nedala mu ani vydechnout. On koukal na mě, zničenou ještě z nemoci a asi si říkal, že co to proboha děláme... :D Pak se ale zaradoval a naznal, že teda už to budeme mít "za chvíli" za sebou a potom už bude pokoj :D Prostě takové dítě z rozumu :D

Druhý luneární měsíc zahrnuje 5-8. týden těhotenství a v té době se už zpravidla objevují ve velkém těhotenské příznaky. Teda ranní nevolnosti (které prý mají být spíš pojmenovány "ranné", protože jsou většinou i celodenní, ale jsou v ranném těhotenství), nechutenství, bolest prsou, chutě...a hlavně neskutečná únava. Vynásobte si únavu po celém dni v práci, kdy jste se fakt nezastavili, alespoň 5x. Minimálně. A pak se možná přiblížíte té představě únavy...

U mě vše začalo až tak koncem šestého týdne, možná až v sedmém. Zdálo se mi to trošku později, protože u Sandry to bylo skoro hned. A mě bylo vlastně stále celkem dobře - a to většinou nebývá moc dobré, protože se říká, že čím hůře vám je, tím lépe, protože to znamená, že těhotenství probíhá jak má. Když jste najednou bez příznaků, tak se může dostavit potrat nebo mimoděložní těhotenství třeba.

Únavu jsem ale pociťovala neskutečnou. Nemohla jsem vydržet nespat se Sandrou přes den. Usínala jsem po obědě (a vlastně stále usínám - aktuálně jsem v 5-tém měsíci) snad dřív jak ona. A zvětšila se mi hned zase prsa. Uvědomila jsem si, že se mi zmenšila po ukončení kojení cca v polovině srpna na původní velikost a teď už zase "vyskočily", takže svou velikost jsem si užívala tak 2 měsíce...sakra :D

Když přišly celodenní nevolnosti, tak jsem litovala, že mi tak chyběly. Pár dosud netěhotných se mě ptalo, jaký to je pocit - ta těhotenská nevolnost. No asi tak, jako celodenní opice po pořádné chlastačce, kdy máte celý den žaludek na vodě, nechcete žádné jídlo ani vidět, natož chutnat, ale přitom máte stále vlčí hlad a víte, že když se nenajíte alespoň každé dvě hodiny, tak budete ještě více trpět. Tak do sebe rvete "na silu" jídlo, na které ani nemáte chuť, aby se vám trošku ulevilo. Pocit úlevy ale trvá zhruba 5 minut a pak se vrátí nevolnost. Nejhorší na této "opici" je, že vás nemůže těšit představa, že do večera bude vše ok. Třeba já to měla vždy nejhorší právě večer/v noci. Prostě "nikdy" nekončíčí opice (až po zhruba 5-ti týdnech). Parádička! :D

Zkuste se potom starat o první dítě. Až teď jsem si uvědomila jaká to je pohoda čekat první dítě. To si člověk vše tak víc užívá, těší se z každého ultrazvuku, jména vybírá pomalu první den po testu, ležká si a papká podle libosti a hlavně spí si kdy chce. Dobře, do práce se chodit musí, ale pak si prostě lehnete a je klid. Ne s dítětem číslo jedna, které nonstop celý den po vás něco chce.

Jako osobní úspěch beru, že jsem brečela "jen tak" asi jen jednou :D Možná ani to ne. Dokonce jsem ani nějak z ničeho nebyla dojatá. Asi mi Sandra už trošku obrousila hrany a neřvu při každé pitomosti, jako v prvním těhotenství.

Chutě jsem neměla nijak zvlášť ani při Sandře - snad jen chuť na sladké hned od začátku. Hlavně na kompotované meruňky. Sandra teď miluje kompotované broskve...

Po sladkém jsem ale v tomto těhotenství celý měsíc měla kovovou chuť v ústech. To jsem při Sandře nezažila a byla to fakt nechuťárna. Někdy jsem měla pocit, že to mám i po jakémkoliv jídle... Takže jsem víc měla chuť na slané a představovala jsem si jak labužnicky olizuju sůl z chipsů :D

Celkově jsem toto období tak nějak "protrpěla" (i kvůli dehydrataci při bříšní chřipce a nutnosti podávání infuze v nemocnici), sem tam vybuchla na Sandru, když mě po stopadesáté "kopla" při usínání do břicha, i přesto, že jsme jí hned od začátku říkali, že je tam miminko a bylo mi hlavně tak unaveně-zle-mrzutě. Jo, fakt parádička...já to říkám stále :)

O tom jak to probíhalo v prvním těhotenství si můžete přečíst tu:

- 6. a 7. týden - krásné jak píšu, že jsem mohla spát až 12 hodin denně. Ehm, pro info - nyní spím max. 7 a to už počítám i odpolední dospávání :D

- 8. a 9. týden těhotenství - to kýchání  zažívám i v tomto těhotenství a někdy si kýchnu i 5x hned za sebou. Chudák "plod" :)