21. a 22. měsíc aneb Sandra na odvykačce

Přelomové měsíce. Zejména ten 21-měsíc. Mám pocit, že ten měsíc byl nejvíc stresující, ale zároveň pohodový. Uřvaný, ale i uchechtaný. No strašně divný, fakt :D

takto pózovala v nové vestičce, btw. je z Kiku :) tyto pózy ty jí jdou :D

Sandru jsem kojila 21 měsíců. A rozhodla jsem se skončit. Odpůrcům tohoto rozhodnutí (jako, že se určitě vždy někdo ozve) jen tolik, že se Sandra budila třeba i 15x za noc a chtěla si "cucnout" a začala být na kojení velmi závislá a chtěla s ním řešit jakýkoliv stres, kdekoliv. Takže takové "nenápadné" sápačky pod tričko a ujištění, jestli tam ty prsa ještě jsou :D Do toho uspávání při tahání bradavek, kousání do bradavek, rýpání nechtíky do prsů a rvaní prstů do pupíka...No fakt jsem už toho měla dost :)

A protože to bude asi na delší vyprávění (jak to já umím :D), tak o tom bude samostatný článek...

Trošku nás nasralo, že hned asi týden po skončení kojení se začala Sandře prořezávat další pětka - tedy jedna z posledních stoliček. A protože Sandra nikdy nechtěla dudlík, tak se najednou neměla na čem uklidnit - byla zvyklá si pocuckávat. Zažily jsme proto krušné chvíle, řev, neposlušnost. Při jednom hodinovém extrémním řvaní jsem stála co nejvíce na očích ostatním sousedům (řvala i doma, že chce ven, venku řvala, že chce dovnitř...), aby si nemysleli, že jí tam vraždím. Neuklidnilo jí nic - žádné podplácení ("pojď dám ti jogurtík" - ty miluje, "pojď pustíme si Mickyeho" "dám ti pětikilo, když přestaneš" :D), ani vyhrožování ("táta, ti dá na zadek!" "odejdu a už se nevrátím!" "fakt mě porazí!" :D), ani prosení ("prosím tě, neřvi tolik!"). Po 55 min. jsem rezignovala a najednou se uklidnila. A hned byla zase veselá a vysmátá. Mrška...:D

Celkově v těchto měsících má víc "svojí hlavu" a chce vše dělat sama. A když to chceme udělat my (rychleji), tak řve. A nenechá si vysvětlit, že některé věci opravdu ještě nemůže (ukrojit si chleba nožem třeba) a nebo na ně nemá sílu (odtáhnout z garáže 10 litrů vody do bytu) :D Chce se oblékat, obouvat, zesvlékat...ale že by řekla, že je pokaděná? To ne. Stále nám nedává velmi najevo, že se jí chce na záchod, takže stále nosí plínky. Tchýně už měla různé pokusy "bez plínky", ale nikdy nebyly úspěšné. Takže to zatím moc nehrotím. Zvlášť teď, kdy se ještě vzpamatovává z šoku z nekojení :D

Líbí se mi, že tyto měsíce už jí můžu nechat poběhovat po bytě samotnou, bez obav o její zdraví a i připravuji svačinu, snídani apod. v relativním klidu. Stačí jí něčím zabavit nebo pustit něco v televizi. Jo, jo, já vím...to by se nemělo, ale fakt bez toho by mě asi porazilo. A při sledování Mickeyho klubíku se naučila dokonce počítat. Sice tak na divoko jako: "jeden, osum, štyži, peť, osum..." Ale je to mega roztomilé. A vlastně se jí akorát dnes podařilo správně napočítat do pěti :)
Pasivní slovní zásoba je obrovská - tedy rozumí fakt všemu (i to čemu by ještě nemusela mrška :D). Aktivní slovní zásoba se rozšířila o takové slova jako: myš, pálí, pojď sem (nesnáším obzvlášť spojení: "Mama, pojď sem!", které slyším za den asi 80x :D), oči, nos, pupík, prší, tma, pastu (když večer řve: "eště pastu!" na zubní kartáček) apod. 

Baví se i na malování. Až v těchto měsících si tak nějak zvládne sama čárat a jsou to hlavně kola, kdy si to i komentuje: "kolo, kolo". Jednou už zkoušela kreslit tatínka :D A pak mu to šla ukázat, hrdě se slovy: "aha, tato!" :) Pastelky má všech barev a sama si začíná vybírat červenou a růžovou, takže holka jak se patří :) Začíná právě i rozeznávat barvy - zejména červenou. Máme červené auto, takže sice neřekne "červené", ale všechno je "tato auto" a to znamená, že je to červené :D A všímá si fakt každé kraviny...

Výška něco přes 90 cm, váha stále necelých 12 kilo. Moc běhá a i když už jí VŠE, tak nějak nepřibírá. A tím VŠE fakt myslím vše. Žere mi cokoliv co si JÁ naložím. To je i finta, jak jí přesvědčit jíst i špenát - prostě si ho dám já na talíř a dělám, že jím a ona to hned chce. A sní. A přitom to byla porce pro ní :D Až v těchto měsících jsme přešli na tento režim, kdy už v podstatě jí to stejné co my - samozřejmě nesolíme, nekořeníme, jen sem tam přidáme bazalku/tymián, co už může i ona. Propadla sladkostem, což jsem se snažila oddalovat co nejdéle. Ale stačilo párkrát a už v tom jede :D 

Tyto měsíce nebyly přelomové jen odnaučením od kojení a naučením usínání bez prsa (jo, i to byl boj!). Ale i tím, že si někdy už relativně v klidu vypiju kávu (i 5 min. je jako zázrak a luxus, který jsem do teď nezažila). Mohu se vzdálit  na chvíli z místnosti a stačí jí prostě jen slyšet (znáte to - nejhorší je ticho. Tak zázračně dítě ztichne jen v okamžiku, kdy dělá nějakou kulišárnu :D). No hlavně - vidím, že je najednou úplně jiná. Rozumná, parťák, ale i človíček s vlastním názorem. Už to vůbec není to bezbranné miminko...

A musíme si dávat už pozor na slova. Myslím, že moje věta: "Na co ti bude lžička? Na hovno?" v obzvlášť otravný den (chtěla s ní jít ven), kdy už mi šla pára i ušima se až tak neminula účinkem.

Asi tři dny poté dávám Sandře jogurt. Ta si všimne, že jsem nedonesla lžičku, proto řekne: "Ešte hovno!"

Vyvalila jsem oči a přemýšlela, jestli se konečně bude chtít vykadit do nočníku nebo na záchod a nechápala jsem proč běží, sakra, do kuchyně. Ptám se jí: "Chceš kakat?"

Sandra: "Ee, hovno!" a nese z kuchyně lžičku.

Tak jsem zvědavá, co přinese až řekne třeba prdel...:D

Vaše