19. a 20-tý měsíc aneb to ROZTOMILÉ batole se vzteká a hází o zem!

Začíná období vzdoru. Nebo já fakt nevím, proč se mi najednou hodila o zem a řvala. Ne plakala, ale fakt hystericky řvala. A proč? Protože jsem si dovolila jí pomoct se zašroubováním uzávěru na pet láhev. A to nebyla jediná situace. Když si dovolím cokoliv udělat jinak, než si ona přeje, tak je zle. Horší je, že netuším jak si to ona přeje, protože sice umí už víc jak 60 slov aktivně používat (schválně jsem je sepsala), ale stále to nestačí na "kvalitní" komunikaci, kdy by nám sdělila své přání, dojmy, potřeby, představy... :D Proto začínám mít pocit, že zhruba do toho 19-tého měsíce to bylo takové "ticho před bouří". Tvrdila jsem to manželovi (a psala to i v posledním "deníku miminka") stále a on, že ne, že to ona je teď tak roztomilá a poslouchá, protože jsme si jí tak vychovali. No...asi to tak nebude :)

Někdy žasnu jak už je velká :) Na fotce vidíte všudypřítomný bordel (hračky), kterému se matky asi nevyhnou :D
Magnetická tabule a písmenka mají celkem úspěch, ale teď jí asi nejvíce baví kuchyňka - na fotce vlevo za tabulí :)

Poslední dva měsíce jsme strávily snad komplet na hřišti. To je místo, kam Sandra chodí už automaticky sama a zná tam cestu (i když je trošku dál od našeho bytu). Když tam přichází, tak nadšeně výská "děti", i přesto, že v tomto věku si spolu děti ještě tak nehrají. Tedy její vrstevníci (plus mínus 3-5 měsíců). To je taky nejčastější složení maminek s dětmi na hřišti v dopoledních hodinách. O typech matek, rozhovorech a chování dětí (a matek) na hřišti/pískovišti by se dal napsat samostatný článek. Nikdy jsem na toto velmi nebyla, ale nakonec jsem zjistila, že je někdy fajn si popovídat s jinou matkou o radostech a strastech s přibližně stejně starým dítkem. Zjistila jsem totiž, že mnoho matek zažívá to podobné/stejné. Až je to někdy zařážející, když mluví o problémech s usínám kojených dětí. Jak kdyby nás sledovaly se Sandrou při našem takovém uspávání :D

Sandra společnost jiných dětí miluje. Zatím je dost sleduje a co je horší, tak napodobuje. Horší je to samozřejmě v případě, když napodobuje fakt strašné parchanty (pardon, ale i takoví jsou), kteří hážou písek všem do očí (včetně matek) a jejichž matka/otec sedí na lavičce opodál, se zrakem přilepeným na telefon a zakročí až v okamžiku, kdy teče krev :-/

Slovní zásobu si stále rozšiřuje a už umí i takové věci jako "na zdraví", "pivo", "tao" (= lietadlo...učíme jí slovensky samozřejmě) :D Je stále extrémně roztomilá, zvlášť když se snaží mluvit, ale nejde jí to ještě tak. Dokonce začíná tak nějak žvatlat po svém a dokáže mi říct nějakou větu s úplně vážným a očekávajícím výrazem. Já na ní koukám jak debil a zeptám se: "cožeeeee?" (velmi "inteligentně). Ona si povdechne a přesně zopakuje svojí žvatlaninou tu stejnou větu až žasnu, že to asi fakt bylo něco, když to dokáže tak zopakovat.

V poslední době "ujíždí" na zvířátkách - v Lidlu si v akciovém zboží ukořistila dřevěnou vkládačku (na fotce vlevo) a tím myslím doslova, protože jsem se chvilku nedívala a ona už to tam vybírala/rvala z obalu, no tak jsem musela koupit :D Už jí to pěkně jde a myslím, že brzy už bude stavět i jednoduchá puzzle :) a o MillaMinis farmě jsem nedávno psala tu - doplnila jsem jí o zvířátka "exotická" (žirafa, krokodýl...), která jsem našla ještě v mých hračkách a hned z toho máme takovou malou ZOO :D

Zuby se "rozmnožily" o jeden - má už jednu pětku stoličku (celkem 17) a na ostatní tři čekáme. Váha je stále přibližně stejná - 11,5 kila, výška těsně pod 90 cm. Prostě moc běhá (a to jako fakt rychle), tak nepřibírá, i přesto, že jí (většinou) docela fajn. Jídlo si ale začíná dost vybírat. Už nesní vše, jak to bylo do nedávna. Vlastně celkově začíná dost projevovat vlastní vůli a vybírá si jídlo, večerní "pohádku" (miluje Spievankovo, Mira Jaroše - slovensky, Chuchu TV anglicky a Mickeyho klubík česky) a i oblečení. Zatím ne extrémně, ale je chyba ptát se před odchodem: "Chceš toto krásné tričko se srnečkou?" Pohrdavě na něj koukne a odfrkne: "Eee!" A když takto odmítnuté tričko i přesto začnu oblékat (však ho neponesu nazpět a nebudu ho skládat, ne? :D), tak řve tak, že si sousedi musí myslet, že je týraná :D

Změna se žádná extrémní neudála - stále je kojená (pozn. příště si přečtete "radosti" s ukončováním kojení, kterým si právě procházíme) a stále nosí plenky (příště se dozvíte podrobnosti). 

Jsem vždy vděčná za komentáře/maily ke každému tomuto článku. Těší mě, že mnoho z vás mi i píše, že je super, že už je to se Sandrou o něco "lepší" a že i ony se těší na toto období (zpravidla mají třeba ještě toho malého šikanátora mladšího jednoho roku, který bývá dost často ještě "lehce" upištěný a náročný). Teď vás, ale asi nepotěším. Mám pocit, že opravdu začíná vzpoura a ten malý človíček si začíná čím dál více dovolovat :D Ještě, že je "zatím" stále tak roztomilá...:D

Vaše