Kurz Ashtanga jógy ČÁST PRVNÍ - vlastní zkušenosti

Jedno z mých novoročních předsevzetí bylo - začít chodit na jógu. Už dávno jsem jí chtěla zkusit, ale sice vypadá "jednoduše", no při pokusech jsem se akorát tak zacyklila sama do sebe a vzdala to se slovy "to se nedá" :D Takže kurz byl rozumnějším řešením a tak nějak jsem to měla jako opožděný vánoční dárek od manžela.

A co si budeme povídat - vidina toho, že každý pátek vypadnu na pár hodin pryč (od Sandry, ale matky asi pochopí) byla taky lákavá :)

Tak pojďme se podívat na moje dojmy pěkně týden za týdnem :)

1. lekce - jak se dalo očekávat, byla více povídací. Dostali jsme stručné informace o józe a druzích a začali se učit správné dýchání, tzv. udžají dech, který se používá právě v Ashtanga józe. Musím říct, že už jen tím, že jsem se na dýchání soustředila, jsem se uvolnila více jak po skleničce vína :D Do konce 1,5 hodinové lekce jsem měla pocit, že TOTO je přesně to co potřebuji. Cvičení, které má návaznost, které se cvičí při tlumeném světle ve vyhřáté místnosti s výhledem na Trenčianský hrad :) Stihli jsme i část Pozdravu slunci a já odcházím s myšlenkou, že se těším na další týden :)

zdroj

2. lekce - po úvodních slovech si začínáme zkoušet najít tzv. bandhy. Celkem to i cítím - asi to bude tím, že jsem cvičila po porodu Kegelovy cviky na pánevní dno. A občas to dělám...kdykoliv, kdekoliv :D Pak se pouštíme do vysvětlování jednotlivých prvků Pozdravu slunci a přechodů. To už funíme všichni, protože všichni jsme tam začátečníci, až na jednu holčinu, která má už zkušenosti s Power jógou. Ono to vážně není tak jednoduché a jsem ráda, že jsem to už doma sama nezkoušela, protože když už si myslím, že to mám, tak instruktor řekne na co si máme dát pozor a hned se rovnám do správné polohy, ehm.

3. lekce - trošku přitvrdila :D Začali jsme opakováním Pozdravu slunce a to hned několikrát za sebou a asi při třetím opakování všichni svorně zahazují mikiny a jiné svršky a patlají si křídu na podložky (aby jim neklouzaly zpocené ruce). Při pohledu na verzi Pozdravu slunce B se mi dělají mžitky před očima a přeju si, aby lektora nenapadlo to s námi DNES už praktikovat. Heh, co myslíte? Šli jsme na to a já jsem ještě zmatenější a větší nemehlo než předtím. Učitel mě musí stále rovnat do správné pozice, až konstatuji: "jsem dřevo" a on: "nejsi, jen máš asi jiné pokyny." Trošku zabil, co? :D Po lekci jsme všichni celkem KO a na druhý den jsem měla problém si rozepnout podprsenku na zádech, když jsem se šla sprchovat :D Jinak to nebylo až tak hrozné a mám chuť si procvičovat naučené...protože přeci nemůžu být až takové nemehlo...či? :D

4. lekce - paráda! Nikdy jsem si nemyslela, že mě mučení (= dobrovolné cvičení před lidmi) bude tak bavit. Měla jsem mindrák z tělesné výchovy (protože jsem dřevo) a už nikdy jsem nechtěla cokoliv procvičovat v místnosti plné lidí. A vida - jóga mě fakt nadchla :) Možná je něco pravdy na tom, že každý z nás si prostě nějaký vhodný způsob pohybu/sportu může najít. I sebevětší lenoch...což já jsem asi předseda lenochů :D Lekce začala hned naplno "rozcvičkou" (všelijaké vykroucení dlaní a kotníků), pozdravem slunce (5x verze A a 3x verze B) a všichni byli zpocení. Na správné dýchání si nevzpomněl asi nikdo :D A pak jsme se pustili do dalších pozice (Ásany) z První série Ashtanga jógy. Vypadalo to hrozně, ale nakonec se to celkem dalo. I když je pravda, že já mám tak zkrácené šlachy, že se prostě neohnu. Je to pro mě fyzicky nemožné, ale prý je to celkem normálka. Resp. někdo je ohebný a jde hned "k zemi", někdo je jak já a prostě se musí postupně překonávat. Odcházela jsem s absolutně nadšeným pocitem a těším se na další lekci.

Pozn. udžají dech jsem se naučila během nočního kojení a uspávání Sandry :D Tuším i jí to celkem uspává, když tak zhluboka dýchám. Přeci jen to zní jak lehké chrápání. Na lekci se mi moc nedařilo tento dech použít - z jednoduchého důvodu. Měla jsem co dělat, abych dýchala při celkem náročném a rychlém střídání poloh. Nikdy jsem si nemyslela, že je jóga až tak náročná :)

5. lekce - se pro mě nekonala, protože jsem bojovala s nějakou chřipkou a rýmou :(

zdroj

6. lekce - mě totálně odrovnala. Nevím jestli to bylo tím, že to bylo sotva pár dní po doléčení a nebo to bylo opravdu tak náročné, ale po úvodních 5x pozdrav slunce A a 3x pozdrav slunce B jsem umírala. Naštěstí ne sama :D Chvíli jsem se plácala v části, kterou se naučili na páté lekci, ale naštěstí toho nebylo až tak moc :) A učili jsme se držet ruce nad hlavou - natažené směrem vzhůru, sepnuté s uvolněnými rameny. Zní to jednoduše, ale celkem není. Ramena z toho bolí jak šlak :D Na této lekci jsme ale už víc jen makali, takže propocené tričko měli snad všichni. Lektor nás dokonce trošku potrápil tím, že po nás chtěl, abychom se drželi jen na rukou (kukni obrázek vpravo). Jako nic proti...ale fakt jsem dřevo a nechci si ublížit :D A moje ruce jsou už od malička fakt slabé, takže nevím nevím, jestli to někdy zvládnu... Ale možná vyzkouším doma. Tu když padnu na hubu, tak to nebude taková ostuda :D

7. lekce (A) - nahradila jsem si vynechanou lekci a šla jsem na kurz s jinou skupinou, která je na stejné úrovni jako my. Bez zbytečných řečí se začalo rozcvičkou, při které měli někteří pomalu dost a pokračovalo se Pozdravem slunce (A, B) a Asány z První série. A skončilo se v sedě s nataženýma nohama. Jo, to je můj problém. Mám tak zkrácené šlachy pod koleny, že mám opravdu problém narovnat nohy. Natož se předklonit. Natož se chytit za prsty na nohou. Natož se chytit za úrovní chodidel. WTF? To někdo zvládne? A kouknu kolem sebe a všichni do jednoho si ty prsty na nohou chytli. Fu*k! :D Zjistila jsem, že dost věcí tam jakžtakž zvládám (a někdy lépe jak ostatní...heh :D), ale toto je moje velmi slabé místo. Vlastně i sedět s rovnými zády je pro mě celkem námaha, protože chodím/jsem stále shrbená. Už od dětství...takový malý Quasimodko :D Takže jsem se tam trošku potrápila a za 3 dny jdu na stejnou lekci s "mojí" skupinou.

zdroj

7. lekce (B) - byla opravdu téměř identická, ale zdá se mi, že naší skupinu nešetří tak jako tu A skupinu (říkejme jí třeba tak). My si to vyžíráme a modlíme se, aby všichni měli správnou pozici, protože jak někoho lektor "upravuje", tak přestane počítat a pokračuje až po "srovnání" do správné pozice. Takže žádné 1, 2, 3, 4, 5, ale třeba 1, 2 ....(udělej toto takto, zkus toto a tamto...všichni ostatní funí a vzdychají ve snaze upozornit, že "drží pozici", tak ať sakra počítá dál...), dlouho dlouho nic a pak pomaličku 3, 4, 5. Zpocení jsme všichni jak prasata, fakt :D Opět se trápím s natahováním nohou, ale celkově si myslím, že už je to maličku lepší. Přeci jen to sem tam zkusím i doma...i když za asistence Sandry, která při jakékoliv poloze, kdy jsem hlavou dolů (Downward Facing Dog - viz. obrázek) se ke mě naklání a křičí: "mama?!", jak kdybych já nevím co dělala :D

8. lekce - probíhala s lektorkou (či jak se jim říká), která nás taky celkem nešetřila a povykrucovala nás neskutečným způsobem. Vždy když někoho rovnala do správné pozice, tak jsme drželi pozici neskutečně dlouho (mnohem déle než 5 dechů...spíš nekonečných zbrklých 20 nádechů a výdechů :D) a tak nebylo divu, že jsem na druhý den měla pořádnou svalovici (marně přemýšlím nad českým slovem...teď si fakt nejsem jistá). Zjistila jsem, že pozice v sedě jsou pro mě nereálné. Jsem tak "rozseděná", že se ani nepředkloním, natož abych se dotkla svých prstů na nohou a dělala všelijaké "blbosti" s nohama :D Tato část je pro mě opravdu utrpením a připadám si jak idiot, protože i ty, řekněme zaoblenější jak já, se dotknou úplně s přehledem...já vůbec. A pozice lotosového květu a držet se ve vzduchu na rukou po dobu 10-ti nádechů a výdechů? WTF? Každopádně jsem odhodlaná s jógou pokračovat i po skončení kurzu...líbí se mi, že stehna už jsou trošku pevnější, jsem ohebnější a i déle unesu Sandru...když se rozhodne snad půl kiláku od domova, že prostě dál po svých nejde a musím jí domů odnést na rukou :D

9. lekce - opět s lektorkou, takže už jsem tušila, že celou sobotu mě bude vše bolet. A taky že jo :D Bylo nás tam ale více jak na předchozí lekci, takže se nestíhala věnovat každému tak puntičkářky jak týden předtím, takže level únavy byl o něco nižší :) Dojmy z dalších cviků? Nereálné...jsem totální dřevo, neohebné poleno a křupu při každém divném kroutícím pohybu :D Ale i tak odcházím z lekce s debilním úsměvem na tváři...endorfiny asi :D

Výstižné!
zdroj

10. lekce - šla jsem na ní s divným pocitem v žaludku. Ne, ale z nějakého "očekávání" nebo smutku, že je to poslední lekce, ale spíš s nějakou divnou virózou, kterou "přinesl" manžel z práce :D Bylo mi divně a poprvé jsem se vůbec netěšila. Už po prvním pozdravu slunce jsem pomalu padala únavou na hubu a to jich bylo 6! (bývá 5) Se divím, že se někdo neozval...ale nikdo asi neměl sílu protestovat :D Bojovala jsem se závratí a lehce si vše zjednodušovala (v rámci možností) a teda lektor na to přišel...hm :D Dobojovala jsem a doma celý kurz oslavila požíračkou chipsů a vínkem :D

A jak je to se mnou teď? 
Doma bych se na pravidelné cvičení nepřinutila. Sice manžel bere Sandru ven skoro každý den (aspoň na hodinku plus mínus), ale většinou se spíš věnuji domácnosti než "sobě". Cvičila jsem doma všehovšudy tak 8x za celou dobu. Proto aktuálně už třetí týden chodím na další 10-ti týdenní kurz pro "pokročilé"! Jupí...
A víte co je super? Najednou, ze dne na den, jsem se chytla prstů na nohou a fakt jsem měla natažené nohy. Jo, už se "to" děje :D

V druhé části sepíšu něco k józe, jak, v čem cvičit apod. + co mi to "dalo" :)

Váš "jogín" :D

PS: stále píšu "jsem dřevo", ale přesně to mi říkala učitelka na ZŠ na tělocviku a tu je přesná ukázka toho, jak se mi to dostalo do mozku... :-/
PS2: proč tento deník? Aby každý viděl, že i taková nemehla jako já mohou zaznamenat "úspěch" :)