Bouřeeeeee...aneb já to tušila :D 9. měsíc

A je to tu. Pohybuje se rychlostí blesku! Dobře, trošku přeháním, ale i tak je to dost rychlé na to, abych vytunila všechny svoje smysly a vnímala jí nonstop. Žádné listování letáky (moje oblíbená činnost na mateřské, stále hledám co je v akci :D), čekování mailů...a sledování po očku, co dělá. Doslova ze dne na den si "vyžádala" že bude na zemi a tam si teď drandí. Velmi vesele od jednoho rohu k druhému :-/ A bere do rukou vše...ale fakt vše. Vždy jsem myslela, že matky přehání...že to nemůže být až tak hrozné, ale upřímně? Mám pocit, že doteď to byla procházka růžovou zahradou a když si uvědomím, že začne potom sama chodit, běhat... tak mám dost :D Tento okamžik se mi zdál totiž stále dost vzdálený...a hle, ani nevím jak a už máme doma špunta, který se přeplazí přes celou místnost během chvilky. Který to už zvládá i na kolínkách...sem tam :) Který se začíná podezřele často stavět na nohy. Kterému už žádný zátaras není velký - přeleze přes cokoliv, takže nechat jí na posteli obloženou smotanýma dekama už taky nehrozí. Opakuji zjištění z minulého měsíce - jsem v prdeli. Vlastně oba dva s manželem jsme :D

Ze dne na den si asi řekla, že už bude sama sedět, tak si prostě v kočárku sedla, chytla se bočnic a od té doby sedí i doma bez opory. Sice se trošku kymácí, ale den ode dne je to lepší a už si tak hraje i s hračkama. Teď si možná něco řekne TEPRVE, ale to, že dítě musí sedět v půl roce je prostě jen "fáma" generace našich matek, babiček... v každé vývojové tabulce je samostatné sezení až od 8-9 měsíce. Do té doby by se děti neměly ani posazovat, aby si nekřivily páteř...no, ale vysvětlete to babičkám a jiným starším příbuzným, kteří na informaci, že sama sedí jen řekli: "No, konečně!!!! Už bylo na čase!!" :)

Na dětech mě fascinuje ta jejich radost z úspěchů :) Když poprvé delší dobu pásla koníčky, tak byla strašně vysmátá. Když se přetočila sama na bříško, tak byla vysmátá. Teď je zase vysmátá vsedě v kočárku a když nevíme co s ní (stále jí rostou zoubky, tak je občas nervóznější), tak jdeme na vycházku a v kočárku si prostě sedí a pozoruje svět kolem sebe :) Zatím jí to strašně baví a chechtá se na všechno a na všechny :)

Bez opory se ale do sedu zatím nedostane, ale už má pokusy dát se na bok, lehne si jak "modelka", kdy jednu ruku tak podloží pod sebe a snaží se z této polohy dostat do sedu. Zatím neúspěšně a většinou padne "na hubu", protože se druhou rukou zapomene jistit :D Ale jako vše ostatní - sama na to přijde. Dětem se prý vůbec nemá pomáhat - pro jejich zdravý vývoj páteře je to prý nejlepší :)

Když už sedí, tak dokáže sahat po různých hračkách a už s nimi i tříská o sebe :) "Listuje" v knížkách (pískacích), hraje si ve vaně, vše strká do pusy. Sama zvládne spapat sušenku pro děti. Slintá jak bernardýn kvůli zoubkům a sama si vším možným dáseň masíruje. Zubů má už 7 :) Vyrostla zničehonic o 6 cm - takže už má 79 cm a 8,7 kila. Doktorka je hotová z její výšky a ptá se kolik dvoumetrových máme v rodině :D Po mě to fakt nemá...já mám 162 cm :D

V tomto měsíci došlo i na stěhování do nového bytu. Stále nebylo jisté, kdy bude ten den D, proto jsem se nějak nestresovala nějakým balením do krabic. Nakonec to bylo tak, že manžel v pondělí zahlásil, že ve středu se stěhujeme. Ehm... Podařilo se "až" v pátek a fakt tolik stresu jsem už dlouho nezažila. Už vidím, jak se mi za to vlasy "odvděčí" cca za 3 měsíce ještě větším vypadáváním (stále mě trápí lehce to poporodní). Výhoda balení na rychlo? Pamatovala jsem si přesně co v které krabici bylo, takže jsme nic nehledali nějak zvlášť dlouho :) Nedovedu si představit mít sbalené třeba 3 týdny před a pak vzpomínat, kam jsem to hodila...protože ze začátku jsem na to šla "logicky" (tedy věci, které k sobě patří, ať jsou u sebe), ale se stoupajícím stresem (v úterý :D) jsem začala do krabic házet vše bez jakékoliv šifry :D Ze začátku jsem si i psala, co jsem do které krabice s příslušným číslem (!...machr, co? :D) dala, ale s plazícím se prckem se to fakt nějak nedá :) Vše ale dobře dopadlo a Sandra trénuje plazení na mnohem větší ploše a bez překážek na každém cm...jak jsem už několikrát psala, původní bytík měl "jen" 32 metrů čtverečních. Pro porovnání - moje sestřenice má o této ploše obývák spojený s jídelnou v rodinném domku :)

Celkově byl tento měsíc přelomový. Pohybuje se sama a věci "pro miminko" už jsou schované v garáži/sklepě, případně vrácené. Konkrétně "vajíčko" do auta (už má autosedačku jako velká :)), houpačku, v které jsme jí dávali i příkrmy (už má dětskou jídelní stoličku), "vanička" na kočárek (sice už několik měsíců využíváme "sporťák", ale sem tam se ještě dala vanička použít, když jsme jí chtěli uspat v kočárku. Od té doby co sedí už je to nemožné...a od té doby co vyrostla, tak už úplně, protože vanička je tuším jen 74 cm :D Schovali jsme taky vaničku se stojanem na koupání, sterilizátor a ohřívač lahví (byl úplně zbytečný :D), malinké oblečení, monitor dechu z postýlky... až mě trošku chytala nostalgie :)

...a malý "spoiler" na další měsíc (tento zápisek je zveřejněn v době, kdy má Sandra už

skoro 10 měsíců)...toto, že byla bouře? Tak teď máme doma tornádo :D

Vaše