Půl roku!

A je to tu. Konec kojení! Teda ne, že bych ze dne na den přestala, ale začínají příkrmy, takže aspoň trošku si snad sem tam oddechnu :) Jak jsem psala už předchozí měsíc, tak malá se pustila do "bojkotu". Zní to divně a manželovi strašně směšně (zvlášť když slovensky se to nazývá "štrajk" = česky "stávka"...odbory a tak :D). Nepustilo jí to, některé dny to bylo trošku lepší, ale pak zase protestovala a nepapala...a vztekala se...no ach. A zkoušela jsem vše možné a všechny rady z googlu (i takové překrytí plenkou během kojení, prý aby nečuměla po okolí...heh, tak čuměla na plenku a smála se pod ní :D), homeopatika na podporu tvorbu mléka (dočasně pomohly), ale i tak bylo vidět, že tak v polovině šestého měsíce jí mléko nestačilo. Byla stále hladová, na prsu by klidně byla nonstop (au, moje bradavky, díky bohu za krém od Aventu), cucala si ručičku a hlavně byla protivná/hlasitá velkou část dne. I přesto byl toto asi nejlepší měsíc...:) Byla to taková pohoda, protože už se přeci jen dokázala zabavit i sama pod hrazdičkou. Takže jsem stihla i běžné věci jako protřídit její věci, vyprat, vyžehlit, uklidit atd.

Ale čas pohody se pomalu překlene do stavu nonstop pohotovosti. Už si začínám všímat, že se na hrací dece (= deka, na které si hraje, nevydává zvuky...aspoň já i manžel jsme si mysleli, ze hrací je od slov "hraje hudba" :D) se stále pohybuje. Ze dne na den si vzpomněla na přetáčení na bříško a dělá to stále. Už je v tom profík...žádné trapné pokusy jak ve čtvrtém měsíci :D Když jí položím doprostřed, tak během chvilky než si ohřeju oběd už leží mimo deku a tam, kde měla nohy, má najednou hlavu, nebo leží napříč...je o metr dál...a já nějak nechápala, jak se to stalo. Až potom jsem jí sledovala a když se chtěla dostat k hračkám, tak prostě šla na bříško, z něho na záda, zase na bříško a na záda a hned se posunula o metr. Je mazaná, došlo jí, že to má být jedním směrem...a já si vždy myslela, že "miminko" začne být takové "vnímavější" až v roce :D

My se těšíme, že je sluníčko a konečně lepší počasí, ale malá sluníčko teda velmi v lásce nemá. Přišli jsme na to nenápadně v autě. Pěkně jedeme na návštěvu k prarodičům, debatíme s manželem (já sedím vzadu u ní) a najednou malá tak protestně zakňučí. Jak malé štěňátko. Kouknu na ní a ona nic - dál kouká z okna. Tak si říkám, že se mi to asi zdálo. Za chvilku znovu zakňučí - tentokrát jsem rychlejší a vidím, že se tváří jak kdyby právě papala citrón. A hned mi i dojde důvod její nespokojenosti - při zatáčkách jí svítilo sluníčko do očí a proto tak "kňučela" a svým způsobem dala najevo, že toto fakt, ale fakt ne :D A tak, jako mnoho rodin s malými dětmi, jsme se rozhodli vybrat stínítka do auta. Manžel říkal, že musí být "drsná"...teda ne ve smyslu materiálu, ale prý něco s lebkama a tak :D Prý si nedá do auta nějaké dětské infantilnosti. A tak jsem rovnou vybrala Hello Kitty v komplet růžové barvě :D Prý "co už s vámi" a stínítka u manžela prošla :) Co mě překvapilo bylo, že přišly v pidi obalu a byly tam nějak poskládané. Jak jsem rozstřihla obal, tak doslova vyletěly a přeletěly už rozložené půl místnosti nad hrazdičkou Sandričky, které to přišlo náramně směsné a chechtala se nahlas. O mě se pokoušel infarkt, jak jsem se lekla :D Prý se dají složit i nazpět - no ať jsem to zkoušela jakkoliv, tak mi to stále vystřeluje...hold na to ani inženýrský diplom nestačí :D Ale uklidňuju se tím, že vlastně je už vůůůůůbec nepotřebuju složená...jen do toho auta jsme je kolem sousedů mohli přenést v menším formátu než 36x44 cm. Co už :) A cesty autem teď? Malá kouká na stínítko a když jí zas zasvítí do obličeje, tak se to už obejde bez kyselých výrazů :) Zjistila jsem, že stínítko nezpůsobí, že na ní nebude vůbec svítit (jak jsem myslela :D), ale svítí tak "snesitelně", jak kdyby měla na očích sluneční brýle. Jediné co mi nedošlo je, že stínítka jsou zpravidla prodávána v jednom formátu a ne každé auto má zadní okno (kde prcek sedí) stejně velké, takže u nás to vypadá takto...

vlevo je první výraz při prvním použití stínítek :D
vpravo jde jen vidět, že je to celkem vděčná zábava v autě...a co teprve až na ně jednou dosáhne :D

Sandrička má zhruba 75 cm a přes 8 kilo. Už ty přírůstky nejsou tak rychlé - konečně! Je to opravdu posilovačka a když slyším kamarádku, že její téměř dvouletý syn má 12 kilo, tak věřím, že se to ještě více zpomalí :) Tím, že je tak dlouhá, tak jí je přebalovací pultík už skoro krátký. Nohy jí trošku přečuhují, což by nebylo až tak hrozné...pro ní. Ale ten, kdo jí přebaluje (samozřejmě častěji já, když jsem s ní stále), dostane hodně nešetrných kopanců do žeber a různých orgánů. Jak na ní totiž mluvíme (pro rozptýlení, už se tam hýbe, kroutí, snaží se převrátit...), tak má radost a kope. A sílu má teda větší jak v bříšku...pochopitelně, ale dost mi to toto období připomíná :D

Její oblíbenou zábavou je rvaní vlasů. Jednou si tak ležíme v posteli po kojení, volám mamině, abych zjistila co je nové, malá si hraje s mými vlasy. Idylka...do té doby než si pramen mých vlasů namotá na pěstičku a tak šikovně trhne, že jí zůstal celý pramen v ruce. Hned si s ním spokojeně začala hrát...zatímco já hýkala do telefonu a snažila se rychle dostat pramen z ručiček, které si to už mířily k ústům. Já to říkám stále...konec pohody. Nakonec mi toto období, kdy "jen leží" a víceméně kam jí položím, tak jí najdu, bude chybět.

...a na závěr - před časem jsem byla "ukamenována" za recenzi deky :D Do dnešního dne nechápu, ale budiž :) Slíbila jsem dojmy po půl roce a to už právě nastalo. Deka po několika praních (řekněme max. 4x, protože máme pro malinkou dečky nakonec tři, které jsme dostaly od příbuzných) vypadá stále stejně. Jen jedna strana je po delší době od praní trošku jakoby "žmolková", ale po praní je to zase v cajku :) Co víc k tomu říct...fakt nevím, ale slíbila jsem tuto zmínku po několika praních...ach...:D

...jo a s těmi příkrmy jsme už začali, ale o tom asi bude nějaký samostatný článek :)

Čte mě nějaká maminka, která má dítě v podobném věku? :))

Vaše