5-tý měsíc ve znamení bojkotu...a jiné srandy :)

Jak to všechno letí...však nedávno jsem tu psala o svatbě a přípravách a už to budou dva roky. Psala jsem "před pár dny" o těhotenství a porodu a malinká už měla 5 měsíců... Jen tak mimochodem - čte toto někdo, kdo už byl se mnou při svatebních přípravách? ;-)

začínají se jí líbit i obyčejné věci jako vlhčené ubrousky Huggies - jsou poloprázdné, už používáme jiné a těmito se vždy aspoň rozptýlí u přebalování :) Pěkně voní a hlavně - pěkně šustí :D Btw. tyto vlhčené jsou mnohem lepší jak verze s takovýma rukama od Huggies (čistě bílé) - ty byly fakt hrozné! Vrzaly, netrhaly se za sebou, drolkovaly...fuj. Takže když už Huggies, tak tyto zelené :) Však vidíte... :D

Toto byl velmi těžký měsíc. Malinká sice už nemá bolesti bříška (snad jen výjimečně a jen chvilku), ale začala "bojkotovat" kojení. Když si to dáte do googlu, tak je to celkem častý jev zhruba okolo toho čtvrtého měsíce života. Projevuje se to tak, že malinká si prostě jen trošku cucne, odtrhne se od prsu a řve...a nebo aspoň "mrnčí". To podle nálady asi :)...a když se jí snažím vrátit prso do úst, tak řve tak, že se bojím, že sousedi pošlou sociálku :D 

Některé matky možná budou frflat, že dítě se má kojit, kdy si požádá...jsou ochotné kojit i každou hodinu v noci, ale my jsme měli nastavený "režim" zhruba každé 2-3,5 hodiny jsme papali a věděla jsem, že vydrží, když jsem si potřebovala někam vyběhnout sama. Najednou se to nedalo, protože k pláči kvůli papání došlo třeba i po 20-ti minutách. A tak byly dny kdy jsem kojila snad nonstop... :-/

Mnoho matek to proto vzdá, protože miminko fakt pije méně a o to více je nespokojené, a přejdou na umělou výživu. Já si dala cíl kojit min. 6 měsíců a toho se držím jak klíště...možná proto, že já jsem kojená nebyla a zdravotních problémů mám celkem dost. Takže jsme bojovali, ale musím říct, že sice je to zhruba po měsíci o něco lepší, ale jsem už hotová... Nedivím se, že to některé vzdají, protože už i já jsem malé vyhrožovala sunarem :D Nepomohlo to, samozřejmě :D

Ale dost k této kapitole kojení...i přesto, že mi přijde, že celý měsíc jsme nedělali nic jiného...

Sandrička stále roste jak z vody - má už 73 cm a váží skoro 8 kilo! Na její věk je to stále velký nadprůměr (podle dr. jsou to míry tak 8-měsíčního miminka) a já stále nedokážu pochopit, jak se to stalo, když já jsem takový prcek :D Tím, že jsme více "bojovali" při kojení a byla některé dny dost nespokojená, tak jsme nezaznamenali ani extrémní posun v "rozvíjení". Já stále doma omílám, že je potřebné jí rozvíjet :D

Hračky už si dokáže přehodit z ručky do ručky. Nohama kope šíleným způsobem, zvlášť když má radost :D Plácá se rukama po stehnech. Kope se pravou nožkou do levého kolínka. Konečně se začíná chechtat nahlas! na úplných blbostech :D Přetáčení na bříško zase tak nějak "zapomněla", takže se jí to podaří spíš po náhodě...ach jo. A to jsem si myslela, jak je "výjimečná" :D Hlavičku už téměř drží sama - jupí :) A příkrmy zatím nedáváme...ale už se na to pomalu chystáme :) To bude asi taky sranda :) Fixuje mě stále pohledem a stále se na mě usmívá (když teda není hladová samozřejmě). Někdy při kojení "blbne" a stále se přicucává a odtrhává a sleduje mě a směje se na mě. Potom je to kojení i na hodinu...ale je to vrchol roztomilosti :) 

...a když přijde domů tatínek, tak na ní jen promluví a ona si snad učurkne od radosti, tak se začne smát, že se nevědomky mračím :D Fakt tatínkova holčička...

Roztomilá sovička od NUK z e-shopu feedo.cz * hned jí prozkoumala, ještě ani nebyla odstřižena od balení :D *
pod hrazdičkou * ...a tak sova "léta", když malá kope do hrazdičky :D To je mimochodem velmi oblíbená zábava v posledních dnech :D

Co se týče hraček, tak jí zatím stále dost berou, ale ráda to střídá. Máme pro ní půjčenou hrazdičku, kterou máme na zemi vedle gauče. Přeci jen to je nejbezpečnější místo, zvlášť teď, když už se snaží i dost posouvat a sem tam převalovat. Na hrazdičku jí věšíme různé hračky - dost hraček pro miminka je totiž s očkem na zavěšení, takže to stále můžeme střídat. Sandričce byla zaslána od e-shopu feedo.cz sovička značky Nuk, takže i tato se stala oblíbenou. Když jsme sovičku obdrželi, tak jsem myslela, že jí ani Sandričce nedám... Proč? Protože se mi strašně líbila :D Jsem infantilní, dokonce i v čerstvých 30-ti :D a obávám se, že to mě jen tak nepustí...když mě to nepustilo doteď :D Sovička je světle šedá, hebká, roztomilá a má na sobě různé jablíčkovo zelené a světle růžové prvky - jako "třásně", růžové kousátko uprostřed, kroužky na boku (jeden hladký a jeden s hrbolky, prý aby se miminko naučilo na různé povrchy pod prstíky) a jablíčko, které píská. Uvnitř sovičky je ještě "cosi" co nedokážu pojmenovat, ale při prudkém pohybu sova vydává takový "dutý" zvonivý zvuk...to jsem to teda popsala, co? :D A celou recenzi sovičky si můžete přečíst TU :)

A zase taková "funny" historka na závěr...v kočárku nám teď malá spinká už málokdy, ale chodíme ven pravidelně. Ale už si s ní stále povídám...ona leží, kouká na mě a usmívá se a brouká si :) Jenže lidé, které míjím s kočárkem si asi myslí, že prcek spí (v tu chvíli ani nebrouká, sakriš :D)...a koukají na mě, jak když jsem se zbláznila. Asi jim přijde divné, když slyší "Jééééj, sluníčko" "Sanitka, slyšíš?" "To byl ale hrbol, co?" od nějaké maminky, která ještě dítě nevede za ruku a nebo alespoň není dítě vidět ve sporťáku :)...asi si říkají, že mi ta mateřská už pořádně vlezla na mozek :D Potěšilo mě ale, když manžel přišel z vycházky s kočárkem a "stěžoval" si na to stejné, protože tak nějak s ní už stále komunikujeme a i na něj všichni koukali jak na blázna, když povídá "kočárku" v obchodě co má ještě koupit...:D Asi to bude lepší až "to" dítě uvidí :D

Na druhou stranu...teď když jsem doma, tak snad nonstop mluvím (s ní samozřejmě :D) a říkám si, co jsem sakra dělala když tu ona nebyla...to jsem fakt byla celé dny doma ticho? (když jsem byla třeba na rizikovém přes tři měsíce)...zvláštní, jak se život a návyky změní :)

Pro dnešek vše...:)

Vaše