Tělo (a duše) po porodu, šestinedělí a období po něm :)

Těsně po porodu tělo bolí. Je to ale celkem logické a každá žena by byla naivní, kdyby si myslela, že "to" vyprdne (pardon za výraz :D) a tělo se vrátí do původního stavu...bezbolestně :)

Fotky z projektu The 4th Trimester Bodies - více tu :) 

Nebudu ale tvrdit, že je to nějak otravné a hrozné :) Právě naopak...těhotenství je v posledních dnech/týdnech téměř nesnesitelné, alespoň co se týče pohyblivosti a možnosti být plně samostatná (holení nohou, ponožky, zavazování bot, vlastně vůbec možnosti obout se...). Při porodu každá z nás ztratí minimálně váhu miminka, placenty a plodové vody, takže přibližně 5 kilo (záleží na váze miminka). To je jistota. Další kila odchází se zmizením otoků a zadržované vody. Na druhou stranu něco na váze zase "přibereme" kvůli tvorbě mléka. Stále však máme po porodu určitě méně kilo a tím pádem se cítíme lépe :)

V těhotenství jsem přibrala z 53 kil na 71 kilo, tedy váhový přírůstek byl +18 kilo, což je celkem dost. Nebudu ale tvrdit, že jsem nežrala a nějak se to "samo" nasbíralo. Žrala jsem (už se nedá někdy ani napsat, že jedla jsem :D) od rána do večera, kdykoliv, jakékoliv množství :) "Však jsem těhotná a když mám chuť..." říkala jsem si. Nestresovala jsem se tím, že jednou to budu muset nějak dát dolů. Že mi to po porodu taky možná zůstane. Prostě Sandrička měla pořádný obal :D

Hned po porodu jsem si všimla, že břicho se téměř komplet ztratilo. Vždy jsem myslela, že tam něco zůstane, ale když jsem ležela na zádech, tak jsem měla úplně ploché břicho. V podstatě skoro jako před otěhotněním. A to myslím doslova po porodu - ještě před odchodem placenty :) Samozřejmě by bylo moc krásné, kdyby to tak bylo i ve stoji. Tam už si gravitace pohrála s kůží a bříško bylo trošku vypouklé. Četla jsem, že prý by mělo být tak zhruba jako v šestém/pátém měsíci těhotenství a proto si každá rodička nemůže vzít do porodnice oblečení "z ne-těhu" období, ale stále těhotenské. Moje vypadalo tak max. na třetí měsíc těhotenství a den ode dne bylo menší.

O nástřihu hráze jsem už psala. Tam to "tělo" opravdu bolelo. Zvlášť na oddělení šestinedělí, kde jsme byli 4 dny po porodu. Nejhorší bylo zvednout se z mega vysokých postelí, sedět na tvrdých plochých židličkách (socialistických :D) a sklonit se pod postel do kufru nebo do stolíku. Ale už v den odchodu z porodnice to nebylo tak zlé a doma jsem to už skoro vůbec nepociťovala. Snad jen při rychlejší chůzi pár dní poté. 

Po příchodu domů jsem měla -9 kilo. Celkem slušné. A nemyslím, že by to bylo nemocniční stravou :D...ta totiž nebyla až tak zlá. Ale možná jsem jen byla strašně hladová, protože jak se mi začalo tvořit mléko a začala jsem kojit, tak jsem byla hladová a hlavně žíznivá téměř nonstop :) Tedy váha ukazovala 62 kilo a nějaké drobné.

Den ode dne bylo příjemnější sledovat, že moje samostatnost je zpět :D a moje tělo mě celkem i fascinovalo :D Zvlášť když mi asi na sedmý den po porodu odpuchly komplet nohy. I manžel koukal s údivem jaké mám "párátka" :D A to se mi nezdálo, že bych nohy v těhotenství měla až tak extrémně nateklé. Viděla jsem v těhotenské poradně jiné extrémy.

Bříško bylo den ode dne menší, což člověka těší. Horší to bylo se striemi. Najednou byly snad všude. A to jsem stále poctivě natírala krémem Enja od Dermacolu, který jsem používala celé těhotenství. No ale...co bych chtěla, že? "Zhubla jsem" v podstatě 10 kilo během týdne, takže co se nevytvořilo v těhotenství (strie), to se dotvořilo těsně po něm. Zejména v podbřišku se pár čar ukázalo :-(

Druhým mým problémem bylo i rozestoupení břišních svalů. Netušila jsem, že to jde, ale prý to mají většinou menší osoby (jako já :D), které mají velká miminka (jako já :D). Jde v podstatě o to, že svaly se "neudrží" a od pupku se začnou jakoby rozestupovat do stran. Až vznikne příčná linie přes pupek, kde vlastně nejsou svaly a je tam jen natažená kůže. Když jsem si četla, že někomu jdou vidět i vlnky střev, tak jsem se normálně vyděsila. Myslím, že to nemám až tak hrozné a v podstatě to se mnou ani nikdo neřešil. Doktorka to zmínila jen tak mimochodem...prý abych neměla kýlu, protože takové břicho je náchylnější. Hm...když mám velké miminko, tak se to těžko řekne :)

Náhodně jsem se měřila zase 13.1. :) V podstatě je to jen jinak rozložené (na těle:D), ale výsledek stejný jako před rokem - jen ta prsa :D A celá tabulka je pěknou ukázkou jak se to postupně vše zvětšuje a zase smršťuje a to jen díky hormonům :)
Před porodem jsem si měřila obvod boků a bylo to až 110 cm! Sama jsem cítila, že rifle jen tak tak přetáhnu, ostatní jsem už neměřila :)

Už týden po porodu jsem se dostala na váhu 61 kilo a cítila jsem se čím dál lépe. Druhý až čtvrtý týden po porodu jsem si držela váhu přibližně mezi 57-58 kilo. V šestém týdnu už "jen" 56 kilo. V osmém to kleslo na krásných 55 kilo, od devátého týdne 54 kilo a od minulého týdne dokonce jen 53 kg (tedy původní váha). 

Nedělala jsem pro to nic. Žádné cvičení, žádná hladovka. No...i když. Při starostlivosti o malinkou jím dost nepravidelně a někdy obědvám až tak kolem třetí. Hold vyžaduje si mojí pozornost :) Ale zase večeřím klidně i v devět večer. Mám tedy asi štěstí, protože od devátého týdne po porodu jsem na (téměř) své původní váze a od třetího týdne po porodu nosím už i kalhoty z před těhotenského období (všechno ostatní oblečení jsem nosila hned po příchodu z porodnice bez problémů).

zdroj

Specialitkou je kojení a nalití prsou. Naše první kojící pokusy byly celkem komické :D Nevěděla jsem jak jí nasměrovat a jako prý skoro každá prvorodička jsem jí tak nějak "zakláněla" hlavičku u prsu. Ale daly jsme to a po pár cucacích pokusech přišla nová, dosud nepoznaná bolest - bolest bradavek. Pomohl krém s lanolínem, ale i tak asi 3 dny bylo kojení téměř se slzami v očích (mých). Uff...

Zjistila jsem, že kojení není tak samozřejmé a jednoduché jak by se mohlo zdát, ale už jsme sehraná dvojka teď když malinká vidí moje prso, tak se doslova směje od radosti a pokud jí (schválně) položím o něco dál (když kojíme vleže před spaním/v noci), tak dělá vše pro to, aby se k prsu dostala...to je absolutně sweet :)

Prsa mám gigantické. Postupně se mi zvětšovaly po celou dobu těhotenství, ale to co tam mám teď...to jsem si nikdy nedokázala představit. Tím, že jsem se "smrskla" na původní velikost (:D) mám pod prsy cca 73 cm. Stačila by mi tedy podprsenka 75...ale podle obsahu, tak E, možná F a takovou kojící jsem opravdu nenašla :D Mám proto 80D a když mám extrémně nalitá prsa, tak i ta je mi téměř malá. Opravdu nezávidím ženám, které mají velká, těžká prsa. Za prvé - některé oblečení mám problém přes prsa přetáhnout, za druhé - bolí mě krk a záda a tak nějak předpokládám, že se právě na tom prsa podílejí :-( Ještě jednou, ale musím...uff.

S "duší" je to po porodě a v prvních týdnech jak na houpačce. Chvilku totální euforie nad tím malým zázrakem, který se tak podobá na manžela (sakra :D), potom "zoufalství" nad tím, že jsem ztratila tu pohodlnost/samostatnost. Už se nedá jen tak vyběhnout si na nákupy na x-hodin. Nebo na kávičku s kámoškou. A čím je člověk starší tím víc je pohodlný...a tato realita člověka zasáhne. Ale týden od týdne si na to člověk zase zvyká (jako i na vše ostatní) a najednou nám přijde, že tu Sandrička byla s námi odjakživa :)

ukázka kolik věcí/vzorků/kupónů a bružur vám dají v porodnici :)

ŠESTINEDĚLÍ

A protože jsem slíbila i nějaké info o šestinedělí a pobytu v porodnici, tak velmi ve zkratce (umím to vůbec tak? :D). Hned po porodu (za 2 hodinky) vás převezou na oddělení šestinedělek, kde strávíte s miminkem (ano, oni vám ho po všech vyšetřeních hned dovezou a i když se vám točí celý svět a nespali jste 30 hodin...jako např. já, tak vám ho tam šupnou a starej se :D) zhruba 4 dny (i první probděné noci), pokud je vše v pořádku. Naše malinká stihla mezi druhým a třetím dnem prodělat i žloutenku, takže se "slunila" pod modrou lampou v postýlce, oddělená ode mě s dalšími miminky (naše tam byla jednoznačně největší :D) a my (maminky) jsme chodily za nimi každé tři hodinky na kojení. Na oddělení šestinedělek si vás tak nějak nikdo nevšímá. Více pozornosti se věnuje novorozencům, což je logické :) Pokud nemá rodička žádné potíže, tak jí tam nedrží a dokonce se může stát, že vás "propustí" dříve jak miminko. Tedy maminka už má propouštěcí zprávu (z oddělení šestinedělek) a lékaři jí už "neřeší", ale miminko ještě propuštěné není. Maminku tam samozřejmě nechají ještě ležet a i nadále dostává stravu (i kdyby to bylo několik dnů). Při propouštění miminek (z novorozeneckého oddělení) by vám měli oznámit co bude třeba zkontrolovat (pokud má miminko nějaký problém - často to byly poruchy ledvin, otoky, se srdíčkem, zlomená klíční kost...propouštěli všechny naráz a slyšeli jsme i "diagnózy" jiných miminek, ujišťuji vás, že každé něco mělo, co se musí zkontrolovat, takže no stres :) u doktorů v dalších měsících. A pak už si nesete ten malý uzlíček domů. Možná za takového křiku jako jsme měli my ... :D

Šestinedělí je obdobím na zotavení maminky a na "synchro" s miminkem :) Je to obdobím, kdy by miminko mělo být hlavně doma, žádné vycházky a návštěvy a nebo jen velmi krátké. Vycházky se doporučují až okolo 10-tého dne po porodu. My jsme s návštěvama začali zhruba od třetího týdne (kdy jsme jeli se Sandričkou k našim rodičům). Do té doby mohli ti, kteří byli úplně zdraví přijít na půl hodinku za ní :) Některé maminky to dodržují tak, že celých 6 týdnů nepustí nikoho k miminku, což si myslím, že je trošku extrém...ale budiž :)

Šestinedělí se nazývá právě takto, protože zpravidla šest týdnů dochází k odcházení očistků (odchází po porodu, čistí se tím a zmenšuje děloha). Píšu zpravidla, protože například u mě to trvalo až 10 týdnů... Sledované gynekologem, který potvrdil, že to trošku déle trvá, ale že je to vše ok :) Někdo si to ale odžije do 3 týdnů, takže toto je velmi individuální :) A během šestinedělí se nesmí sexovat, koupat ve vaně (ku**a!) a tak... Takže tuto zimu jsem si ještě koupel nedopřála, ach jo :)

Pěkná ukázka toho, jak to může vypadat :)  Mám to podobné, ale bříško v těhotenství jsem tedy měla
mnohem větší, hold 18 kilo je 18 kilo :D Zdroj
více fotek najdete i klasicky na googlu - stačí zadat six weeks postpartum

PO ŠESTINEDĚLÍ

A jak se cítím teď? Je to zhruba 13-tý týden od porodu a...

- břicho je spíš o velké kůži, která tam tak nějak "visí". Když se ale pořádně nažeru (během svátků no problemo :D), tak se ta kůže hned natáhne a břicho vypadá větší než by se mi líbilo :-/ Na tom musím trošku popracovat. V leže je úplně ploché a znovu vidím žebra a kyčle :D

- strie jsou méně viditelné, ale jsou a hlavně - už jsem si nevšimla nových, uff

- zmizel ten škaredý tmavý proužek přes pupek

- ztratily se takové divné tmavé pupínky, které jsem měla na břichu a prsou (změna pigmentace)

- oteklé nohy už nikdy více. Viditelně jsem zhubla v obličeji a jsem nějaká "propadlá", ale to bude ztrátou kil...a možná trošku únavou, která je ale způsobena chudokrevností, která je u mě po porodu extrémní. 

- pleť se začíná mastit a lesknout (na konci těhotenství + šestinedělí jsem měla dokonalou pleť...už se to vrací do "normálu", tedy lesk jak blesk, akné, póry...), vlasy se začínají mastit a vrací se seborea ve vlasech (v posledních týdnech těhotenství jsem si umyla hlavu 1x týdně jen proto, že se mi chtělo, ne proto, že mám mastné vlasy. To jsem v životě nezažila...teď už se to vrací a umývám zatím 2x týdně, ale asi se brzy vrátím na frekvenci 3-4x týdně. Pokožka hlavy byla relativně klidná, lupy jsem sice měla, ale nesvědila mě hlava. A bohužel i to už je pomalu a jistě zpět...)

- vlasy začínají vypadávat...už to přišlo. Pokud nevíte, tak během těhotenství vlasy nevypadávají, takže ani ty, které každé z nás vypadnou denně (cca 100 vlasů je jistota a je to normální) prostě nepadají a zůstanou. Proto vypadají těhotné ženy tak dobře :D Měla jsem tak husté vlasy jako naposled asi ve školce :) Tyto vlasy jsou už předurčené na vypadnutí a jen těhotenství je drželo na hlavě (hoooodně laicky popsané :D)...ale jsou už mrtvé, takže vypadnout tak jako tak musí. A k tomu právě dochází cca mezi 2-6 měsícem po porodu. Prostě vypadají všechny tyto "nasbírané" + denní norma okolo 100. Každopádně - vypadá to děsivě a vlasy jsou opravdu úplně všude. A to doslova chomáče vlasů...chjo :-(

- pálení žáhy, funění, křeče v nohách, výkyvy tlaku, nechutenství, chutě...vše je pryč, jak mávnutím kouzelného proutku. Někde jsem četla, že na toto je porod nejlepší lék :D
- vytvořil se mi na rukou atopický ekzém...a to ho prý mají právě spíš miminka :) Ale už jsem ve stádiu, kdy si říkám - radši já, než malinká :) i když to není až tak příjemné.


A zhodnocení na závěr - asi jsem měla prostě jen štěstí, že kila šla sama dolů. Když sleduji maminky, které vidím při různých kontrolách u lékařů a které taky mají miminka v podobném věku jak naše Sandrička, tak je to různorodé - některé jsou na tom jak já (i lépe!), na jiných jde vidět, že kila prostě dolů nejdou. Podle mě v tom bude i genetika, vliv hormonů a možná i nějaký ten vliv kojení. Kojení je prostě jiná spalovačka...:)

Dnes to bylo zase delší, ale vypadá, že už to ani jinak neumím :) 

Chystám další články třeba i o tom, co nám pomohlo "přežít" v prvních měsících s malinkou :)

Vaše