Život s novorozencem aneb první měsíc za námi :)

Je těžký. Je úžasný. Je unavující. Je naplňující. Je láskyplný. Je psychicky vyčerpávající. Je jedinečný...

Sebelepší příprava v podobě kurzů, které vás mají připravit na příchod miminka...přečtení "stovek" knih a článků o tom, jaké to je...historky kamarádek, příbuzných, známých...nic vás nepřipraví na to, jaké to opravdu a reálně bude.

Nebudu strašit a říkat, že je to hrozné. Nebudu, ale ani jásat nad tím, že je to vše dokonalé a jen úžasné.

Úplně upřímně vyhlašuji, že když mi/nám malinká dopřeje cca 6 hodin spánku za den (i když někdy i jen v 20-min. intervalech), tak je potom vše krásné. Člověk se těší z každé její grimasy (a že těch dělá naše malinká miliony za den :D), sleduje jí s absolutní láskou, kdy ví, že ONA JE TA NEJKRÁSNĚJŠÍ a žasne nad tím, jak je dokonalá. I ten chlupatý ušní boltec a chlupatá ramínka (to vypadá :D) jsou nádherná. Její obrovské nožičky, které jsem cítila x-týdnů v žebrech a na které nesedí žádné ty extrémně pidi mini roztomilé ponožtičky. Její ručičky s buclatými prstíky a dlouhými nehty. Velké bříško. Její šilhavý pohled (u miminek normální)...vše je na ní rozkošné. Dokonce ani pláč a rudnutí v tváři, které značí tlačení :D, je roztomilý a snesitelný...

Úplně upřímně vyhlašuji, že když mi/nám malinká nedopřeje ani 3 hodinky spánku za den (dokonce jsem už zažila i cca 2 hod.), tak je to strašně vyčerpávající. Psychicky i fyzicky. Najednou pláč řeže do uší a je téměř nesnesitelný. Sledovat jí, jak jí klipkají oči únavou a přitom se spánku brání...je téměř k pláči, když člověk tu noc ještě nespal a už je půl šesté ráno a sousedé se pomalu budí a chystají do práce. Kojení odebírá zbytek energie a člověk jen sedí...čeká, kdy konečně skončí s papáním a sleduje ten bordel v tom kdysi uklizeném bytě.

Nebudu tvrdit, že jsem si nepoplakala. Myslím ale, že je to normální a postará se o to hlavně hladina hormonů, která se po porodu dostává nazpět do "normálu". Prý to nejčastěji bývá kolem třetího dne po porodu...no na mě to přišlo až asi po týdnu doma. Nevyspanost a dlouhé kojení, které člověka přiková na dané místo, bez možnosti podat si i třeba jen ovladač od telky, který se mi směje na druhé straně gauče...to se na člověku podepíše :)

A právě kojení mi způsobuje nejhorší "depky". Ne v tom, že by to nebylo pěkné. Je to vlastně úžasné, že se malinká dokáže zasytit "ze mě" a že prospívá a roste. Je srandovní sledovat, jak hltá. Poslouchat jaké vydává zvuky :D Sledovat její nekoordinované pohyby ručiček a to, jak se sem tam sama "knockoutuje" ručičkou, když se praskne do tváře :D

Prý by kojení mělo trvat tak 15-20 minut. Nevím, jestli naše pije tak pomalu a nebo je takový hladoš (asi to bude oboje :D), ale u nás to je i 50 minut + čekání na odříhnutí. A najednou uteče hodinka a půl a nevím ani jak. A za zhruba hodinku a půl se kojí znovu (každé 3 hodiny, pokud si nevyžádá vytrvalým křikem dříve). Ze začátku jsem se proto musela smířit s tím, že déle jak na dvě hodinky (někdy ani to ne) se od ní vzdálit nemohu...a to je celkem zavazující a omezující...Najednou i takový nákup musí být extrémně rychlý. Cesty jsou jen na krátké vzdálenosti. Když jdeme k doktorce, tak se modlím aby nás vzala na čas...a to stejně nevyšlo a stačí půlhodinové zpoždění a malá už pláče a pláče... 

Nějaké ty dárky, které Sandrička obdržela a její nožičky...je fuška vyfotit je, když nespinká :D

Zatím jsem nenašla odvahu na to kojit na veřejnosti...a ani nevím, jestli někdy najdu. Vím, že je to přirozené, ale nějak to nemůžu předýchat :) 

A čím víc se nad tím člověk zamýšlí, tím více zjišťuje, že se z něho vlastně stala "pojízdná" mlékárna :D

Novorozenec je novorozencem do 28-mého dne svého života. Takže teď už máme doma kojence :) 

Co vás čeká s novorozencem? 

Kolotoč přebalování, kojení, odříhnutí, uspávání a divných zvuků z postýlky (většinou když tlačí, tak nás vždy nad ránem budí hlasitým prděním a hrdelními zvuky, které nám dávají najevo, že tlačí :D). Čekejte i různé vyřizování na úřadech (rodný list, pojištění, přídavky...) a běhání po doktorech, protože skoro každý novorozenec má nějakou "specialitku", která se musí zkontrolovat s časovým odstupem, protože všechna vyšetření dělají v porodnici. 

Čeká vás i hodně pláče...zvlášť pokud bude novorozence trápit kolika (= bolesti bříška, ano, nás trápí) nebo reflux (= zvracení po papání, i ten asi máme)...je to prostě takový "balíček", o který se musíte postarat a snažit se povznést nad křik...po pár dnech už ho neberu tak tragicky :D

Naše malinká roste jak z vody a za necelý měsíc vyrostla na 56 cm...tím pádem půjčené oblečení ve velikosti 50 a 56 oblékla asi jen první týden po propuštění z porodnice :) Už oblékáme 62 a 68, protože tu 56-tku kvůli plínce už fakt neobleče :) A dost i přibrala...je to takový náš tlusťoch a doktorka nechtěla věřit, že za 13 dní přibrala 790 gramů :D Takže rada - nekupovat do výbavy vel. 50 a i z té 56-tky nekupovat toho až tak moc :)

Novorozenec je za začátku jen taková panenka, která navíc ani moc na nic nereaguje. Ale v průběhu svých čtyř týdnů se dostane k tomu, že otáčí hlavu za zvukem, kouká na stále větší vzdálenost a najednou člověk zjistí, že když sleduje nad postýlkou, jestli spinká, že ona ho sleduje (sakra :D, ze začátku neviděla, že tam někdo je). Začíná sledovat hračky a má snahu držet už sama hlavičku...i když zatím spíš vypadá jak takový ten pejsek "s uvolněnou hlavičkou" co mají někteří v autech :D

...a hlavně...začne vás poznávat a tak i přesto, že jste spali jen hodinku a máte pocit, že od únavy odpadnete, tak její úsměv ve dvě ráno, kterým vás dojme téměř k slzám a kterým dává najevo "ano, tebe znám", je k nezaplacení :)

...a už slyším prdění z postýlky, tak jdu zkontrolovat stav. Snad budu mít štěstí na další úsměv :)

Vaše

PS: budu ráda za zpětnou vazbu, jestli i takovéto články chcete nadále číst ;-) Díky