41. týden a gratulace gynekologovi :)

"Vážený pane Ch.... (jméno mého gynekologa), musím Vám touto cestou pogratulovat. I přesto, že před pár měsíci si naše Sandrička usmyslela, že je snad už nejvyšší čas opustit teplo bříška, Vy jste to včas odhalil a zasáhl. A to až tak, že teď začínáme přenášet...sakra! Fakt díky!"

Zdroj: tu

...asi tak nějak by zněla moje gratulace gynekologovi, který mi na poslední prohlídce oznámil "No, tak vypadá, že teda ještě budete i přenášet..." a sestřička mě obeznámila s tím, že každý kdo měl termín jak já, už porodil. Fakt (ironické) dík! :D

Na 41. týden už ani nejsou téměř žádné články na netu, děťátko je komplet vyvinuté a když je tam nějaká zmínka o tomto týdnu, tak jen ve smyslu "gratulujeme" a nebo "asi si boucháte hlavu, že jste všem oznámila přesný termín porodu a v průměru 10 lidí za den Vám volá/píše a ptá se jestli už". Můžu potvrdit...já si tu hlavu už bouchám :D

Dnes to vezmu z pohledu na co se těším po porodu...(samozřejmě nejvíc se těším na malinkou a nedostatek spánku...vlastně na to druhé už tak ne, ale jsem realista :D)

Těším se na to, že: 

- si nalakuju nehty na nohou :)

- si oholím nohy a jiná místa bez vzdychání, nadávání, zrcátka a hodinového balancování ve vaně

- si znormalizuju tep těla a můj dech snad bude znovu tichý (žádné funítko bez výdrže) :D

- si umyju hlavu v předklonu nad vanou, tak jak mi to jde nejlépe :)

- si natřu večer nohy kdy chci já a ne, kdy se chce manželovi :)

- si znovu nandám snubní prsten a budu zase "ta paní s krásným prstenem na ruce" :D

- si moje orgány oddechnou a vrátí se do původního nesplasknutého stavu. Hlavně ten močák :D

- si pofotím výrobky na recenze na zemi u balkónu (tak jako vždy), jen s břichem jsem se neodvážila jít tak nízko k zemi. Co kdybych tam musela pak sedět do té doby než přijde manžel z práce :D

- si dám koupel a vejdu se znovu do naší pidi vany (snad :D) - manžel slíbil, že jak to bude možné (po šestinedělí asi až), tak že mi jí dopřeje a o malinkou se postará :)

- si nandám ponožky sama a bez asistence. Platí i pro nazutí botou se šňůrkou apod. :D

- si sednu do auta, dám bezpečnostní pás normálně přes břicho (ne pod) a že mě po rozjezdu nebude "něco" kopat jak šílené (malinká buď cesty autem tak miluje, že kope od radosti, nebo nenávidí)

- se ohnu kdykoliv pro cokoliv bez obav, že "zlomím" malou nebo bez nebezpečného přecházení do dřepu a hledání opory, jak se z toho dřepu sakra zvednout :D

- nechám snad aspoň 10 kilo (z těch 17-19 kg co jsem přibrala, podle toho jestli se vážím hned ráno nebo v průběhu dne) v porodnici a moje kosti přestanou pukat pod náporem při každém pohybu :D

- si snad obleču zase něco jiného než jen ty 3 outfity co střídám poslední 3 měsíce :D

Myslím, že to jsou všechno "normální" věci, ale těhotné se to najednou zdá až neuvěřitelné, že to znovu bude takto :) Snad jsou ty body i reálné a v podstatě...těším se na víc věcí, ale obávám se, že na ty minimálně v prvních měsících nebudu mít ani čas, ani náladu :)

Co se týče blogu, mám rozepsaných a připravených asi 10 článků, 

takže snad ho nebudu až tak zanedbávat ;-)

A doufám, že článek s hrůzným 42. týden se tu už neobjeví! :D

Vaše