39-tý týden...těhotenské blues aneb co vám o posledních dnech těhotenství nikdo neřekne :D

Pevně jsem doufala, že k tomuto článku už nedojde. Jednoduše proto, že do té doby už porodím! A hle...začínáme 40-tý týden a malinká se nakonec zase až tak horlivě nechystá (po těch "stresech" s tím, že to bude předčasně). 

Pamatuji si, že když jsem ve svém okolí měla nějakou těhotnou, tak zpravidla ke konci vždy jen "skučela", že už to chce mít za sebou. Trošku jsem nechápala...ale teď? Už to ku**a chápu! :D Do 38-mého týdne jsem byla celkem vyrovnaná těhotná, která se bála porodu. Teď? Najednou jsem labilní těhule s chutí někoho přinutit, aby to dítě dostal jakkoliv ven a odhodlaná ztratit při porodu aspoň 10 kilo, aby se mi lépe "žilo" :) Obavy z porodu? Ok, mám, ale už menší. Myslím, že si budu celou dobu vizualizovat to, že "za pár hodin" se mi uleví ... dobře, měla bych se těšit na dítě (což se taky těším), ale najednou mám nějaký intenzivnější pocit, že po té bolesti přijde vykoupení a moje tělo se snad zase zmátoří :) Prý všechny neduhy odstraní právě porod - jupí :D

Názory na bolest při porodu se v mém okolí liší. Jde vidět, že každá z nás má jiný práh bolesti. Jedné kamarádce začaly kontrakce, ale nebyla si stále jistá, jestli už je to ono. Zdálo se jí to totiž dost slabé, málo bolestivé. Když to pokračovalo x-hodin v pravidelných intervalech, tak se rozhodli jít "pro jistotu" do porodnice, i když si byla stále jistá, že to nemůže být porod, když to nějak zvlášť nebolí. Přijeli a za chvilku byl malý na světě :) Prý od té bolesti fakt čekala víc... závidím :)

Druhá kamarádka zase dostala kontrakce, svíjela se od první z nich v křečích, v klubíčku na zemi. Dojeli do porodnice po x-hodinách a ona si opravdu byla jistá, že už každou chvíli rodí, tak téměř řvala na sestřičky "Haloooo, já rodím!!". Ty jí s ledovým klidem vysvětlily, že ano, porod se začal, ale je otevřená teprve na 3 cm. Pro ty, které nerodily a nejsou těhotné a možná netuší - porod se začne až při otevření na 10 cm a nejhorší (= nejbolestivější) je otvírání cca od 6 do 10 cm, takže...kamarádka si to ještě pár hodin "vychutnávala"...

Přibrala jsem 17 kilo a dosáhla jsem "krásné" hranice 70 kilo! (výška 162, sakra). Manžel váží 74 kilo...ku**a drát :D (a to má sakra jinou výšku...ehm, hold sportovec). Cítím se jak slaninka, břicho mě omezuje, stále ho mám mokré, protože umyvadla jsou všude nízko a nějak neodhadnu "kam až zasahuju" :D Tento týden mi navíc začaly extrémně otékat nohy a prsty na rukou. Cítím se jak Shrek a i tak vypadám :D Ráno jsem se chtěla protáhnout - spojím ruce a nemohla jsem je rozpojit, jak byly prstíčky tlusťoučké :D

Funím. Nedokážu se v noci převalit z jednoho boku na druhý bez toho, abych nevzdychala a nevzbudila aspoň půl paneláku :D Když vypiju více jak dvě deci vody, tak mám jistotu, že v následující hodině půjdu na záchod aspoň 8x :D 

Četla jsem, že v tomto týdnu je močový měchýř jak palačinka - tak stlačený pod dělohou a miminkem. Mohu jen potvrdit - opravdu se do něj nic nevejde a čurám jak dědek s prostatou - velmi přerušovaně, s vypětím všech sil :D Už se těším na tu slast "vyčurání se komplet" po porodu :) 

S čuráním souvisí i zvedání se ze sedu/z lehu. Když už fakt "moc" potřebuju (což v těhotenství je skoro stále a vůbec to není tak moc, jak se podle pocitu zdá :D), tak se namahávě zvednu. Chvilku stojím a cítím jak mě celý močák bolí/tlačí. Nemůžu rozhýbat klouby k pohybu a když už konečně naznám, že fakt musím (nebo za chvilku nebudu muset a pustím to tam :D), tak první dva, tři kroky jsou typické kačenkovské :D Pak už dobíhám na záchod relativně normálním krokem :D

V noci se budím cca každých 45 min., abych "akutně" šla na wc a přitom téměř nic z toho. Jen se motám po bytě a snažím se nenarážet do ničeho břichem :D

Malinká už mě trénuje, takže když se nehýbu, začne se extrémně hýbat ona. A to dítě má fakt už přes 3 kila, tak si dovedete představit, že tento vetřelec fakt už má nějakou sílu. 

Je pěkně vychcaná (pardon za výraz :D) a umí mě psychicky týrat. Sem tam si dá nožičku na moje levé žebro. Už to zpozorním. Pak začne tou nožičkou pomaličku posouvat po žebru (!!!) tam a zpět. Dělá to tak třeba i dvě minutky (i déle, o to je psychický teror horší :D) a já v těch nekonečných minutách trnu a čekám, kdy dá bolestivý výkop. Týrá mě...a samozřejmě vždy v nejméně očekávanou chvíli vykopne tak, že jen zaskučím :D

V noci se celá převaluje a nejsou výjimkou hodinové-dvoj-trojhodinové (!!) intervaly, kdy se jen mrví, kope do žeber, hraje si s močákem...a já prostě od dvou do pěti čumím do stropu a i přes extrémní únavu prostě nemůžu spát.

Do toho snad už každá těhotná porodila...Znám páry, které měly termín ve stejný den/chvilku po nebo dokonce i koncem měsíce. Komplet všechny porodily v posledním týdnu. Co byl nějaký "vyvolávací"? Co děláme my zle, že nás se to netýkalo? :D

Hledám si proto na internetu jakékoliv rady, které by pomohly "to" urychlit. Uklízený už máme celý byt (jen ta okna ještě čekají na umytí, ale to si nechávám jako tu nejhorší možnost...leštění oken nesnáším :D), piju čaj z malinovníku, který prý vyvolává kontrakce. Asi ho musím pít více, protože nic nedělá a vůbec není tak odporný, jak se všude na různých "fórách" píše - prostě obyč bylinkový. Chodím po schodech (aby ne, když bydlíme ve 3. patře bez výtahu), stále se někde motám a vizualizuju si, jak se otvírám. A doktor mi po 14-ti dnech řekne "nic se nezměnilo", ku**a! 

Další zaručené rady prý jsou sex, ricinový koktej, aby to člověka prohnalo (děkuji, neprosím si :D), skořice (fakt nevím, kolik si jí mám vysypat na bezkofeinovou kávu se šlehačkou :D), stimulace bradavek (to mi přijde divné), masírovat si malíček na noze (nenandám si sama ponožku, natož abych si masírovala malíček :-/) atd. 

Pohybu jsem si užila u posledního holení nohou a oblasti "víte které". Hodinu jsem se natahovala v koupelně se zrcátkem a snažila se o dokonalé oholení...aby to vše bylo hladké, až to na nás přijde :) Nadlidský výkon, polovina paneláku si asi musela myslet, že tam někdo sexuje, jak jsem vzdychala od námahy :D, vše mi stále padalo, klela jsem jak dlaždič, některá místa i tak byla mimo dosah rukou/očí ...no hnus. Byla jsem po tom výkonu tak unavená, že jsem si musela na půl hodinky lehnout a vydýchat se :D

Co mě ale potěšilo v posledních dnech je návštěva zubaře. Den před druhou preventivní prohlídkou v těhotenství, jsem si byla jistá, že mám aspoň 5 kazů :D Naštěstí tam nebyl ani jeden...manžel to okomentoval slovy: "Aspoň na něčem jsme ušetřili..." :D

Vaše

PS: kdyby se fakt někomu chtělo, tak můžete zahlasovat za můj blog na Blogerka roku - tu :)