34. a 35-tý týden...mateřská dovolená a konec domácího vězení :))

Nadpis prozrazuje nejvýznamnější událost těchto dvou týdnů - od konce 34-tého týdne už jsem oficiálně na mateřské. Mohu tedy konečně i někam vypadnout a nebýt zavřená jen doma, jak jsem byla komplet celé léto :) Neměla jsem totiž na nemocenské žááááádné vycházky a i když někdo tvrdí, že na těhotné kontroly ze sociálky nechodí, tak znám pár ex-těhulek, na které opravdu přišly...takže člověk nikdy neví. Ale uff, už se můžu libovolně pohybovat...i když gynekolog mi stále tvrdí, že mám ležet. Pfff :D

Nepřeháním to, ale po asi 9-ti týdnech jsem i začala doma trošku uklízet, prát, žehlit...a nenechávám to už jen na manžela (no, to žehlení stejně nedal, protože prádlo vypadalo ještě více zmačkané jak před žehlením :D). Přece jen...od 36-tého týdne je miminko už připravené na život mimo dělohy a co jsem byla týden v nemocnici "na oddalování", tak v případě nějakého komplikovaného těhotenství a potíží na konci, už běžně v 36-tém týdnu vyvolávali porod. Takže no stress ...;-)

Co se týče tělesné stránky, tak si připadám jak klobása. Funím ještě víc jak kdy jindy. V noci velmi nespím, protože malinká mě budí extrémním kopacím tancem. Spím teda nejvíce přes den, kdy je "klidnější" (jak kdy :D). Sandrička si vyzkoušela i maratón, kdy 8 hodin v tahu (!!!!!) kopala, mrvila se a já nevím co vše vytláčela na povrch. Po těch 8-mi hodinách jsem zjistila, že změnila polohu a na místo do levého boku mě kope v pravé části do vnitřností. Au, au. Naštěstí do rána se zase vrátila ke své staré poloze. Radši ať mi nožky lezou z levého boku, kde v podstatě není žádný životně důležitý orgán, než kopance do jater, žlučníku, žaludku...:)

Mám pocit, že vše (tam dole) mě bolí. Prý je to normálka a tělo se připravuje na porod. Už jsem zažila i pravidelné stahy dělohy (poslíčky), naštěstí bezbolestné, ale i tak to trošku vyděsí.

Zhlédla jsem pár videí na youtube z porodu. Chyba...ale zase měla jsem ještě celkem štěstí a nebyly to žádné krvárny :D

Dokoupili jsme pár drobností + kojící podprsenku. Při zkoušení jsem si v kabince všimla, že mám strie (!!!!! ku**a drát) na bočnicích (doma nemáme tak velké zrcadlo, abych si toho všimla dříve :D). Natírám si totiž poctivě břicho a stehna, ale na ty bochánky na boku jsem trošku zapomněla. Mám to jen na jedné straně a o to hůř to vypadá. Sakra práce :D Uvidíme jak to bude vypadat až se zbavím toho pupku po porodu...

A hlavně - podařilo se mi manžela ukecat na focení těhotenských fotografií. Teda ne od profesionála, i když jsem měla dva ve výběru, ale přímo od manžela :D Fotili jsme v nejblbější den, kdy venku celý den pršelo, bylo "černo" a náš byt v takových dnech vypadá jak kobka :D Ještě, že existují filtry na úpravu :) Dopadlo to celkem dobře a až jsem obdivovala manželovu trpělivost pro moje rozmary a nářky ("Ježiš, ty fotky jsou hrozný. Pojďme ještě jednou..." "Ne, takto nemůžu stát, tak mám křivej nos..." "Ležím tam jak vorvaň..." "Je to oficiální...jsem mastodont..."). 

Blížíme se do finiše...gynekolog mi řekl, že ať vydržím ještě aspoň dva týdny, tak držím :))

Vaše