26., 27. a 28-mý týden...glukóza, nuda, nicnedělání

Měla bych si dát pozor na to "co si přeju"...někdy totiž stačí malá zmínka a ono se to téměř splní. Ale to vysvětlím později v tomto článku :)

V 26-tém týdnu mě čekala těhotenská poradna a hlavně test na těhotenskou cukrovku. Principem je samozřejmě podchytit případnou cukrovku a léčit jí/sledovat jí, protože ta se může stát problémovou jak pro matku, tak pro dítě, které navíc může být po porodu obrovské :) Glukózu si pěkně člověk zakoupí sám v lékárně a přinese si jí na gyndu. Odebere se jeden vzorek krve, sestřička vám namíchá "koktejl" :D do cca 250ml vody a vy tu sladkou vodu vypijete. 

Slyšela jsem, že je to odporné. Že je to fakt hnusné. Že se to nedá vypít. Že je po tom těhotné tak hodinku, dvě zle a dokonce některé prý po té glukóze zvrací. Takže "vyděšená" jsem lehce byla. O to větší překvapení bylo, že to vůbec nebylo až tak hrozné - normální přeslazená voda. Kdo pije 100 % neředěný pomerančový džus (jako já v těhotenství, prý to pomáhá na vstřebávání železa, kterého mám ku**a nedostatek...ale tak to mám celý život) a nebo si sem tam pořádně "omylem" osladí čaj, tak nebude nějak extrémně zhnusen. Větší problém mi dělalo "rozbití" kousků té glukózy, protože byla nějaká ztvrdlá nebo co :D Takže jsem si tam pěkně asi 5 minut cinkala lžičkou a rozbíjela krátery na dně. Vypila jsem (pije se na lačno) a zhruba po 5-ti minutkách jsem si říkala, že mám hlad...a že bych si klidně dala i Margotku :D Takže pro mě to extrémně zátěžový test na sladké nebyl. Nic to se mnou neudělalo a po 2 hoďkách, kdy mi sestřička brala kontrolní odběr, jsem se cítila dobře. Malinká si po tom cukru pokopkávala, výsledky ukázkové...a myslela jsem, že je všechno ok...

U doktora to už ale nebylo tak "veselé". Posel špatných zpráv, kdy jen tak mimochodem řekne: "Zkracuje se vám krček maternice/děložní čípek." Sice čtu o těhotenství dost, ale nějak mě nenapadlo, že by to mohl být nějaký extrémní problém. Při ultrazvuku si tam něco hmkal a když jsme se měli domluvit na další termín, tak mi jen tak "mezi řečí" oznámí, že je to na hospitalizaci. WTF? CO? :-o Vytřeštila jsem na něj oči, převzala papír s doporučením do nemocnice...a nakráčela si teda na příjem :(

Samozřejmě, že si mě tam nechali a ještě ten den do mě narvali 3 infuzky - jedna na zastavení krvácení (ehm, najednou bylo vše zléééé) a 2x magnézium. To je na "oddálení" porodu. Resp. přiznala jsem, že jsem párkrát měla tvrdnutí břicha (v tu chvíli je jak kámen) a tak moje příjmová diagnóza v nemocnici byla: "příznaky předčasného porodu před 36-tým týdnem". Ku**a drát. 

...to vpravo je úplně nereálné :D Žádná nastávající maminka se v nemocnici takto neusmívala...slyšet byly jen
povzdechy od nudy, vyčerpání, případně bolestí...
...to vlevo je spíš realita ...:(

A tak 27-mý týden se nesl v tomto duchu: 

6:00 budíček, měření teploty + poslech pulzu malinké v bříšku (jeden den před sestřičkou "utíkala" a ne a ne se nechat poslechnout :D...holka, šikovná:))

6:15 třískání koštětem do kovových postelí = uklízení

6:30-7:00 hod dřímání a "vychutnávání" si kopanců. Malinké se tuším ležící režim líbil, začala kopat jak šílená a nabírala na síle každým dnem. Ale už přesně vím, jak leží v břichu a několikrát jsem jí držela za patičky :))

7:30 vizita ve stylu: "Jak se máte?" "Dobře." "Všechno v pořádku?" "Ano." "Pohyby cítíte?" "Ano." (a jak :D). Prohmatání bříška, kop doktorovi do rukou, který jen konstatoval "To je krásné." 

8:00 snídaně. Melta forever :D

8:30-12:00 ku**a dlouhé čekání na oběd. Nuda, polehávání. Obří infuzka, která kapala tak pomaaaaaaalu, že jsem myslela, že mě od jedu rozdrapí (zvlášť když teď musím na malou zhruba každou půl hoďku a infuzka kapala cca hodinku a půl...)

12:00 oběd a zpravidla zklamání :D Snad jen dva obědy z těch 8-mi co jsem tam měla stály za to. Myslím, že kuchař ujížděl hlavně na brokolici (nesnáším jí od malička a brokolicový závitek, byla fakt výzva :D), fazolích, čočce a červené řepě. Z poslední jmenované byla i polévka...barva velmi intenzivní červená. Fuj. 

13:00-14:30 knížka, časopisy, hry v telefonu. Snaha usnout. Jakkoliv zabít čas do návštěvy manžela/maminy. 

14:30-17:00 nááááávštěva. Už chápu proč každý nosí na návštěvy džusy, banány, sladkosti, pečivo, koláče...však se člověk v té nemocnici velmi dobře nenažere :D

17:00 večeře. Zpravidla lepší jak oběd. Jen sem tam studená (= o ničem). Ale špagety potěšily. Jen doma si dávám asi 2-3x větší porci. Sakra... :D

17:30-20:00 nuda, čtení, převalování, vzdychání, další infuzka. Hlad, vyžírání :D

20:00 volání domů a otravování (z mé strany samozřejmě :D) se zbytečnosti a otázkami typu "Co dělá Benny?" (náš pes) :D a vyprávěním "historek" o tom, že v noci jsem slyšela "mrouskat" se kočky pod okny, že dneska 3x jela sanitka, že ta jedna sestřička je fakt kráva ...svět a vnímání se velmi omezí :D

20:30-21:00 sprcha, koooonečně. Ne, že bych jí potřebovala, ale už jsem věděla, že den se pomalu chýlí ke konci a za chvilku půjdu, díky bohu, spát + sledování souboje holubů na parapetu :D To byl rachot, tak vykouknu ze sprchy co se sakra děje a na parapetu do sebe klovou 2 holubi (holubové? :D...tak toto se omlouvám, ale po 11-ti letech na Slovensku nevím jak se to vyskloňuje :D) Jeden křídla totálně rozpleštěné na skle, že bych mohla sledovat komplet vše a druhý do něj klove. Pak se vymění, na chvilku odletí...zase zobou. No jediná "telka" v té nemocnici toto :D Další dny už mě ve sprše sledoval jen jeden šmírák = holub (asi vítěz souboje? :D). Jak otáčel hlavu, aby pěkně viděl...bastard :D 

21:00-22:00 převalování, čtení, sledování každé minuty. Zoubky.

22:00 spáááánek.

1:00-2:00 probuzení na záchod a potkávání x-těhotných na chodbě, které mají stejný problém :D

A takto to šlo den za dnem. Osm dní, kdy jsem myslela, že mě bez internetu už šlahne. Ne, že bych byla závislá (možná jen malinko :D), ale přečíst 5 více jak 300-stránkových knih za 8 dní se mi zdá hodně. Plus x-časopisů, kdy jsem se snížila k tomu, že jsem četla i malá písmenka v reklamách a tiráž na konci :D

...tak to jsou ony. Do nemocnice jsem nechtěla "těžké" čtení typu D. Brown, tak to jistily
tyto oddechovky :) Chcete recenzi na některou z nich? :)

Po osmi dnech sledování kontrola od primáře, kdy se na to muselo dívat asi 10 jiných doktorů a sester (WTF? Co jsem výkladní skříň?...protože ano, je to přesně "ta kontrola", kterou nemá nikdo rád, natož v přítomnosti dalších x-lidí) :D Zkonstatování, že se to nezlepšilo, ale ani výrazně nezhoršilo a tra-dá domů s doporučením ležet. 

Toto mi zopakoval i můj gynekolog, kam jsem se šla hlásit s myšlenkou, že ho uchňápu jakýmkoliv těžkým předmětem...prostě jen tak...z té nudy, co jsem tam zažívala :D

No...a tak si ležím. Už osmý den doma a dnes jsme právě dosáhly 29-tého týdne. Jsem už přes 14 dní na rizikovém. Ležím. Sice jsem u počítače, ale i tak se trošku nudím. Společnost mi dělá seriál Angry Management, The Sims 3 (nainstalovala jsem si ho asi po 10-ti letech...je**la jsem se s instalací asi 3 hodiny a po půl hodině hraní jsem naznala, že je to nuda :D) a klávesa F5 :D Pro aktualizování soukromého FB a e-mailu :) Mám pocit, že se nic neděje, nikdo nic nepíše, nikdo mi nepíše :D Jsem taková "zdeptaná", že se mi ani na blog nic nechtělo psát.

Doma je bordel, resp. manžel uklízí, ale známe to...některé věci jako žehlení si ženská udělá trošku lépe. Ale snaha se cení :-* (on si to určitě přečte, takže musím ho pochválit...mohlo by to být i horší :D)

Malinká kope po nocích a nenechá mě někdy spát. Těhotné mají spát na levém boku, pro lepší průtok nevím čeho, nevím kam (asi do pupečníku?), ale náš prcek je otočený přesně tak, že jak si lehnu na levý bok, tak se "odráží" nožičkama od pevného povrchu (od postele, nastrčené ruky, peřiny...), takže vlastně kope nonstop. Už pěkně vystrkuje patičky, prdelku (nebo co to je :D), hlavičku. Mám hrče po celém břichu. A dvakrát jsme už měly škytavku :)) To bylo rozkošné <3

Heh, celý den se válím v infantilním pyžamu :D Kdo má chuť může sledovat naší malinkou a její vyvádění v bříšku :) Omluvte zhoršenou kvalitu - hold Android + tu se to nahrálo nějak škaredě :) A já říkala, že funím :D Sledujte hlavně vpravo :) Manžel tomuto "vyvádění" říká "vetřelec" :DD

Při dnešní kontrole jsem se dozvěděla asi to, že mám ještě poctivěji ležet (to se ještě dá? Co se mám plazit i cestou na záchod? :D), nikam nechodit (no problemo, když nemám vycházky na marodce. Sakra celé léto zavřená doma) a šetřit se (nešetřím...nakupuju v e-shopech :D). Krček se mi za ten týden zase zkrátil, tak já už nevím...asi si nohy přivážu někam ke stropu, aby byly výš jak děloha :) A další kontrola za 18 dní. A co mám dělat?...ano, správně. JEN ležet... 

...a proč byl takový úvod? V jednom z článků o těhotenství jsem napsala, že se malinká klidně může narodit o něco dřív. Nechci obrovské dítě typu 4 kila a víc :)) No, když mě přijímali do nemocnice a vyskytly se ještě nějaké potíže, tak jsem se modlila, ať ještě nejdu rodit...však neměla ještě ani kilo :( Porod vyvolávaly "spolubydlícím" v nemocnici cca od 34-tého týdne (když byly nějaké potíže), takže mi tak vychází, že ještě minimálně 5 týdnů musíme takto vydržet...a pak se uvidí. Každý další den už bude malé vítězství a ať se narodí třeba ...až/už v září (pozn. termín máme 10.10.). Tak držte pěsti :)

Vaše