20. a 21-tý týden...ty nejdůležitější týdny, polovina těhotenství a velké odhalení ;-)

Ano, už i minulý článek byl souhrnem za 20-tý týden, ale dělo se toho tolik a nechtěla jsem vás nudit v extrémně dlouhém článku, tak přidám nášup takto :) Zmiňovala jsem, že bříško je už tak viditelné, že to znamená výhody např. v tom, že v čekárně plné lidí mi dají přednost na odběr krve. Dokonce už i první místo v městské hromadné dopravě mi bylo nabídnuto právě díky "pupku" :) A musím přiznat, že se na mě hodně lidí usmívá, ženy/dívky si mě prohlíží (všiml si i manžel, že když někde procházíme, že přitahuju pozornost), všichni jsou tak nějak více milí...sakra, to nemůžou být takoví stále? :D V práci na mě každý mluví stylem "hlavně se nestresuj" "pomaličku" "neboj, nic se neděje..." (i když si to doje**la :D). 

náš malý zázrak <3

Každý se ptá co to bude, jak na tom jsme (už začínám mluvit v množném čísle) zdravotně a jestli je všechno v pořádku.

Líbí se mi, že i každý tak nějak tipuje co to bude a už jsem slyšela různé "teorie":

- tím, že jsem byla straaašně unavená, to prý musí být holka... :) A není to spíš tím, že jsem hodně chudokrevná a tlak mám běžně 90/60? :)

- tím, že nejsem nateklá a vlastně vypadám (prý) lépe jak předtím (tsss), to musí být kluk, protože holčička krade mamince krásu :)

- tím, že manžel je starší, bude to kluk ...WTF? :D Je starší o 3 týdny...jen tak mimochodem :D

- tím, že jsem nezvracela, to bude holka :)

- tím, že mám stále chuť na sladké, to bude holka :)

- tím, že mám břicho nevím jakého tvaru, to bude kluk...:)

- tím, že jsem měla vysoké výsledky "něčeho" v krvi, to bude kluk :D

...celkem sranda toto poslouchat, ale upřímně? Jasně, že přemýšlím co by to mohlo být :) Hlavně kvůli tomu, že už mám chuť nakupovat oblečení a stále stojím nerozhodně před modrým a růžovým regálem a prostě nevím...neutrální se mi brát nechce :D

Největší "zážitek" z poloviny těhotenství (ano, už dokonce za cca 17 týdnů můžeme rodit! a bude to normální) byl 3D ultrazvuk. V tomto týdnu se zjišťují všechny vývojové vady, jestli plod roste dostatečně atd....a hlavně - dá se zjistit už téměř s jistotou pohlaví (když je prcek dobře otočený a nemá překřížené nožky;-)).

3D ultrazvuk se konal v gynekologickém centru, kam mohou partneři! Manžel si teda vzal volno a vyrazili jsme vstříc velkému objevu :) V čekárně nás bylo více budoucích mamin a téměř všechny přišly s partnery...uff, bála jsem se, že jsem si třeba něco špatně vyložila a nakonec ho tam (manžela) nepustí :D Šlo to tam jak na běžícím pásu - vejdete do tmavé místnosti, matku (och, musím si na to oslovení zvyknout :D) vybídnou ať si lehne, partner si sedne na židli vedle hlavy...a když bude jak můj manžel, tak bude přemýšlet, kde to jako vše uvidí...hold, přehlídl tu obrovskou obrazovku, kterou jsem měla přímo u nohou - cca 70 uhlopříčka, ehm :D Slepouch :D Doktor hned šel na věc, takže nehrozí, že to bude velmi intimní záležitost, kdy se budete držet za ruce a vzdychat nad svým "výtvorem" :) Vše se tam začne "zaostřovat" a najednou je tam - malý dokonalý človíček, který se hýbe :) A stále...i když jsem v tu chvíli cítila jen drobné pohyby, tak na obrazovce bylo vidět, že se hýbe celkem dost...plus doktor "vybízel" naše dítě k akci, že zatlačil trošku více do břicha a malý/malá na to hned reagoval/a :D V přístupu byl podobný jako můj gynekolog - v podstatě si tam jen cosi měřil, ale vše bylo krásně vidět...srdíčko pulzovalo jak divé :) A potom přišel okamžik zjištění pohlaví...zaostřil na nožičky a musím našeho prcka pochválit, že ležel/a ukázkově, nic překřížené :D

"Pinďoura..." odmlčel se doktor a mě hned napadlo, že dořekne "tam vidím"...a nebyla jsem si v ten okamžik definitivně jistá, jestli toho Mareka chci :D

"...tam nevidím, takže to s největší pravděpodobností vypadá na malou slečnu," dořekl a já byla totálně happy :) Udělal nám pár "fotek" naší holčičky, kdy byl vidět i úsměv!, vrazil nám fotky do ruky a už jsme se klidili, abychom udělali prostor dalším nedočkavým rodičům :)

Naše slečna v posledních dnech přišla na to, že je obrovská "sranda" odrážet se od jedné strany dělohy na druhou a v posledních 3 dnech kope velmi silně a intenzivně. Až tak, že se mi hýbe celé břicho a chvilku mám hrbolky na jedné straně, pak na druhé, dole, vpravo, vlevo, nahoře, vlevo, dole, nahoře... :D Zatím mě baví to pozorovat, i přesto, že někdy to už není až tak příjemné (když je to fakt pořádná perda :D).

Manžel jí cítil poprvé jedno pondělní ráno, kdy jsme se oba (asi vlastně všichni tři) probrali z největšího kómatu, kdy jsem ani netušila, co je to za zvuk (= budík), natož co s ním mám dělat. Tak jsem s sebou trhla, že se i malá probrala a začala reagovat kopáním (možná se jen převalovala na druhý bok, jako její tatínek vedle mě :D). Rychle jsem manžela vybídla, ať přiloží ruku na břicho a v tu chvíli dala Sandra takový kop, že se nám obou leskly oči dojetím a manžel s úsměvem dodal: "...to bude fotbalistka. Po tátovi." :)

Och, ano...to jméno už máme. Bude to Sandra... :)

Kdo tipoval holčičku, hm? :))

Teď aby se gynekolog nesekl a nebyl z toho přece jen Marek...:D "Chodil" by v růžovém :D

Vaše