19. a 20-tý týden...vymodlená fotka buráka :D

Znáte ty řeči těhotných, jak se těší na první fotku dítěte? Tak my jsme se taky těšili. Zvlášť manžel, který opravdu nechodí se mnou ke gynekologovi (jak si někdo, "zkažený" americkými filmy, může myslet :D) a v podstatě "potvrzením", že jsem opravdu těhotná je snad jen zvětšující se objem v pase...a ta fotka :)

Seznamte se, to je naše granulka :D V tomto týdnu měl/a cca 15 cm :)

V 19-tém týdnu mě čekalo další vyšetření na gynekologii, kdy jsem měla zase trošku více vidět náš uzlíček + po různých krevních testech je toto první velké ultrazvukové vyšetření v druhém trimestru, kdy se zjišťují různé "abnormality" a případné vývojové chyby...atd. 

I přesto, že jsem přišla do těhotenské poradny načas, byla jsem už jedenáctá těhotná. Sakra, blbé semafory, mohli jsme tam dojet o 3 min. dříve, kdyby jsme nechytli všechny červené v městě :D

Poseděla jsem si tam pěkně od sedmi do jedenácti v malé vydýchané místnosti, kdy byl vidět, že téměř každé z nás je fakt zle...hold ty stavy :D

Nastávající maminky, které jsem tam viděla před měsícem a u kterých jsem si byla "definitivně jistá", že už budou každým dnem rodit...ještě neporodily. Až jsem byla v šoku, že jejich břicha mohla být ještě větší jak posledně...uff, to bude ještě pořádný balík :D

Nevím, jestli jen můj gynekolog je takový "necitelný" (nebo ho to prostě po těch letech už fakt nebere :D), ale ptám se ho, jak je malá/malý "velký" (divná věta :D) a on, že to změří. Tak čekám, že mě poinformuje, něco pěkného řekne, snad ukáže i co tam šmotí (ultrazvuk otočený k němu a já nic neviděla, ku**a!). Odkašlu si. Žádná reakce. Nejistě (však ho nevyruším, ne? :D) se zeptám: "Mohla bych dostat obrázek?". Probrala jsem ho z tranzu a udiveně se mě ptá: "Chcete?" Hned mi bylo jasné, že tento teda fotky dětiček v bříšku nedává jen tak...kdo se nezeptá nemá. Uff, odcházím z ordinace se smíšenými pocity, informací, že vše je v pořádku a s fotkou, kde vidím...nějaký malý burák :D Ale je to náš buráček :))

V okamžiku, kdy zasvítily 2 čárky na těhotenském testu, jsem si začala všímat břich těhotných...kam až to proboha
může dojít? :D ...a měla bych začít cvičit...ehm, ale v těhotenství jsem ještě více lemravá než normálně...sakra :D

Brzy nás čeká 3D ultrazvuk, tak ten už snad bude záživnější a tam už by mělo být odhaleno i pohlaví našeho prcka. Už máme i holčičí jméno...teda aspoň si myslím, že už máme, protože proti němu až tak velmi neprotestoval :D

Sice to začalo tím, že manželovi oznámím: "Pokud to bude holčička, chtěla bych pro ní jméno začínající na S."

On mě vnímá jen tak na půl (však Slováci hrajou hokej :D) a odpoví: "...Sépia?" 

Ach, já mám fakt chlapa za všechny drobný. Navrhnu tedy moje jméno na S a projde...neuvěřitelné :D 

Tím, že jsem lehký hypochondr (:D) a mám karty u všech možných specialistů je povinnost každého v těhotenství navštívit, takže se v posledních dnech z práce pěkně ulévám a sedím si x hodin po různých čekárnách. 

První výhodu zvětšujícího břicha jsem pocítila při odběru krve na endokrinologii, kam se nahrne ráno vždy tak 50+ lidí na čekačku a jednoduše - kdo dřív přijde, ten se dřív zapíše do pořadníku. Přišla jsem sice včas, ale než jsem se dostala k seznamu byla jsem už 33!! Sakriš...ani jedno volné místo na sezení a už jsem cítila, že na lačno mi nebývá nijak zvlášť dobře. Po asi prvních 5-ti lidech (kdy nevím co jim tam pumpovali, ale trvalo to neskutečně dlouho :D), vyšla sestřička z ordinace a ptala se: "Není tu zase nějaký diabetik, který by nám tu odpadl?" (řekla to takovým tónem, že být diabetik, tak se stejně nepřiznám :D). Nikdo nic a najednou jedna paní vykřikne: "Ale máme tu jednu těhotnou!". V tu chvíli všech 50 lidí kouká přímo na mě a já si říkám, že sakriš, to už jde to břicho až tak vidět? Ale aspoň si nemyslí, že jsem jen tlustá... :D

Poprvé zažívám pocit, že mě všichni posílají na odběr a usmívají se. Žádné nepříjemné obličeje, že předbíhám. Až neuvěřitelné...:D

Bohužel stejné pravidlo neplatilo na urologii den poté. Průměrný věkový průměr 70+ (kdy jsem ho já snížila :D), různé pachy (co se mému "bříšku" velmi nelíbilo) a nekonečné 4 hodiny čekání na informaci, že mám přijít na kontrolu po šestinedělí. "Fakt dík", mám chuť říct. A pořádně ironicky :D

Co se týče "kopkání" a pohybů, tak sem tam něco zacítím. Lehké šimrání. Trošku "tlaků", ale začíná to nabírat na intenzitě...každým dnem je ten náš burák výkonnější :D

Vaše