Týden, dva poté...

Zatím 2 čárky opravdu značí naději. Okamžikem, kdy jsem se dozvěděla tu "jobovku" jsem se začala cítit těhotně :) V ten okamžik jsem byla unavená. Bolely mě prsa. Cítila jsem se přecitlivělá...:D

Ne, prozatím nevíme co to bude...až to zjistíme, tak toto případně přebarvím na modro :D ;-)

A hlavně - cítila jsem se tak nějak vnitřně naplněná :) Nepřišlo mi, že by to byla až taková katastrofa a připadala jsem si tak víc žensky. Když jsem viděla maminku s dítětem, tak jsem si představovala "jaká u toho budu já". Ano, dost si všímám okolí, takže vím, že to není jen sen a procházka růžovým sadem :D Vím, na co se můžu připravit a toho se upřímně bojím...někdy ztrácím rychle nervy. Nejsem (už nikdy více) naivní.

Do práce jsem "den poté" přišla s pocitem, že mám vše "v pi*i" (s prominutím :D) a smála se na všechny kolem sebe. I na klienty. Byla jsem tak nějak "happy" a těšila se na to, že už brzy se sem (do té práce) nebudu muset vracet. Byla jsem i tak nějak vnitřně klidná.

Dny poté jsem se snažila nestresovat, protože prý první týdny jsou nejdůležitější. Což mi přijde zvláštní, protože podle mě některé ženy/slečny/dívky to v prvních týdnech prostě ani neví a myslí si, že došlo ke zpoždění a nebo si toho ani nějak pořádně nevšimnou :) (znám pár takových co zapomenou, kdy měly poslední krámy a pak jsou najednou překvapené, že už?). V mé práci (na callcentru) se ale nestresovat nedá. Vždy se najde idiot (s prominutím, ale opravdu věřte nebo ne - ty, které nepracovali na zákaznické lince - ale z průměrných 40-70 hovorů za den se najdou minimálně 3 jedinci, kteří vás opravdu chtějí nasrat buď jen svojí existencí nebo tím, že z vás dělají cíleně idiota a vy jim nemůžeme na to nic říct), který vám znepříjemní den a způsobí rozbušení srdce a zvýšení tlaku. Měla jsem sto chutí na každého zakřičet: "Pí*e, jsem těhotná, tak se vyvrš na někom jiném!" (tato práce mě naučila veeeeeeeeeeeeeeelmi vulgárně nadávat :D).

Do toho jsem sledovala své okolí "jestli něco netuší". Sice se na mě stále nic neměnilo...ale já už chtěla, aby to všichni věděli :D

Docapkala jsem se i ke gynekologovi. Čekala jsem pomalu, že bude střílet konfety nebo tak :D Prostě nějaké nadšení z toho, že další jeho pacientka je těhotná.

Malá vsuvka - mám za sebou totiž x-let léčení na gyndě s cystama, dvakrát pobyt v nemocnici, laparoskopie a odstraňování cyst ve vaječnících, podezření na endometriózu ...a proto i gynekolog se kdysi vyjádřil, že s otěhotněním to budu mít jednou asi těžší. (pche, trvalo to "jen" 3 měsíce :D)

Probíhalo to asi tak, že jsem mu naznačila, že pravděpodobně jsem těhotná. On nehnul brvou. Více ho zajímal výsledek mé poslední cytologie. Oukej, prohlídka a tak vše kolem...a jen tak "mezi řečí" (= mezi stehny :D) mi oznámil: "Ano, jste těhotná..." asi takovým tónem jako "Ano, k párku si dám i hořčici..." :D Aspoň frázi - gratuluji, jste těhotná se mohl naučit :)

Zdroj: tu
Heh, k tomuto nakonec ani jednou nedošlo...ale...

A další dny? Říkám si, jak někdo ku**a nemůže nevědět, že je v tom?! Mě je tak zle (zatím nejsou ranní nevolnosti, ale žaludek mám permanentně v krku) jako ještě nikdy. Ráno se vzbudím (i po poctivém 8-mi hodinovém spánku) úplně unavená. V práci se ploužím jak mrtvolka a k tiskárně (přes celý kancl) to je najednou strašně daleko a proklínám každého klienta, který chce smlouvu zaslat poštou :D Když pravidelně nejím aspoň po 2-3 hodinách, tak mám stavy kdy jsem si "téměř" jistá, že odpadnu na zem. Točí se mi hlava. Když se konečně najím, tak mám žaludek "v tanci" - prostě cítím jak se mi tam cosi pohybuje směrem vzhůru :D Stále krkám a výjimečně tlačítko "mute" na callcentru používám na odkrknutí :D

A jak přijdu z práce...hotovo, zívám, polehávám, nemám energii ani na to, abych pohnula prstem...proto i nebylo velmi mnoho nových článků tu na blogu v období únor-duben :D A svalovala jsem to na FB na jarní únavu...:-P

Tak jsem zvědavá co nám přinesou další týdny... :)

Vaše 

PS: toto bylo psáno zhruba v první polovině února...

První článek si můžete přečíst tu :)