10 důvodů proč žít s partnerem před svatbou :)

My jsme to sice stihli jen tak tak a bylo to spontánně, téměř z týdne na týden, kdy nás napadlo bydlet spolu. Do týdne jsme měli rezervovaný byt i se splacenou zálohou. A za další 2 týdny jsme se už stěhovali :) Byli jsme spolu 5 a půl roku v té době a měli jsme zhruba 5 měsíců do svatby...

Zdroj: tu

1. odhalíte jeho vkus :D Společné zařizování je celkem "sranda", ale někdy nás to stojí nervy. Možná jsou někteří, kteří vás nechají dát do bytu/domu úplně COKOLIV, ale myslím, že dost je spíš takových, že se "velevýznamně" podívá na "věc", kterou chcete koupit (prostě jí potřebujete!:D) v nejbližším Kiku, Madalbalu, Jysku, Ikee,... a položí nenápadnou otázku: "To si nechceš koupit, že ano?"

Když odpovíš "ANO!" (vztekle samozřejmě :D), tak se mile zeptá: "A komu to podarujeme?"

Na druhou stranu když objeví on něco "super", tak jen lapám po dechu a říkám WTF? To vážně? 

Výběr barev, materiálů, doplňků by měli prostě nechat na nás, abychom mohli každý den obdivovat, jak to "tu" máme krásné. Oni ať vybírají blbosti jako TV, mikrovlnka, sporák, pračka...:D

2. odhalíte jeho zvyky. Pivko u televize. Sledování sportovních přenosů z každého pochybného sportu, které ani neumím správně pojmenovat (:D) do tří do rána. Zvyk hned po příchodu domů, sundat veškeré oblečení a převléct se do domácího. Zvyk udělat vše HNED. Zvyk poskládat si pyžamo a položit na polštář v dokonalé hromádce. Já si klidně sednu v tom, v čem jsem byla v práci na gauč, dám si kafe, zapnu notebook a nákup vyložím až po hodince...Z "pracovního" většinou jdu už přímo do pyžama...však proč bych se obtěžovala :D A to pyžamo potom prostě sroluju do nějaké hroudy a narvu pod polštář. Ok, vypadá potom trošku vyšší než ten "jeho"...ale co už :D Pro mě zbytečná činnost :)

Tímto tedy chci říct - on objeví i ty tvoje a je jen na vás jak se s nimi vyrovnáte a jak se s nimi naučíte žít :)

3. odhalíte jeho nálady. Pro ty, které to ještě plánují a vznášejí se na obláčku "z lásky", upozornění - dál nečtěte! :D On prostě nebude usměvavý, dokonalý, vtipný, hodný, bla bla bla, jak ho znáte z vztahu "bez společného bydlení" :) Každý jeden z nás jednou přijde domů v nasrané náladě/v depresivní náladě/v náladě "nemluv na mě!" atd. Musíte i tyto nálady "sesouladit" a zbytečně pak nedráždit. V našem případě raději se odklidit do ložnice a tam si číst a nebo se snažit splynout s nábytkem :D (přeháním :D).

Před společným bydlením jsem ho opravdu znala hlavně jako totálně vysmátého člověka. Teď si sice ze sebe stále děláme srandu, ale není to už pravidlem...každý vztah se společným bydlením změní.

4. odhalíte jeho šikovnost. Manuální zručnost. Je to někdy fajn, nechat věci na něm. Výměna zámku na schránce. Utažení kohoutků v koupelně. Vrzající dveře. Odvzdušnění topení. Vyhozené pojistky (!) a tisíc dalších činností, s kterými se ve společné domácnosti setkáte a které je potřeba řešit dost často ihned. Je fajn hodit psí oči a on už se do (téměř) všeho pustí sám. Každou věc mu stačí říct jedenkrát. Není potřebné mu to celý půlrok připomínat. On to prostě jednou udělá :) Viz. náš zámek na schránce. Trvalo to přesně půl roku a 2 minuty :D...a tolik keců kolem toho :-*

5. odhalíte jeho schopnost řešit problémy asap. Celkem souvisí s bodem výše. Prostě někdy ho chytne mánie a do některých věcí se musí pustit IHNED. Potom přijde hluché období, kdy si napíšeme plán na víkend zhruba o 15-ti bodech a splníme jen jeden. Zpravidla ten, který zahrnuje oddech :D

6. odhalíte (pravděpodobně) výšku jeho bankovního účtu a možná dostanete i PIN kód (v ideálním případě, bez limitu :D) Je dobré ten PIN nezapomenout...je mi trapné zeptat se na znovu :D Společné hospodaření k tomu tak nějak patří. Některé páry spolu začnou žít relativně brzy (znám pár, který se sestěhoval po měsíci - pozn. už proběhla i svatba a v bytečku jim "běhá"/spíš se ještě plazí malý svištík :)) a finance přijdou na přetřas až právě v tomto okamžiku.

Zdroj: tu

7. odhalíte jeho schopnost hospodařit - nejen s penězi, ale i s potravinami, kosmetikou... Nevím, jestli je to pravidlem ale ten můj jednoduše jde do obchodu a lozí tam po regálech (ne doslova :D) tak dlouho, dokud nenajde něco na co má chuť. Nedokáže pojmenovat "to, na co má chuť", protože prý na to přijde až v okamžik, kdy TO uvidí. A tak odpadávám hlady/žížní/plným močákem a my chodíme po hypermarketu křížem krážem, míjíme se a hledáme se dobrou půl hodinku, abych ho pak našla u želatinových medvídků s plným košíkem "dobrot" (= žádné normální jídlo :D) a dětským výrazem "já nevím co chci". Chleba musí mít každý den čerstvý. Ten "den starý" už prý není dobrý, takže nám každou chvilku něco zplesniví a vyhazujeme. Chytne ho mánie na jogurty, tak kupujeme jak šílení a pak se jich nikdo nedotkne. A znovu letí do koše...Někdy mi přijde, že se jen ptám "A co s tímto?" a on na to hned "Vyhoď to!" :)

8. odhalíte, že PMS není jen ženská záležitost :D Není to tak pravidelné a předvídatelné jako u nás, ale fakt nekecám! Jsem si úplně jistá, že zhruba za měsíc a půl až dva ho chytne hrozné obžerství. Žere vše co vidí a nic před ním neuteče. Plácá jedno přes druhé. Břicho má nafouknuté a láduje se dál. Čokoláda o půlnoci? Po ní klobása a zmrzlina. Zapíjení pivem? Žádný problém! :D

9. odhalíte, že chlap je praktik. V tom smyslu, že vše vyhazuje (teď už nemluvím o zkaženém jídle). Že si dám na ledničku čtvrtletní info o tom, kolik jsme spotřebovali vody? (pro kontrolu, až přijde vyúčtování, ne) No a? Jemu to tam prostě vadilo, tak to vyhodil. Že jsem si chtěla nechat tu krásnou krabičku od parfému/krému/Ladyboxu...čehokoliv? Jemu překážela, tak jí vyhodil. Někdy mi přijde, že mi hned nesdělí "co vyhodil", ale najednou se zeptám, kde je to a tamto a on mi poradí, kdy chodí popeláři, že ještě si to můžu jít vybrat :D Na druhou stranu - naučila jsem se při něm lépe schovávat věci, které si chci nechat, případně říkat pádné důvody PROČ si to chci nechat. Ty ho celkem dost zajímají a někdy i zjistí (např. u té vody), že není to až takový špatný nápad...Jen to teda nemá být na ledničce.. :D

Zdroj: tu

10. odhalíte své tělesné funkce. Víte jak se říká, že vztah je vážný v okamžiku, kdy před sebou prdíte? Tak i o tomto je tento bod. Samozřejmě společný záchod, tělesné pochody, různé zvuky, pachy ("Ježišmarja, co to tu tak smrdí?...To jsou tvoje nohy?!?" byla jedna z mých prvních udivených otázek, kdy jsem přes slzy skoro neviděla :DD), menstruace, odchlupování nohou (kdy najednou zjistí, že "Ty vole, to až tak?" :D, pro změnu jeho otázka :D) a jiných částí těla. Najednou se nevidíte stále jen v tom "nejlepším" světle.

Ale i o tom to je...:)

Mezi další body komunikace a konfrontace bude patřit: 

• boj o zrcadlo/umyvadlo, pokud je jen jedno - zvlášť po ránu
• přemlouvání, kdo navaří (pokud se jednomu fakt, ale fakt moc nechce - zpravidla mě :D)
• přemlouvání, kdo navaří a kdo raději umyje nádobí (většinou volím to nádobí :D)
• přemlouvání, kdo navaří a kdo raději vypere/vyžehlí/povysává/umyje koupelnu cokoliv (většinou uklízím :D)
• přemlouvání, kdo vynese koš nebo dost významně o sebe štrngající skleněné flašky do kontejneru (většinou já, protože prý to mám po cestě do práce + u baby to "prý" nevypadá tak divně...nevím, hned vedle je střední odborná škola a divně se na mě dívají, když tam stojí a házím jednu flašku od vína za druhou...zpravidla se to nahromadí :D)
• přemlouvání, kdo vyčistí záchod...no comment :D
• přemlouvání se zoufalým pohledem a sladkým hlasem "Zlatík, můžu si koupit...?" (vždy já :D)
• přemlouvání, kdo večer zhasne světlo v ložnici ("Však já už ležím!" rychle se valím pod deku a dělám, že spím :D)
• přemlouvání a vysvětlování, že TOTO jsem si koupila už dávno (pro mě někdy je "dávno" i 3 hodiny dozadu :D)
• vysvětlování kde najde léky (jsou stále na stejném místě a vždy se zeptá! :D), kde najde všechny dokumenty a jiné papírovačky, kde najde to a tamto...zpravidla s ničím nehýbu, abych se těmto dotazům vyhnula...a zpravidla se jich vždy dočkám! :D
• ....

A proč před svatbou? Je lepší vyzkoušet si to "na nečisto", když se z toho dá případně ještě vycouvat. Po svatbě si akorát tak můžete zkazit "posvatební dojmy"...když to někde dře... 

Zhodnocení na závěr - jednotlivé body se určitě nemusí shodovat s tím, co potká zrovna vás při společném bydlení. Ale ze zkušenosti (nejen mé vlastní) vím, že ze začátku to vypadá jak pohádka, pak přijde "ponorka", protože přeci jen si na sebe musíte zvyknout...a pak to může být znovu pohádka :) A potom už ta opravdová, protože to nejhorší jste překonali...a už teda před sebou bez ostychu prdíte :D

Vaše 

Jak jste to měly vy? Bydlíte s partnerem nebo vše přišlo až po svatbě? 

Nebo jak si myslíte (pokud na toto rozhodnutí ještě nedošlo), že je to lepší - před/po svatbě? :)