10 důvodů proč žít s kočkou :)

Ano, i kocouři prošli naším životem a bylo by nespravedlivé, kdybych nezmínila i důvody proč si pořídit právě kočku/kocoura...Lojzík a Edík (bohužel, už ani jeden nežije :(...) by se na mě zlobili, že upřednostňuji ta divná chlupatá stvoření (psy :D), která jim žerou jídlo, když zaváhají... :D

náš Lojzík...miloval vyhřívání u topení :), dokázal pózovat, spinkal a byl "polohovatelný" :D

1. když budete mít pocit, že jste sami, tak nikdy nebudete. Možná i budete mít pocit, že vás někdo sleduje - při jakékoliv činnosti - a přitom nikoho neuvidíte. Jen ten pocit...a najednou se leknete, když se kocour pohne v temném koupě/ve skříni pod oblečením/v posteli pod peřinou... :D Když vás má rád, tak se zdržuje poblíž...jen to nedává tak okatě najevo jako pes :)...ale sleduje vás, tím si buďte jistí :)

2. když spí a "má náladu" (nemlátí vzteky ocasem), tak ho můžete naaranžovat a vyfotit s čímkoliv :D Ideální tip pro blogerky...jen škoda, že když jsme měly kocoury, tak jsem ještě nepsala blog :D Naše kocoury jsem fotila ležící/spící s plyšáky, čepicemi na hlavě, s vánoční tématikou, se zubama venku, v kytkách...jednoduše, nehýbou se tolik jako splašení psi a prostě tak nějak mají "v p**i" (fuj, to jsou výrazy :D)

3. když vás vítá, tak vás nesvalí jak někteří psi (například i ten náš) a neolizuje vás jak šílenec. Jednoduše přijde, řekne "mňau" (náš Lojza to uměl tak, že to znělo úplně jak "čau" a zdravil nás tak každé ráno <3) a obtře se vám o nohy. Jasný pozdrav, žádné splašenosti a obavy o nákup (pes mi jednou od radosti rozbil hrnek doslova mezi dveřmi ...byl v tašce, já nadšená, že jsem si koupila nový hrnek...a jak mě vítal, tak mi přitlačil tašku o dveře a jen jsem slyšela ten "jasný" zvuk...:D To se s kočkou prostě ani nemůže stát :))

4. příjemněji se s nimi spí :) Na rozdíl od psů se neroztahují (snad jen, když se znuděně protahují po 24-hodinovém spánku ve vaší posteli), nesnaží se vás vystrnadit. Právě naopak, spíš se přitulí, když si k němu lehnete...a nebo si půjde najít lepší místo. ...Ano, jsou náladoví :)

5. nejsou tak "blbí" jak psi :D Nic ve zlém, ale někdy i bohužel ti pejsci, kteří se nemají v životě tak dobře, jako například náš (= projde mu vše, má neomezený přísun papání a lásky :D), svého páníčka i tak vítají s vřelou láskou. Jak jednou "ublížíte" kocourovi (necháte ho dlouho samotného doma, nedáte mu načas papat a on si musí řvaním a snahou skočit na linku vynucovat svůj příděl, "vyhodíte" ho na mráz, šlápnete omylem na packu/ocas, když se pod vámi motá...), tak bude příště opatrnější. Jednoduše, mít kočku/kocoura je výzva a o váš vztah se stále musíte starat :)

6. samomluva je společná asi pro jakékoliv zvíře, které sousedé nevidí za plotem, ale vás slyší :) Ach, kolik jsem toho napovídala kocourovi, když jsem se učila venku na lavičce na státnice. Kolik nadávek na mikro a makroekonomii si vyslechl...:)

7. jak vyroste z puberty, tak o něm ani nevíte. Doslova. Chodí potichoučku, žádný splašenec jak pes :D Papá roztomile (decentně mlaská), žádné rozstřikování vody po celé kuchyni. Kam ho položíte, tam pravděpodobně usne a posune se maximálně o metr dál. 

8. když si hraje je zpravidla uvážlivější jak poblázněný pes, který vyděsil sousedy, když vylezl na autobusovou zastávku (na střechu, máme ji před barákem...zájemcům mohu napsat JAK se mu to povedlo :D). Stačí mu provázek a hraje si celé hodiny. Nepotřebuje vás ke hře. Žádné otravování, dorážení, nošení polen a házení (těch polen) na nohy :D Vlastně dost často ani nevíte, že ho máte doma :)

9. je čistotný :) Dobře, někomu to může připadat nechutné a odporné, ale on se vážně tak poumývá, že když náhodou přijde z "námluv" (ano, na jaře...to zná asi každý :D...to se nám kocour i na týden "ztratil") v deštivém období (= mokrý, zablácený, poznávacím znamením bylo jen to, že věděl kde je kuchyň a lednice, kde měl plechovku se žrádlem :D), tak do půl hodinky intenzivní práce je čistý tak, že ho klidně můžete položit na bílé prostěradlo...vyzkoušeno, sice se tam položil sám, ale budiž :D

10. hřeje - v tomto případě dvojnásob, protože není nic krásnějšího než to, že ho hladíte, on klidně leží a když ve vás má důvěru, tak prostě tiše přede. Milovala jsem ten pocit, když jsem si četla knihu, Lojzíka v klíně a on tak příjemně drnčel. Celou dobu, i když jsem ho nehladila...

Navíc vycítí vaše emoce, takže když je vám nejhůře, tak se doslova na vás usadí do té doby, než neucítí, že už je líp. Před státnicemi na VŠ jsem měla krutý týden a v té době se ode mě téměř nehnul a stále mi dodával energii :)

...toto není už naše, ale je absolutně rozkošná, že? :)) Pro více fotek "směšných" koček klikněte tu  )

Někdo kočky nenávidí. Jiný je miluje. Víc jsem se ale setkala s názorem, že je nenávidí. Možná to říkali právě ti, kteří prostě neměli "trpělivost" na to získat si jeho srdce. Jak se vám to podaří, tak je to parťák, který vás rozesměje třeba tím...

...jak skáče v trávě, když pracujete na zahrádce a on se "nafetuje" jedné rostliny (prý některé pachy rostlin na ně působí jak halucinační droga...náš jednu takovou na zahrádce měl, už nevím co to bylo, ale pak vyváděl jak šílený :D)

...jak se snaží skočit na protější židli a chuďátko neodhadne vzdálenost (ještě, že padají na všechny čtyři...i když náš Lojza byl trošku nešikovný - heh, manžel říkal, že je celý po mě :D - a dopadl na záda, všechny čtyři nahoru a musela jsem ho znovu "nastartovat"...vyrazil si dech, chudák :))) 

- jak neodhadne výšku stromu, nahoru se vysápe v pohodičce za pár sekund a pak zoufale "křičí" na stromu, aby ho někdo nějak dostal dolů :) ...kolikrát jsem s maminou měla akci "záchrana kotěte ze stromu" a žebřík jsme přenášeli ke stromu pravidelně. Ach to bylo nadávek :D

- jak si zvykne na zvuk ledničky :) Když ví, že tam má mléčko nebo plechovku s maskem :) Edík vždy při zvuku ledničky přiběhl odkudkoliv (i ze zahrady :D), dokonce jsme ho tak lákali na noc ven. Jinak nebylo možné je (psa a kocoura) dostat ven, protože jak se podařilo dostat ven jednoho, tak druhý vběhl nepozorovaně dovnitř. Došli jsme pro druhého a druhý, co byl mezitím venku, zase proběhl dovnitř...a tak klidně i 20 minut :D 

...

Historek mám milión a o to víc mě mrzí, že život kočky/kocoura v rodinném domě (kdy není stále uvnitř) může být relativně krátký :(

...Edíka nám srazilo auto den před Štědrým dnem :( Měl jen něco málo přes půl roku...

...Lojzíka nám vzala nemoc, která napadla všechny kočky/kocoury ve vsi den po Novém roce. Měl tři a půl roku a nejvíce za ním "plakal" pes.. :(

Od té doby co máme toho blázna Bena (náš pes, číst o něm můžete tu), nemůžeme mít nového kocoura :) Nějak to psychicky nezvládá :D Už jsem si jednou nesla (zase před Vánoci) domů krásného malého kocourka, který mi vrněl v bundě (byla zima), ale jak jsem se přiblížila k plotu, tak náš Beník dal jasně najevo, že to nepůjde :(...kocourka jsem samozřejmě nevyhodila, donesla jsem ho na dvůr našeho souseda, který žije úplně sám. Věřila jsem, že se najdou...a do dnešního dne jsou nerozluční a kde je soused, tam je kocour ... :) Mise splněna, domov jsem mu našla a soused si vždy pochvaluje, že má úžasného kocoura, který si ho našel...do dnes neví, že jsem tomu trošku pomohla :) Takže pssst :))

Jak to máte vy s kočkami/kocoury? Já plánuji, až budu větší (= bohatší a bude snad i na domek), pořídit si zase jednoho a pořídit si je naráz s pejskem...ať si spolu hrají :))

To vrnění, zvlášť teď v zimě (a ve stresu, který prožívám v práci), mi strašně chybí...