Pátý měsíc s Andrejkou (a Sandrou)

Přituhuje. A nemyslím tím, že mezitím přišla zima. Prostě i ta Andrejka už potřebuje více pozornosti, protože se už jen tak nezabaví. Sandra si však stále vyžaduje 100% pozornost obou rodičů... někdy skloubit potřeby obou dvou je celkem vyčerpávající. Pro nás oba...

Outfit nemá vymazlený...u nás je to dost často o tom "co je zrovna nepoblinkané a čisté" a neřeším jestli to spolu ladí :D

Andrejka (Aďka, jak jsme jí začali doma říkat) je stále pohoďák, ale už má sem tam trošku mrzutou náladu a takovou umrnčenou. Na to nejsme u ní zvyklí, ale přisuzuji to zoubkům. I tu dáseň už trošku má nateklou a hlavně od nervů je schopná si narvat do pusinky celou pěst :D Tak jsem zvědavá kdy to vypukne naplno...

Slintá jak bernardýn, vše strká do pusy. Překuluje se na bříško víceméně bez problémů, ale jde jí to více doprava. Dokáže už zarotovat do stran (i na zádech, i na bříšku) a drží se na bříšku už pěknou řádku minut + chytá hračky před sebou. Má snahu se dostat do sedu, tak jí přitláčím hlavu a ramínka nazpět, protože na to je ještě brzy :D Samozřejmě jemně, Sandra na ní tak jemně teda nejde :D

Objevila své nožky, stále si je chytá, rve si dolů ponožky (poznali jsme to podle toho, že najednou nejsou ponožky sešuchnuté někde v úrovni nohou, ale vždy za hlavou, kam je pak odhodí) a cpe si prsty na nohách do pusinky :) Začíná dost vřískat a pištět radostí a s manželem se děsíme, protože tohle naše hlasitá Sandra nikdy nedělala...takže teda nevím, co čekat. Špunty do uší z Aliexpressu to asi jistí... :D

Přešla ze 3 spánků na 4 spánky za den. Neviďte to nějak pozitivně, když posledního šlofíčka si dá někdy mezi 19-21 hod. a pak trvá cca 2 hoďky než definitivně vytuhne, takže usínačky po 23 hod., okolo půlnoci jsou u nás téměř denně :( Nějak jí nemůžu stále přesvědčit, že klidně by mohla o 19 hod. zalomit a spát a ne, že si jen schrupne. 

Když usne, tak stejně moc dobře nespí. Pokud se mi podaří se od ní vytratit, tak stejně tak 3x se vracím zpět a znovu uspávám...a pak to vzdám a jdu spát s ní. V noci se budí...hm, klidně i každou hodinu. Přes den spánek stále a jen v kočárku, ideálně za jízdy. Na tom balkóně jak kdy - to musím správně vystihnout okamžik usínání. V tomto je to celkem náročné, zvlášť když je venku pod nulou, to se fakt nikomu s ní nechce chodit hodinku po venku. 

Druhé očkování už nebylo tak pohodové - necelé dva dny měla dost vysokou teplotu (38) a mrzutou náladu. Hodně mrzutou. Spíš uplakanou. Její míry jsou 72,5 cm a 7,18 kg, takže obstojné na čerstvých 5 měsíců :D 

A Sandra? Jestli byl malinký náznak toho, že si začala více všímat Andrejky, tak se to zase dost utlumilo. Strašně žárlí a sama si všímám, že jí vždy slíbím, že si jdeme třeba hrát. Jenže pak jí to (Sandře) dlouho trvá než se k něčemu dostaneme (má teď takové období), Aďka mezitím znervózní a třeba chce jíst (intervaly kojení se s jejím věkem samozřejmě zkracují) a já musím odbíhat a Sandra je uplakaná ("Já tu sama nevydržím. Nedávej jí papat! apod.), vzteklá, dělá naschvály (počůrá se třeba)... a já nevím, co udělat jinak. Nedokážu jí vysvětlit, že když bude třeba ticho (dobře tak aspoň, když nebude do něčeho třískat nebo hrát na klavírek, i to by stačilo :D), když Andrejku uspávám, že ona dříve usne a tím dříve si s ní (se Sandrou) budu moct hrát. Toto prostě nepochopí. Takže se hodně vztekáme. Já i Sandra. A Aďka pláče... A celé je to náročné a já poprvé od druhého porodu mám pocit, že to nějak nedávám toto vše...

Ale stěžovat jsem si nechtěla. Stále věřím a doufám, že se vše někdy zlomí. I když se obávám, že jak Aďka sáhne Sandře na hračky (až se bude sama pohybovat), tak to Sandra psychicky nezvládne :D Ježíšek totiž nadělil tento rok hračky všechny společné, no Sandra naznala, že jsou jen její a že i ty, které byly jen pro Andrejku, že jsou její. Vlastně vše je jen její... :D

Maminky více dětí, které to zvládáte... máte můj obdiv! Ty, které to nezvládáte (jako já), soucítím s vámi :)
Jak řešíte tyto žárlivé scény se svými dětmi vy? Nebo vůbec neprobíhají?