Třetí měsíc s Andrejkou (a Sandrou)

Začíná to být klišé, ale já fakt nevím kam se ten čas ztrácí. S dvěmi dětmi ten čas neplyne 2x rychleji, ale minimálně 10x. To na co jsme čekali u Sandry jako na spasení (třeba na konec kolik, který jsme očekávali koncem třetího měsíce), nám teď uteklo tak rychle. Stále mi přijde, že si Andrejku až tak neužívám, protože je stále co řešit i kolem Sandry a školky. O to víc se rozplývám při večerním uspávání a někdy prostě na ní jen tak zamilovaně oblbnutě čučím a dojímám se :)

A možná je to jen tím, že mi přijde teď úžasná, ale jak začne být vzdorovitá a ukecaná jako Sandra, tak ta "zamilovanost" částečně pomine a zase nastoupí až v okamžiku, kdy si vydechnu, že spí (tak to teď, v některé dny, máme se Sandrou) :D

Andrejka je zatím stále dost pohoďák. Vůbec jí nevadí nějaké hlasité zvuky a netrhá se při všem - při Sandře jsem nemohla ani napařovací žehličku pustit :D Asi je zvyklá z břicha - kolikrát jsem těhotná řešila křičící záchvaty naší prvorozené :)

Spánek se ustálil na takové 3 denně - jeden bývá vždy od 9:30 a je jedno v kolik vstaneme. Druhý vychází nějak po obědě mezi 12-13 hod. a pak ještě tak okolo 15:30. Někdy spí půlhodinku, sem tam i dvě. Už málokdy dá více. Lépe se jí spí v kočárku - někdy doslova stačí se s kočárkem rozjet a vyjet za branku a spí :)

Možná proto začíná problémově a zdlouhavě usínat večer. Někdy strávím uspáváním i 3 hodiny :-/ Začne to tím, že se nechce nakojit v obýváku, kde má zpravidla Sandra puštěnou ještě nějakou pohádku před spaním nebo prostě tam bouchá se vším, vzteká se nebo něco podobného. Přesuneme se proto do ložnice a tam se Andrejka napapá a já, naivní to matka, doufá, že i usne. Vždy to i vypadá nadějně. Třeba půl hodinku se i "tváří" že při cuckání fakt usne a bude. Pak se najednou probere - otevře oči, začne si cucat prsty, začne se smát a já vím, že je hotovo - dospané :D Vracíme se do obýváku, kde většinou polehává zničený tatínek (z uspávání Sandry :D). Andrejka tam vydrží tak 20 minut, kdy vypadá, že je úplně probraná, chechtá se a vše sleduje a pak jdeme na druhé kolo. I tak někdy odejdu a do pár minut si mě volá nazpět. Jo, manžel říká, že si za to můžu sama, ale naučila jsem jí usínat u prsa. Mně to přijde jednoduché - nemusím houpat apod., ale už si to tuším bere svou daň :D

V noci pak spí jak kdy - ale intervaly se jí zkracují. Už spí max. 3 hodiny v tahu, někdy se budí i každou hodinu. A spí se mnou v posteli, ehm.

Roste extrémně rychle - velikost 68 v oblečení nějak rychle přeskočila a tak jsme přešli rovnou na 74, s tím, že je jí tato velikost tak akorát. Na tříměsíční prohlídce měla 68 cm a 6043 gramů. Takže dost, ale Sandra v jejím věku byla ještě o kousek těžší...resp. měla 7070 gramů :D

K jejím úspěchům určitě patří to, že už pěkně pase koníčky - přišlo to ze dne na den. Sice od narození docela slušně držela hlavičku, ale najednou začala pást koně i delší dobu a hned se i natahuje po předmětech před sebou. Na bok se umí převalit s přehledem (hlavně, když jdeme kojit vleže, tak se bravurně a rychle hodí na bok k prsu :D). Už se zkouší i přetočit, ale jde vidět, že ještě neví co s rukou, která jí zůstane pod tělem, takže pomoct jí musím vždy. 

Dělá všelijaké zvuky, chechtá se občas už nahlas, usmívá se stále... no sladká je :) 

Jediné co se zhoršilo je její bříško - jak nás až tak extrémně netrápily koliky, tak se stalo pravidlem, že večer si popláče a sem tam i přes den už není tak happy, jak bývala. Snad to přejde tak rychle, jak to přišlo. 

Když to porovnám s tím v jaké fázi je zrovna Sandra a kde je Andrejka, tak si tak nějak užívám to malinké buclaté voňavě tělíčko, které je úplně ticho většinu dne :D Až se Andrejka naučí mluvit a jestli bude taková hysterka ukřičená upištěná jako Sandra, tak nás s manželem asi opravdu...klepne :D

Vsuvka na závěr - ze života:

Manžel na mě jednou takto přes den: "Nezkusíme dnes večer něco nové?"

Já: "Cože?!"

Manžel: "...třeba se vyspat." :D