Tip na dárek pro holčičky: Mňau, mňau, mňau aneb kočka samochodící

Znáte taková ta předsevzetí rodičů v očekávání, kdy se zařeknou, že svým dětem nikdy, ale fakt nikdy nekoupí nějakou blbou hračku? Že jim budou kupovat jen hračky, které je něco naučí, ideálně takové, které jsou podle montessori přístupu a vlastně...že těch hraček nebudou kupovat vůbec moc, protože dítě to přeci ne-po-tře-bu-je?

Tak takoví jsme taky byli :D Ale se stále vyšším věkem Sandry se to hůře dodržuje. Když navíc chce vlastně už "pitominy" (z našeho pohledu), ale pro ní to jsou super-truper úžasné hračky, které prostě chce. A hlavně jsme už v období - ať je to cokoliv, ať je to růžové :D

Tak třeba taková samochodící kočka. Která mňauká a reaguje na zvuky a oslovení. Upřímně? Kdybych jí jako malá dostala, tak se z ní asi "po**ru od radosti :D Úplně se vidím, jak bych si s ní stále hrála, hladila jí a byla bych ráda, že na mě reaguje... jo, jsem jedináček :D

A Sandra právě takovou dokonalou hračku (Bianca chodící plyšová kočička se zvukem) pro malé slečny dostala k 3. narozeninám.

Reakce? Nejdříve pohled "a co s tím mám jako dělat?" "na co plyšák, když si s nima stejně nehraju?" Pak jí zaujal ten míček. A když jsem kočku zapnula, tak přišlo vypoulení očí, kdy jsem se fakt musela smát nahlas, protože tak velké oči snad neměla ještě nikdy :D A co teprve, když začala chodit... Přiznávám, že na chviličku se jí asi bála, protože hned ke mně přiskočila a prý ať jí zastavím.

Co taková kočka umí? Jo, to nepřekvapí, ale hlavně mňaukat :) Není to až tak protivné, jak jsme si (jako rodiče) mysleli a čeho jsme se trošku báli. I výška zvuku je celkem v pohodě - druhá dcera (3 měsíce) na to nějak nereaguje, takže jí to asi nevadí, i když Andrejka je už zvyklá asi na vše :D

Kočka má vlastně 2 možnosti "použití":

- když je "off", tak stále funguje tlačítko na levé přední noze, kdy po zmáčknutí buď zamňouká nebo se skloní a spokojeně zapřede

- když je "on", tak je s ní větší sranda :) Reaguje na zvuk tak, že otočí hlavu do té strany, odkud slyší zvuk a zamňauká. Sem tam se i skloní sama od sebe. Při hlazení na zádech spokojeně přede. A pro změnu - když jí zmáčkneme přední nohu, tak nespokojeně zasyčí (toho se Sandra bojí :D). Škoda, že to nedělá ta kočka i v okamžiku, kdy jí Sandra drží za ocas ve vzduchu :D (to nedělá kočka nic).

Déle nám trvalo než jsme přišli na to, jak bude sama chodit. Klubíčko, které je součástí balení, se musí otočit pacičkou (viz. obr) na hrudník kočky. Ta zamňauká a rozejde se dopředu - přejde ale jen max. 80 cm na hladkém povrchu (na koberci se posune jen o kousek) a pak se zastaví. Dokonce umí i tak nějak "lézt" - když je skloněná a znovu jí člověk pohladí po zádech, tak leze dopředu v "předklonu" - nějakým zázrakem takto leze i někdy bez toho klubka před hrudníkem a nějak jsem stále nevypozorovala co jsme udělali jinak :D

klik pro zvětšení

Dojmy po pár dnech? Když přijde Sandra ze školky, tak si s ní vždy alespoň na chvíli (i 15 minut, což je u ní zázrak) hraje. Dokonce jeden den ani nechtěla jít hned ven, že si prý bude raději hrát. A hraje si s ní hlavně sama...což je taky u nás neobvyklé. Jde vidět, že zkouší, kdy jak kočka zareaguje a tak moje "montessori" srdce si říká, že alespoň se učí porozumět akci-reakci :D Hmmmm...a nebo ne? :D

Uvidíme, jak dlouho jí bude bavit. Přinejhorším máme ještě druhého adepta na hraní - Andrejku. Ta se ke kočce dostane určitě dříve jak ve 1,5 roku, od kdy se doporučuje s kočkou hrát.

Máme jí z duchhracek.cz, kde mají i jiná chodící a pohybující se zvířátka.
Osobně si myslím, že pro holčičky, které nejsou třeba na panenky, které pláčou apod. (Sandra vůbec není panenková) je to skvělá alternativa. Přiznejme si, i my jsme po takových hračkách v dětství toužili :D

PS: čekala jsem jak bude reagovat tchýně na koupi takové "blbosti" a nakonec jsem se dozvěděla, že manžel (společně s jeho bratrem) měli samochodícího a štěkajícího psa :D Že se mi ani nepochlubil... :D