23. a 24. měsíc aneb Sandra slaví 2. narozeniny!

Prý v tomto věku (cca okolo dvou let) se u dětí projevuje jejich povaha. Jako já nevím, ale mně přijde, že já už dávno věděla, že Sandra je tak trošku...divoká. Na to jsem nemusela čekat do dvou let. Je společenská. Už jí přešlo i období, kdy se styděla před každým. Zpívá si nahlas v obchodech. Všem mává (i řidičům když nás pustí na přechodu). Když nám někdo s něčím pomůže, tak nahlas "zařve": "Ďakujeme, ujo/teta!". V obchodě u pokladny vykládá nákup a podává přímo prodavačce se slovy: "Pááči, teta!" Když vidí jiné děti, tak výská nadšením. Když má z něčeho radost, tak doslova řve. Když se někomu něco podaří, tak mu jen, beze slov, ukáže zvednutý palec (jakože, super) a dá si záležet, aby jí ten člověk viděl. První, co udělala v montessori kurzu, bylo, že přenesla a vyrovnala všechny židličky pro děti do jedné řady a jen jim (cizím dětem) ukazovala: "Páči, bábo. (všem dětem říká "bábo") Tu sadkaj!"

Takto to vypadá, jako kdybych popisovala dokonalé dítě, ne? Vypadá, že je slušná, poděkuje sama od sebe, s každým se baví, podělí se... Nebojte, tak to není. To by bylo moc dokonalé (a v tom případě bych chtěla klidně dalších 5 dětí, řekněme... :D). Na druhou stranu ale...

Hučí, když někdo udělá něco špatně. Má prostě zafixované, že třeba lžička se vyndá z hrnečku předtím, než se napijeme. Musí to tak dělat všichni! Zkuste před ní nepoužít obouvák, když si dáváte boty. Hned dostanete "sprda" :D Pokud položíte ovladač na jiné místo, než kam ho pokládá ona, tak se na vás naštvaně podívá a s povzdechem ho přenese na "správné" místo. A rozkazuje. Fakt, že strašně moc. Takže její povaha? Určitě ne flegmatik. Ani melancholik. Jako jsem já. Tipuji to právě na sangvinika s mírným záchvatem cholerika :D

Nikdy jsem si nedokázala představit jaké to je, když dítě začne najednou mluvit. Netušila jsem jestli začne "zničehonic" celé věty nebo je to takový postupný průběh, že to rodiče ani pořádně nepotřehnou. U nás to bylo nakonec skoro ze dne na den. Nebo spíš z týdne na týden. Jeden týden ještě říkala taková dvouslovná spojení. Během dalších pár dní najednou začala komentovat vše. A tím myslím, že úplně vše a vytahuje taková slova, o kterých ani už nevím, že jsem jí říkala. Tedy - v ten daný okamžik ona popíše sama co vidí, i přesto, že já nic nezmíním. Až teď jsem si uvědomila, že mě přeci jen vnímala, když jsem stále vše komentovala :D

Umí říct i taková "těžká" slova jako: časopis, náplast, hvězda, dovidenia (jj, žijeme na Slovensku, kdo ještě nepostřehl), dobrú noc, hrozno, dalekohled...

Některá trošku víc komolí: ujoujo je lžička (díky bohu to hovno se nějak ztratilo - viz. minulý článek :D), momo je stále voda, ponožky jsou ponini apod.

Ale abych vás nenudila, tak v rychlosti, co už takové dítě (může) v necelých dvou letech umět. Sandra umí rozpoznat základní barvy a i je pojmenovat. Pije z hrníčku a skleničky (konečně) bez pocintání! :) Obouvá se a sundává si boty sama. Obléct se ještě neumí (max. vytáhnout kalhoty nahoru, když už jí tam prostrčím nohy). Svlíknout taky ještě moc ne, ale už brzy to bude - zatím rozepíná zip. Běhá, umí se zastavit (to se prý musí naučit :D), i když jen tak tak :) Skáče snožmo do vzduchu. Přelézá co může. Na prolízačkách se "věší" na vše a leze všude :)

Zuby má už komplet - jupíííííí!!! Resp. aktálně se trápíme s poslední stoličkou... Nočník/redukci na záchodě použila asi 5x úspěšně, ale spíš to bylo o mém odpozorování, že asi "jde na věc" a rychlé reakci :) K tomuto se váže velmi veselá historka, ale anonym mi posledně naznačil, že jsem vulgární, takže bohužel... :D

Pije kravské mléko - nemá s ním problém. Jí už skoro vše, ale stále nesolíme/nekořeníme. Jen jí občas dáme trošku bazalky nebo pažitky na jídlo - pro chuť. Vše pro ní děláme na másle nebo olivovém oleji. Konečně přibrala asi na 12,5 kila. Už půl roku se snad držela na 11,7 kg :D Vyrostla na cca 93 cm, stále nadprůměr. Nosí velikost 98-104, což je určeno i pro 4-leté děti.  

Mám pocit, že tyto poslední dva měsíce byly pro ní ve vývoji velmi přelomové. Hlavně co se týče toho mluvení a porozumění řeči. Když jí vysvětlím, že s ní na vycházku nepůjdu a proč jde s babkou, tak bez řečí (a pláče, jako tomu bylo vždy) jde. Když jí večer řeknu v posteli, že si odskočím na záchod, ať mě počká, tak beze slova čeká a nevrhá se střemhlav z postele s řevem, jako kdysi :) Když řeknu, že jdeme do obchodu něco nakoupit, tak mi to tam ještě připomene. Dokáže i už tak nějak říct co dělala a s kým v průběhu dne.

Pořádnou změnu jsme pozorovali i při hraní si. Zahraje si už i sama. Sem tam. Sem tam už si vypiju i úplně v klidu kávu! A teplou! :D A hraje si už tím stylem, že si něco představuje - třeba jak cukruje zákusek (ve skutečnosti plastové kolečko a nad ním mává prázdnou rukou), jak dělá bábovičky na písku a hledá mokrý písek (i když je na koberci v dětském pokoji), jak dělá bubliny (i když usíná) apod. 

Každým dnem žasnu, jak se vyvíjí a co jí napadne. O takových těch vtipně-trapných situacích vás informuji na facebooku, tak sem tam mrkněte. A můžete nás sledovat i na instagramu. Tímto končím tento pravidelný deník miminka/batolete...  

PS: Nebojte, stále budu přidávat nějaké články o mateřství apod., ale už to nebude tímto stylem sumarizování...:) Přeci jen už umí sedět, lozit, stát, chodit, běhat, řvát, mluvit, sekýrovat, házet se o zem...:D