Den matky na mateřské

A schválně do nadpisu nedopíšu "dovolené", protože (ačkoliv mi bezdětné nevěří) to fakt není dovolená :) Ale o tom psala i Eva, takže klidně mrkněte :)

v pyžamku * ve svém hracím koutku (bordelu) * "tak mami, už jdeme?"
* vychechtaná venku * stále se sleduje v zrcadle a kontroluje oblečení * malá fotbalistka :)
...prvních 5 foto je z popisovaného dne, poslední se mi tam prostě hodila :D 

Podobný článek jsem už viděla u více blogerek, maminek, tak proč něco podobného nesepsat o našem dni.
Pozn. jedná se o den zhruba začátkem února, proto jí rvu do sněhulí ;-)

8:00 zvoní nám budík. Asi si řeknete "proč, proboha?", ale poté co byla schopná Sandra dřímat do půl desáté (já svorně s ní) jsem naznala, že to je moc a usínání Sandry po 22-druhé hodině bylo už nad moje síly. Takže posledních několik týdnů s budíkem...

8:05 opakování budíku a já reaguju jeho opětovným vypnutím. Skoro jak do práce, co? :D

8:10 asi ho hodím ven oknem, ale snažím se nechat oči otevřené a opakování vypínám. Sandra chrní tak tuhým spánkem, že jí to nevzbudilo.

8:20 na telefonu jsem čekla e-maily a sociální sítě (ehm :D). Napsala jsem manželovi do práce...a ona stále chrní!

8:25 nenápadně do ní šťuchám a konečně otvírá očka. Jaký sladký úsměv a pusinka :)

8:26 ani nevím jak a už cucá prso. Chyba spát s odhaleným prsem...ale vlastně spíš zvyk, když s tím Sandra celou noc "otravuje" :)

8:40 po kojení a blbostech v posteli se přesouváme do obýváku, kde Sandru přebaluji a převlékám z pyžamka. Když mi utíká, tak při sledování ČT D nebo animáku Máša a medvěd.

8:50 vařím kávu a připravuji snídani. Sandra si kolem mě pochoduje a hlasitým "ham" se dožaduje jídla. Věší se po mně, tahá mi dolů pyžamové kalhoty (ano, já jsem ještě v pyžamu). Nosí mi pantofle a nutí je obout si je.

9:00 snažím se do ní dostat snídani. Ne velmi úspěšně, po ránu sice ráda pokřikuje "ham", ale moc toho nesní.

cca 9:10-10:00 hrajeme si, resp. snažím se o to. Sandra radši běhá s klíčema kolem všech dveří a hraje si na paklíče a rve je do klíčových dírek. Případně tahá záclonu/žaluzie ve snaze je servat. Nebo zkouší mou trpělivost přepínáním televize a nastavováním nových funkcí. Ale hlavně - musí mi míchat kávu. Tak, že stříká do všech stran...a zakazuje mi napít se. To jsou podmínky toto... :D

10:00-10:45 chystáme se ven. Začíná to čištěním zubů, kdy Sandra musí mít kartáček taky. Ten si namáčí do tekoucí vody a mě jde rozdrapit od nervů, protože nesnesu plýtvání vodou :D Jak ale vodu zastavím, tak spustí ohlušující řev. Snažím se vyčistit si pleť a namalovat se. Aspoň make-up, korektor a řasenka :D Sandra stále prudí s kartáčkem a dožaduje se "mo-mo" (to je podle ní voda, netuším kde k tomu došla :D). Přesouváme se (za jejího řevu, že nemá mo-mo) do ložnice, převlíkám se a jakmile sundám papuče, tak mi je rve zpátky na nohy - jak si mám dát asi kalhoty? Znova řve. Vidí, že se oblékám a chce zvednout do náručí. To se pak těžko oblíkají kalhoty, ale co už. Kontroluji obsah přebalovací tašky a Sandře strkám do rukou klíče - ať si zase chvilku odemyká a nevyndavá mi obsah tašky znova ven :D

10:55 chyť mě, když to dokážeš. To bylo asi o naší Sandře. Snažím se jí nacpat do teplé mikiny, zateplených kalhot, bundy a sněhulí. Jen na sněhule chvíli podrží, protože má nové s tučňákem (nevím, kde tu úchylku vzala :D - pozn. samozřejmě ode mě) a miluje je a chodila by v nich klidně i spát :D

11:00 odcházíme z domu. Konečně. Jsem zpocená jak prase a unavená už teď. Rvu jí za její nespokojenosti do kočárku, protože jdeme na nákup o něco dál, kam by pěšky nedošla.

11:00-12:15 nakupujeme a procházíme se. V Lidlu se jí podařilo ovocnou taštičkou "do ručičky" ocákat snad vše v okruhu pěti metrů, protože v domnění, že je prázdná (fakt nebyla) a že se maminka nedívá (fakt jsem se nedívala, na vteřinu!) s ní začala mávat ve vzduchu. Schytala to i ona, kočárek, deka, moje bunda, podlaha, pár nejbližších produktů (pssst :D). Utírám co zvládám a jsem ráda, že zrovna nešel někdo kolem. Klidíme se ke kase, kde dává najevo nespokojenost s délkou front :D Nikdo se nesmiluje, sakra :D

12:20 Jsme doma. Sandra si uvědomí, že je unavená jak prase a při ohřívání oběda pro ní na mě visí jak opice na liáně a dožaduje se...prsa, asi. Nějaké prosby, ať chvíli vydrží, že jednou rukou jí to nezvládnu nakrájet a ohřát...to na ní neplatí. Rezignuju a zvládám vše jednou rukou.

12:25-12:40 rvu do ní oběd. Stále chce "sama" a já mám pomalu tik v oku z toho, že se sotva otočím a je celá politá polévkou. Při další otočce, kdy se snažím ohřát oběd sobě, slyším ránu - zlomila umělou lžičku?! Zajímalo by mě, jak se jí to podařilo. Dostává kovovou.

12:41 až minutu jsem měla na můj oběd, do kterého se stále sápe a vyžaduje si ochutnání. Házím to do sebe, protože jinak hrozí, že vypadne z jídelní stoličky.

12:50 přebalit, převléct. Je ukňouraná. Super, říkám si...to brzy usne. Přesuneme se do ložnice, kde jí kojím a během kojení usíná (za normálních okolností)

13:30 Sandra stále nespí. Skáče po posteli, hraje "kde je" se vším (i se svojí rukou) a zapíná/vypíná dotekovou lampičku na nočním stolíku.

13:40 konečně usíná. Vykrádám se od ní a jdu na "expresní úklid". Tak s manželem říkáme rychlému úklidu po vyčinění toho živle jménem Sandra. Pro bezdětné - v určitém období dokážou děti udělat hrozný, ale fakt hrozný bordel během pár minut. Házím hračky do boxů, odnáším nádobí, rvu ho do myčky, umývám co potřeba...vše za absolutního ticha, protože (bohužel) u nás neplatí, že dítě usne a my můžeme vysávat. Vzbudí se skoro na všem, takže našlapuji jako myška.

14:00 neuvěřitelné kolik toho stíhám. Vypadá to tu zase tak ...hezky. Spokojeně si sedám, vydechnu od únavy a chytám knížku.

14:01 Sandru NĚCO vzbudí a řve. Jdu za ní, dávám prso. Víte jak některé děti usnou jen s dudlíkem? Tak naše Sandra má mě, svůj dudlík. Otevřeně přiznávám, že to byla naše chyba...jen se toho teď nemůžeme zbavit (dokud budu kojit).

14:15 je to beznadějné. Odtud se už nedostanu. Vzdávám to a usínám :D

15:30 budí nás manžel, který přichází z práce o něco dřív. Malá hned pokřikuje "ta-ta". Až moc nadšeně, se mi zdá.

15:35-16:00 dáváme Sandře něco k jídlu, vaříme si kávu a debatujeme. Respektive spíš já, protože se musím vypovídat ze zážitků, které se na mateřské smrskly na to, jaká byla cesta do obchodu, co jsme viděly, kolik tam bylo lidí... :D

16:00-16:30 manžel bere Sandru na chvíli, dokud je světlo, ven. Na procházku, kdy už jde po svých :) Vařím na rychlo oběd na další dny. Nerada totiž vařím, když jsem s ní sama doma. Resp. nevařím. Poučená, že i řízky skončily totálně černé, protože ona stále někam něco strká, má "karamboly" apod.

16:40 manžel odchází na trénink a já se jdu zase věnovat Sandře. Hrajeme si, koukám u toho na tv, ale stejně moc neslyším/nevidím, protože ona stále někam odbíhá. Vše jí zajímá, vymýšlí, přenáší. Na to, aby si sedla a já bych jí třeba četla nebo ukazovala něco v knížce, na to jí neužije. Škoda :D

17:30 mám dost. Střídavě jí nosím (asi jí bolí nožičky), pokládám, zakazuju (rvát prsty do zásuvky třeba), střežím. Do toho připravuji večeři pro obě, vařím si čaj, vysvětluju, že na troubu se nasahá, že pálí. Povzbuzuju jí, ať mi přinese nějakou hračku. Ona mrčí, pláče, chechtá se, běhá po bytě...

17:40-17:50 cpu do ní večeři. Nejvíce zabírají rajčata, které miluje. Na zdi, jsou taky dobrý...:D

18:00-19:00 podobné jako před večeří. Já se snažím o "rozvoj" s knihami, hračkami...ona radši otvírá a zavírá můj jelenní lůj, cvaká propiskou, roznáší po bytě nakrájené jablko, hraje si na paklíče.

19:00-20:00 pouštím Spievankovo 5 - Slovenky určitě znají. Zabaví jí to alespoň natolik, abych jí uvařila kaši, přebalila jí, převlékla do pyžama atd. Je už dost nervózní. Přichází manžel - aleluja!

20:16 nevydržím "tlak" a jdeme spát. Snažíme se chodit pravidelně 20:30 (i když nejeví známky ospalosti - snažíme se od nového roku o režim). Dnes výjimečně už poplakává a na gauči se mi snaží dostat do trička k prsům.

22:00 konečně spí. "Miluji" její nekonečné uspávání. Když je kratší jak hodinu, tak je to vlastně úspěch. Pokud mi někdo napíše, že jí dáváme pozdě spát, tak si ho najdu a dám mu osobně facku :D Ona už od malička není velmi spáč a usínala vždy hodně pozdě - výhodou je ranní přispání :) Během toho času stihla:

- 40x mi strčit prst do očí a říkat "ouko"

- 20x mi strčit prst do nosu a říct "oťo" (nevím, jak na to přišla :D)

- 10x vstát a nebezpečně balansovat na posteli (strhávám jí a hrozím prstem)

- 5x mi hrozit prstem a říkat "ne, ne, ne" (sakra :D)

- 15x mi dát pusinku a udělat "maláááá"

- 10x mi poskákat po žaludku a vnitřnostech a chechtat se u toho

- 7x se vrátit k prsu a na mojí otázku "už budeš spinkat?" přitakat, že ano (asi ještě nechápe, na co přitakává :D)

...

A je toho mnohem více.

22:00-22:50 mám čas pro sebe. KONEČNĚ. Píšu článek, sleduju sociální sítě, odepisuji na e-maily. Chci si pustit seriál a v ložnici se spustí řev. Ale neeeee...

22:51-23:15 nové uspávání a vykrádání se.

To zopakuje za pár minut znova. Vzdávám to a jdu spát. Za noc se vzbudí cca 6x. I tak je to ještě dobrá noc...

Bilance? Nestihla jsem nic. V tento popisovaný den jsem neprala, nežehlila a nedělala žádné časově náročnější činnosti. I tak jsem utahaná jak kočka a usínám hned jak si položím hlavu. A možná to vypadá, že "vlastně nic nedělám" celý den, ale ono se toho děje hodně a člověk musí být nonstop v pohotovosti. A po nějakém tom roce bez pořádného spánku, už na sobě cítím takovou únavu, jako nikdy předtím.

Ok, ale stále je to dítě JEN JEDNO. Obdiv patří matkám, které mají naráz doma více dětí. A vlastně třeba i těm studujícím matkám. Matkám pracujícím... fakt nechápu jak to dělají :)

Takže dnes takto...:)
Maminky, je to u vás podobné? :)

Vaše