15 měsíců - chodící pusinkovač jménem Sandra :)

Už v nadpisu je zahrnuto to "podstatné" pro uplynulý měsíc. Tedy od 2.1. samostatně chodí nonstop celý den a libovolnou vzdálenost (do té doby přešla třeba jen metr, dva sama a pak se chytala čehokoliv a kohokoliv :)) a stále nás pusinkuje. Ne tak, že jí řeknu "dej mi pusinku" a ona dá. Sandra si prostě sama vybere okamžik, kdy nám tu pusinku chce dát. A když jsem naštvaná (například, že nechce jíst nebo chce jíst, ale sama a dostřel jejího jídla je i dva metry na zdi :D), tak mi jen naznačí, že mi dá pusinku a hned potom udělá "malááááá" a pohladí mě po tváři se zvukem "maaaááááá" :) (jen tak mimochodem - hned je vše prominuto a manželovi nadhozeno, že asi budeme malovat :D).

Za 15-tý měsíc Sandřina života se toho stalo mnoho. Bylo to období vánočních svátků, druhých vánoc s ní (a prvních úžasných), nadšeného trhání papíru z vánočních dárků a nadšení z papíru (ne z dárků :D), růst zoubků, křik po nocích, hrozné spaní a neustálé buzení, návštěvy mezi svátky, její stydlivost (kterou doteď neměla a najednou se styděla i dědečka), silvestr, kdy díky bohu prospala půlnoc a nejhorší "řádění" (hrůůůůza, však stříleli nonstop už od 20-tej :-/).

Ale největším pokrokem za uplynulý měsíc však byla samostatná chůze, i když v případě naší Sandry možná spíš "samostatný běh" :D Tak nějak neumí chodit úplně pomalu a doslova běhá. A chodí dozadu ("moonwalk" už má zmáknutý :D). A vlastně má samé karamboly, ale i tak nezpomalí a stále je velmi rychlá :) Já to tu píšu stále...ta má temperament. To není jak já...mě kam posadili, tak mě o pár hodin našli. Když si vzpomněli :D

Nově se naučila, sama od sebe, odnášet vše odpadkového koše. Takže si dávám bacha o to víc a kontroluji vše co jde do popelnice, protože už jsem našla mezi starými letáky i klíče od auta....ehm :D Doslova jen přenáší a přemisťuje věci...Na druhou stranu si užívám, že už nemusím chodit s ní a že po obýváku se už pohybuje sama a já jen dohlížím...a třeba si i vypiju "relativně" v klidu kávu :) A když je nejhůř, tak jí pošlu pro nějakého plyšáka nebo nějakou věc/knihu a ona to jde nadšeně hledat. Zatím se to dá takto okabátit :D

Zdá se mi, že povyrostla, protože oblečení je jí nějak na těsno, ale tím, že se nechodí už tak často na preventivní prohlídky jako v prvním roce, tak netuším jak je vysoká. A odchytit jí a změřit...nehrozí :D Zuby nás potrápily a v podstatě celé svátky (i Štědrý večer) se nesly v duchu poplakávání, řvaní, kňučení, hryzání všeho, slintání na vše a "lehké" nervozity. Ale už vylezly všechny trojky, takže aktuálně má zubů 16. Už "jen" 4 a máme chvíli pokoj :)

Co se týče změny v chování, tak asi nejvýraznější je její snaha dělat více věcí sama. Už to pomaličku začíná a zkouší třeba sama jíst, sundat si oblečení apod. Zatím bez úspěchu. A s tím souvisí, že se čím dál víc nervuje a dokáže dost hlasitě dát najevo svůj nesouhlas. Prý toto období je takové malé období vzdoru a mohu jen potvrdit.

Někdy je to s ní úžasné, někdy průměrné a někdy už mi skřípou zuby. Třeba když odmítá jídlo a začíná si vybírat. Když nechce i dvě hodiny usnout a skáče po posteli a vymýšlí kraviny. Nebo když mi při kojení zatíná zuby do bradavky nebo nehty do jakékoliv části těla. Ale i to její neustálé "ma-ma" ať si odběhnu jen na vteřinu do kuchyně, je vlastně roztomilé...a když přiběhne, hodí se mi do náruče a dá mi pusinku, tak se mi ani nechce věřit, že to vše tak rychle utíká. Samozřejmě i ona hned odběhne...však má na práci jiné věci než se objímat s mámou :)

Vaše