One special day II. aneb jak si Sandra na svět vyšla :D

Porod bolí. Fakt ku**a dost bolí. Ale dá se to vydržet ;-)

Zdroj: tu
btw. zjistila jsem, že fotit miminku nožičky je celkem nadlidský výkon, když nespinká :D

Dobře, teď si možná někdo řekne, že když to mám za sebou, tak se mi to mluví. A možná je to tak trošku i pravda :D Na druhou stranu - já se snažila na porod velmi nemyslet a hlavně nepředstavovala jsem si co vše se může podělat a možná i díky tomu (a opakování v duchu "rodím rychle a snadno" pár dní před porodem...vizualizace jak z Tajemství :D) z porodu nemám trauma a těsně po porodu jsem si říkala, že klidně bych zvládla i další dítě :)

Probíhalo to asi tak, že v neděli 12. října o 23:15 mi odtekla plodová voda za mohutného hlasitého rupnutí kdesi v těle :) Pro ty, které ještě nerodily, tak když praskne plodovka (vlastně praskne plodový vak) musí se každá těhotná dostat do porodnice do 2 hodin, aby se zabránilo případné infekci nebo nějakým komplikacím. Tím tedy padla moje představa o tom, že doma si odbiju nejhorší kontrakce a plodovka mi praskne řekněme až po x-hodinách kontrakcí v porodnici.

00:03 v pondělí 13-tého jsme tedy už seděli v autě a snažila jsem se sledovat s jakým odstupem mám kontrakce. První kontrakce přišla hned s odtokem plodové vody, což nebývá pravidlem. První tři kontrakce byly po 20-ti minutách, což jsem tedy happy zrovna nebyla, protože se mi to zdálo s velkým odstupem a představa pomalého průběhu porodu se mi velmi nepozdávala. V autě se ale interval zkrátil na 12 minut, takže cca 00:50 na příjmu už jsem je informovala o tomto času.

První kontrakce těhotná nepřehlídne. Víte, já jsem si (jako mnoho těhotných a "těsně před porodem" žen) googlila i takové pojmy, jako jak poznám kontrakci, jak poznám porod atd. Prvorodičky mě určitě pochopí a možná to nepřiznají, ale hledaly to taky ;-) Ale jak to přišlo, tak nebylo pochyb o tom, že TO je ono. Bolí to jako silné menstruační křeče. Ke konci jak ku**a pořádné menstruační křeče :D

Převlečení do eráru, vyšetření na kolik cm už jsem otevřená. Mladý doktor na noční nečekal až mi skončí kontrakce "na koze" a řekl jen: "Nejlépe se to vyšetřuje během kontrakce..." Ano, uhádly jste. Měla jsem chuť ho kopnout. A po druhé, když mi oznámil, že jsem otevřená jen na 2-3 cm. Do 10 cm (kdy už se může tlačit a rodit) bylo ještě daleko. Manžela mi poslali ještě domů "však je to teprve po 12-ti minutách a bude to ještě na dlouho".

Ukřičený uzlíček <3 * úctihodné míry...no, kam se to do mého pidi těla vešlo :D *
spinkáme v porodnici * manžel přinesl květy :)

Hekárna. Tuším tak se říká takové té místnosti, kam dají tyto těhotné, kterým se porod rozjíždí, ale ještě to není na umístění na porodní sál. Prostě ať si to ještě odtrpí na posteli v tmavé místnosti (teda když bereme do úvahy, že byla tak jedna hodina ráno). Dokonce mi doktor doporučil, ať si tam ještě pospím. Ehm... :D

Byly jsme tam dvě. Když jsem tam přišla, tak druhá rodící měla kontrakce cca po 4 minutách, takže ona stihla 3 kontrakce a já jednu. Mě se to ale rozjíždělo tak rychle, že po dalších dvou kontrakcích se mi to zkrátilo na 8 minut. A za dalších pár minut na 6. Porodní asistentky nás tam chodily pravidelně kontrolovat (i miminka v bříšku) a když jsem jim oznámila zhruba po hodince a půl, že kontrakce mám zhruba po 5-ti minutách, tak byly dost překvapené a už mě hnaly k doktorovi na "překontrolování". Zkonstatoval, že je to na 5 cm a že můžu zavolat manžela. No...to ani odjíždět skoro nemusel :D

Ještě chvilku jsem si poležela s druhou rodící v hekárně, kdy jsme se tak sesouladily, že jí skončila kontrakce a mě začala. Myslím, že jí mohlo srát (pardon za výraz), že sotva jsem došla a už jsem se dostala na její interval kontrakcí :D

Přesun na porodní sál, kde už může být i manžel. Sestřička mi jen oznámila, že můžu dělat cokoliv - sprchovat se nonstop, skákat na fitness míči, stavět se na hlavu...cokoliv, co mi pomůže. Na epidurálku v té době už je pozdě :D Tak jsme zkusili sprchu a musím říct, že to bylo to, co mi pomohlo "přežít" :) Manžel držel sprchu a směroval proud vody na spodní část zad, protože každá kontrakce je v podstatě jak plovací kruh :D - bolí kolem celého pasu a vystřeluje do zad/stehen. Ve sprše jsme si postáli asi hodinku a půl a sestřička opět jen vyzvídala po kolika minutách mám kontrakce. Odsekla jsem, že stále, ale pak jsem se opravila - byly zhruba už každé tři minuty a byly opravdu čím dál horší.

6:30 rychlá kontrola od dalšího lékaře, který vyměnil směnu. Juch, 7 centimetrů. Na otázku "jak dlouho ještě?" mi bylo řečeno, že to jde na prvorodičku krásně rychle a že tak za hodinku a půl můžeme rodit.

6:55 jiná rodička "tmavší" pleti na jiném sálu velmi intenzivně řvala a nadávala doktorům. Něco ve smyslu "Vyndejte to ze mě" "Kur*a to bolí" apod. Řvala tak intenzivně, že díky ní jsem na pár minut byla vyhozená z koncentrace a kontrakce mě málem položily. Musela jsem si zacpat uši, zavřít oči a pokračovat v předýchávání. Potom už se to zase dalo. Jen chudák manžel...když jí slyšel, tak celý zbledl, takže ještě jsem mu doporučila "napij se, ať neodpadneš" :)

7:10 nakoukl k nám doktor se slovy "Tuším jste nějak ticho. Z toho si nic nedělejte, cikánky takto rodí..." a mrkl na nás.

7:20 zpět do sprchy. Sestřička mi doporučila sednout si na fit balón ve sprše. Kontrakce a jadrná slůvka z mých úst. Myslela jsem, že mě rozerve, takže hned po kontrakci, kdy jsem se mohla pohnout, jsem celý fit balón vykopala pěkně vztekle a s nadávkama ze sprchy :D Nechápu, jak to někomu může pomáhat :D

Tu se "to" odehrálo :) 

8:15 konec sprchování. Podle toho, jak jsem už stonala (tomu se člověk neubrání. Neplést si to s křikem! Myslím, že u porodu není důvod na křik...i když někomu to možná pomáhá, ale spíš to vysiluje...) asi poznali, že se půjde na to a prý jsem měla dostat něco od bolesti. Ehm. Vyškrábala jsem se v rámci těhotenského břicha a kontrakcí po dvou minutách na vysoké lůžko. Dostala jsem "cosi do žil" a věřila v zázrak, že se mi uleví. Hovno...nevím, co to bylo, ale kontrakce přicházely s ještě větší intenzitou. Na druhou stranu, porod byl na spadnutí.

8:35 věděla jsem, že už jsem otevřená, protože rodička to pozná podle toho, že už má nutkání tlačit. Ale nemůže, dokud to někdo nezkontroluje, aby si ověřil, jestli už je "tam dole" vše připravené a otevřené. Prosila jsem manžela ať kohokoliv zavolá, protože předýchávat kontrakci a soustředit se na to, abych netlačila, bylo nad moje síly.

8:40 kur*a, že jim to trvalo. Asi fakt mysleli, že to bude vše trvat déle a najednou zjistili, že už fakt rodím. Seběhlo se tam několik lidí (tuším 5). Doktorka a asistentka mi podepíraly (o svá těla) nohy, další mi držela s manželem hlavu a šlo se na to. Konečně. Stále tvrdili, že s další kontrakcí už bude malinká venku. No nikdo netušil (naštěstí ani já ne), že malinká bude trošku "rozměrnější" a že to nepůjde tak jednoduše.

9:18 hurá! :) Nikdy nezapomenu na to, jak jsem se podívala právě v okamžiku, kdy vyšla ven, mezi svoje nohy a tam ležel takový malinký batůžek :)) Malý, s černými vlasy, pokrytý mázkem :) Miminka zpravidla "vylezou" hlavičkou dolů k lůžku, takže člověk opravdu jen vidí zádíčka, prdelku a skrčené nožky ...prostě batůžek :D

Odstřihnutí pupeční šňůry. Položení Sandričky na břicho. Úžas nad tím, jak je velká. Za chvilku mi sdělili její míry - 51 cm a 3790 gramů. Uff. Okroužkování růžovým náramkem s jejím jménem. Manžel mi jí přinesl :) Šití (och ano, zapomněla jsem, prvorodičky často nastřihnou, zvlášť u takto velkých dětí. Btw. v tu chvíli to člověk ani necítí a při šití "tam" cosi napíchají, aby to bolelo minimálně...nedá se však říct, že člověk neucítí tahání). Kontrola tlaku, teploty. Nekontrolovatelné rozklepání nohou... Rozplývání se nad tím, že TOTO je naše holčička. Přiložení k prsu a po dvou hodinách převoz na pokoj.

...a o tom, co mě u porodu překvapilo, nějaké konkrétní dojmy atd....o tom v samostatném článku. Plus bude i článek o tom, co mi (ne)pomohlo u porodu a po něm a trošku o pobytu v porodnici a co tam člověka čeká ;-)

Každopádně porod není taková hrůza, jak nás některé maminky v okolí straší. I ta bolest se dá zvládnout bez nonstop dopingu analgetik/epidurálky...i když možná to chce prostě vysoký práh bolesti a ten asi mám, protože menstruačních křečí (které trvaly i 2 dny v tahu a nepomohl žádný "doping") jsem si za život užila dost a dost 

...

Takže...není to sice nic extrémně příjemného, ale dá se to zvládnout :)

Vaše