One special day...:)

Po probuzení nevypadalo, že by ten den byl něčím zvláštní. Klasická neděle. Říjnové počasí. Ani slunečno, ani velmi zamračeno. Trošku přeháňky, ale vlastně stále nic neobvyklého na roční období...

Zdroj: tu

Některé těhotné ženy prý vytuší, že už se blíží den D...tedy spíše den P = den porodu. 

Já to tak v žádném případě neměla, i když...

...připravila jsem manželovi seznam "formalit", které musí po porodu vyřídit, kam malinkou přihlásit, komu ohlásit její narození atd.

...vysvětlila jsem mu, že ty tašky, které mu překážejí vedle gauče, jsou oblečením pro malinkou, až si pro nás půjde do porodnice...

...vysvětlila jsem mu, že do porodnice musí něco přinést na oblečení i mě a ukázala jsem mu, kde to najde :)

...ukázala jsem mu, jak bude fotit v porodnici bez blesku :)

...nabila jsem foťák, telefon, postarala se o kredit nás obou (jj, my nejsme na paušály, zase až tak nevoláme :D)

...vymyslela jsem text, který budeme zasílat po Sandričky narození a uložila ho do obou telefonů jako koncept :)

...vychutnala jsem si v klidu bezkofeinovou kávu, seriál, zabalená v dece + oblíbená Margotka :)

...posbírala jsem posledních pár věcí, které jsou potřebné do porodnice (oddací list, doklady, foťák...) a cupitala jsem s nimi do auta, kde jsme už přes měsíc vozili kufr se sbalenými věcmi do porodnice...

...oholila jsem si nohy a jiná místa s nechutným funěním, asistencí zrcátka...ale tak nějak více v klidu, jak kdybych tušila, že za těchto "podmínek" je to prozatím naposledy :)

...umyla jsem si vlasy, dala masku, vyřešila pedi a manikúru v rámci "břichatých" možností (zvlášť ta pedi) a trošku si užila klid a pohodu...

...googlila jsem pojem "jak poznat blížící se porod"

...přečetla jsem si asi po desáté poučky o tom jak správně dýchat u porodu (na žádné předporodní kurzy jsem nechodila kvůli rizikovým posledním měsícům)

...přečetla jsem si první kapitolu v knize Velká kniha o dítěti...zaměřuje se na první měsíc miminka :)

Skončil fotbal v televizi, dočetla jsem první kapitolu, zaklapla jsem knihu. 

"Skočím si ještě na záchod (opět :D) a jdu spinkat," oznamuji manželovi. 

23:15 dojdu na záchod a najednou se z mého těla ozvalo hlasité rupnutí kdesi v zadní části. V sekundě mi bylo jasné co to znamená a důkazem byl i odtok velkého množství plodové vody. Jak to měla malinká pěkně připravené, že po celém dni posledních příprav. Pěkně na záchodě, tedy žádné mokré kalhoty, parkety, postel... :) Přesně v okamžiku, kdy jsem si řekla, že už nemůžu být více připravená na její příchod. Byla jsem celý den pokojná, ani jsem už velmi "nenadávala" na svůj stav. Tak, že bych přeci jen něco tušila? :)

Zdroj: tu

23:16 první kontrakce...uff...

23:17

"Zlato?" nejistě vykukuju zpoza rohu.

"Ano?"

"Tak jdeme na to. Jedeme do porodnice...," slabě hlesnu a najednou se mi trošku rozklepou nohy od nervozity...

Když jsem si to odpoledne dávala poslední věci do tašky do porodnice, manžel se mě ptal proč jsem nepočkala až na ten okamžik, kdy reálně pojedeme do porodnice (nechtěl, abych chodila po schodech a namáhala se, protože poslední dny to bylo fakt...nemotorné, udýchané, už i dost nepříjemné). 

"Však třeba pojedeme do porodnice o půlnoci a to tu pak (= na našem ne velmi osvětleném parkovišti) nic neuvidím..." odvětila jsem a pokračovala jsem nerušeně v kontrole obsahu sbalených věcí. 

Trošku jsem se sekla...jeli jsme 00:03 :)

Vaše

PS: o porodu se tu taky něco objeví...až malinká zase usne :)