8. nebo už 9. týden?

Konečně se mi začalo ulevovat. Tak nějak žaludek je tam kde má být a není mi permanentně zle. (pozn. ono se to ještě vrátí...v době psaní článku to opravdu bylo pár dní lepší ...:D) Na druhou stranu - mám permanentní hlad. Stále bych něco do sebe ládovala a přijde mi, že to na mě chodí v zhruba 2-hodinových intervalech. Břicho mám jak balón, ale není to z toho, že už by to bylo vidět...jednoduše, moc jídla a pomalé trávení :D A ano...těhotné jsou opravdu nafouklé, už od prvních týdnů...:D

Prsa mám snad ještě větší (jestli to ještě jde), ale začínají mi připadat méně citlivé. KONEČNĚ! Je to celkem opruz, zvlášť, když si sundám podprsenku a ony tak nějak "povolí", protože jsou fakt plné, velké a těžké...co už. Manžel mě oslovuje...mlékárna, případně ceckaňa :D Kdo ještě nečetl předchozí články - toto je náš normální humor, těžkou hlavu si z toho nedělám a klidně mu oplatím slovy, že je debil a pak se láskyplně (bez ironie) obejmeme :)

Po 3 týdnech jsem se měla ohlásit na gynekologii. Byl to pro mě celkem stresující den, protože člověk nikdy neví. Sedne k netu a náhodně zadává nějaká slova do googlu a zjišťuje co vše "zlého" by se mohlo stát. Do prdele s googlem, ale upřímně...kdo si tam nehledá diagnózy? :)

Po nějaké hodince čekání jsem se dočkala i prohlídky, kdy jsem se dozvěděla od gynekologa asi toto:

"Jeden (dííííky bohu, člověk nikdy neví, jak se to vymkne :D) živý (ano!!!) plod umístěný v děloze (uff). Velmi živý..."

Zpozorněla jsem a hned mi obrátil monitor a ukázal "prcka" 2,5-centimetrového. Velká hlavička, malinké tělíčko, náznak ručiček a nožiček (po 2 ks :)) a stále se to hýbalo. "Teď se hýbe, teď se hýbe, teď se hýbe..." mohla slyšet sestřička z ordinace. To mi popisoval, kdy vidím pohyby. Možná jsem se netvářila úplně happy, protože já dost věcí prožívám víc vnitřně a nejde mi to až tak vidět z tváře, ale byla jsem totálně dojatá. Srdíčko bije, hýbe se to...dokonalé :)

Při čekání na vyplnění těhotenské knížky jsem chtěla volat manželovi, ale tak se mi stále hrnuly slzy dojetí, že jsem mu radši jen psala sms. I tak jsem musela vypadat jak nějaké psycho, protože jsem se usmívala a zároveň mi skoro kapaly slzy ...divné toto :D

Termín porodu je 10.10.2014 a manžel na to reagoval slovy: "Super, aspoň, že je to pátek!" :D On totiž už vidí, jak bude zapíjet toho očekávaného syna. Tím, že se mi ale dost zhoršila pleť mám trošku pocit, jestli to nebude dcera :D

Oznámila jsem to kolegyním a nadřízeným v práci (nejbližší rodina už věděla) a byla jsem překvapená z reakcí - netušila jsem, že to lidi téměř dojme víc jak mě :))

Slyšeli jste někdy o tom, že těhotné se dostanou na vlnu "mám-v-pi*i"? Tak já tam momentálně jsem a nic neřeším, nestresuju se a dobře, mám výkyvy nálad (to je ale normálka), ale celkově je mi fajn :)

...a každé ráno sleduju, jestli už bříško není o něco větší :)

PS: ...od té doby co jsem zjistila, že jsem v tom každé ráno u snídaně kýchám až 2x za sebou (to se mi nikdy předtím za 29 let nepodařilo :D) a zpravidla nejakutnější je to v okamžik, kdy mám plné ústa :DD A věděli jste, že Granko obsahuje kyselinu listovou (= to je to čím se musí těhule dopovat...)? Pro mě příjemné překvapení, protože každé ráno to chce Granko a "kakavko" :))

...toto bylo aktuální zhruba koncem února/februára :)

Vaše