12. a 13-tý týden...už? :)

Přijde mi, že v posledních dnech vše nějak rychleji utíká. Jako když se prostě vše nezadržitelně blíží a ta velká změna, která připluje do našich životů, je prostě na spadnutí... :)

A nebo je to i tím, že bych prostě jen spala a spala a tak nějak prospím celé týdny, víkendy...a z života "s břichem" (sice zatím pidi) si pamatuji snad jen práci, protože tam vnímat jednoduše musím :D

Co se týče oblečení mohu potvrdit, že žádné kalhoty už nedopnu. Resp. dopnu a kdybych jen pochodovala, tak je to ok. Ale mám sedavou práci v kanclu (callcentrum) a nehrozí, že bych jí vykonávala za pochodu :D Jak si sednu, tak mě vše tlačí. Podprsenka do žaludku (i přesto, že jsem si už musela koupit 85 C, na místo 70-75 A-B!), kalhoty do břicha...a vlastně vše. Nedivím se, že některé těhule už od začátku nosí volné věci. Má to význam :)

Nosím tedy jen jedny kalhoty, které mi padaly už minulý rok - teď je mám tak akorát a už se rozhlížím po nějakých těhotenských kalhotách. Musím teda říct, že těhotenské oblečení je jinak nákladné! Kalhoty za 30-50 € mi přijdou jako pořádný luxus...a přitom jsou jen z gumou v pase :-/ Ale biznis je biznis...ehm...Stejně se tomu dřív nebo později nevyhnu :D

V práci se mé těhotenství rozkřiklo rychlostí světla...až člověk žasne, ale je pravda, že takové zprávy se asi šíří vždy a všude rychle. Možná konečně i někdo pochopí, proč stále chodím jak mrtvolka po chodbách. 

Ooo, ano, zapomněla jsem - stále je mi zle. Celé dny. Pokud nejím každé dvě hodiny, tak je to ještě horší. Když se najím něčeho hůře stravitelného, tak funím ještě 5 hodin, než se konečně "vygrgám" (co už :D). Smažené věci nechci ani vidět. Začínají mi vadit i džusy, které jsem fakt dost mohla. Ale čokoládku si dopřeju stále :)

V tomto období (13-tý týden) se pomalu přesouváme do druhého trimestru a prý všechny potíže ustupují...a mohu potvrdit (ťuk ťuk, abych to nezakřikla), že je to přeci jen o trošku horší a ta nevolnost už není celodenní jako ještě v tom 12-tém týdnu. Jen s tou únavou se to nějak nelepší...

Ale chození na záchod dvakrát v noci mě celkem vytáčí :D Moje tělo se už asi připravuje na přerušovaný spánek :)

Tento týden jsem také poprvé šla do těhotenské poradny s dalšíma těhulema. Byla jsem z nich samozřejmě nejhubenější, protože každá měla už asi pár dní/týdnů do porodu :) Koukali na mě, tak jsem vyfukovala břicho co to šlo, aby bylo vidět, že tam opravdu patřím :D Jen s prázdným žaludkem (když jsem šla na krev) se to trošku těžko praktikovalo :) U doktora to bylo trapně rychlé. Očekávala jsem, že prcka uvidím. Nic mi neukázal, něco si tam šomral pod "fousy" a najednou zničehonic řekl, že mám přijít za měsíc. WTF? Za prvé - chtěla jsem TO vidět. Za druhé - chtěla jsem "fotku" pro manžela...a odcházela jsem s prázdnou. Sestřička mi vypumpovala o půl desáté (ano, tak dlouho mě tam nechali čekat na odběry) 3 ampulky krve a začátkem května snad pochodím lépe :)

Zajímavým zjištěním pro mě bylo, že v době, kdy bych měla mít menstruaci (kdyby se to nepodařilo :), jsem podrážděnější a unavenější než v jiných dnech (PMS i v těhotenství? :D). Dokonce jsem četla, že v těchto dnech si to tělo nějak "pamatuje" a je i větší riziko potratu, když se více fyzicky namáháme... Mohu opravdu potvrdit, že v těchto dnech mě i dost bolel podbřišek a fakt mi to přišlo, jak když ty krámy opravdu mám...Btw. je celkem fajn to nemít tolik měsíců...jaká pohodička neřešit kdy a kde mě to zase překvapí :D

...už i zkoušel poslouchat, co se děje v bříšku...:)

Starostlivost o bříško (a prevenci vzniku strií) převzal velmi ochotně manžel :) Každý večer poctivě krémuje, hladí bříško. Každý den "bříšku" popřeje dobré ráno i dobrou noc a i v průběhu dne si mě někdy zastaví a bříško pohladí...kdo by to byl do něj řekl...ach, už jsem zase dojatá ... :D

Vaše