10 a 11. týden...toto letí :)

Přijde mi, že sotva jsme se to dozvěděli a už se nám pomalu a jistě blíží polovina/konec třetího měsíce. Kdy už snad ku**a!! přejdou i všechny divné potíže.

Mám to štěstí, že jsem nezvracela ani jednou. Ale stavy, kdy žaludek byl tak těsně na pokraji, že už-už byl venku, mívám v posledních dnech nějak často. Při čištění zubů, při pití vlákniny (fuj, ale těhotné pochopí, že při roztahující se děloze jsou střeva nějaká sakra pomalá :D), při některých divných smradech...

Je to nepředvídatelné, stane se to kdykoliv, je to nepříjemné. Ale stále - nezvracela jsem a jsem za to ráda :)

Zjistila jsem, že těhotenství se počítá od dne poslední menstruace. Potom je vyřešena záhada z minulých týdnů, kdy jsem šla za gynekologem s vypočítaným 8-mým týdnem a přitom už to byl, podle jeho slov, 9-tý týden a to dokonce už na konci :)

Manželovi jsem koupila knížku "Prvýkrát otcom". Zatím jsem jí přečetla já a těším se, jestli začne i on. Má to celkem logiku, ta kniha. Je jednoduchá (nic ve zlém :DD), čtivá a hlavně - stále tam píše co je normální (výkyvy nálad, hrozná únava...) + že manžel má být pokorný, být trošku poskokem a starat se o mě jak o královnu :D (trošku jinak to tam je, ale tak jsem si to přebrala já :D).

Mám už nutkání nakupovat. Vím, že bych neměla, však člověk ještě stále neví co bude, ale některé věci jsou tak rozkošné, že bych už nakupovala a nakupovala. Musím počkat aspoň do zjištění pohlaví dítěte...takto jsem stála nad dekou, která byla víc růžovo-fialová (s malými sovičkami) a druhá trošku do zelena a stále jsem nemohla překousnout, že koupím tu fialovou a náhodou to bud kluk. Se mnou to bude ještě těžké ... :)

V prvním trimestru je celkem problém udělat klasický nákup - ať jsem se podívala na jakékoliv jídlo v
supermarketu, bylo mi zle...brala jsem jen nejnutnější věci a pádila pryč :)

Měla jsem zhruba týden, kdy mi bylo celkem fajn (to bylo v předchozím článku i zmíněné). Myslela jsem, že už se to ani nevrátí, ale vrátilo :-/ Poslední dny mám zase žaludek permanentně na půl cestě ven a jsem tak unavená, že přijdu domů z práce a spím. Spím každou chvilku, i v práci mám stavy, kdy nevnímám a asi tak nějak dřímám :D

Zatím jsem měla pocit, že výkyvy nálad nemám nějak extrémní, ale při fotbale (!!!) mi manžel řekl nějakou blbost, co jsem vzala moc vážně a už jsem cítila, že neudržím slzy. On na mě koukal jak na zjevení, že co se proboha děje. Tak mu říkám, že toto těhotné nemá říkat. Spustila jsem krokodýlí slzy a zároveň mi přišlo strašně vtipné, že brečím, tak jsem brečela a hystericky se smála. Manžel taky (samozřejmě jen smích :D) a nejhorší bylo - nemohla jsem to zastavit (i pláč i smích). Tak se mě manžel ptal, jestli takto vyvádím i v práci :D...zatím ne, ale kdo ví... :D

A bříško? V upnutých věcech už to jde trošku vidět :) Kolegyně mi dokonce řekla, že ze mě "smrdí těhotenství", protože mám obrovská prsa, náznak pupíku a hlavně - prý mám hezčí úsměv :)

Netušila jsem, že člověk se fakt může dostat do takového "jiného/zvláštního" stavu mysle, 

ale teď už vím, že je to možné...a je to zvláštně krásné :)

I přes všechny potíže a celodenní nevolnost... :D

Vaše