Dvou čárkové story...:)

A je to tam. Dvě čárky a jak to dokáže změnit život. A smýšlení. A vlastně vše.

Ale já "TO" vlastně už tak nějak tušila. Týden před "TÍM" (2 čárky) jsem byla v Kiku a nešťastnou náhodou jsem se zamotala u dětského oblečení. A tak nějak mě dojalo, protože jsem viděla absolutně nádhernou fialovou (miluji fialovou :D) bundičku pro malou "slečnu" (tak do roka). O kousek dál úžasně roztomilé bryndáčky a měla jsem chuť to vše hodit do košíku "co kdyby už brzy"...

Pak se vrátilo racio, proplesklo mě a já si uvědomila, že na co bych si to kupovala, však beztak se nám to jen tak nepodaří...

Zhruba týden před "TÍM" jsem měla se šéfovou hodnocení v práci. Prostě stále se něco sleduje a hodnotí každý zaměstnanec zvlášť. Zmínila něco, co mě opravdu vytáčí...a já? Šla do pláče! WTF?! Ok, ta situace mě srala, ale pláč? Neměla bych spíš nadávat, řvát, házet se o zem, boxovat pěstí do zdi? Ne, já tam prostě "hysterčila". Omluvila jsem si to tím, že "však se blíží krámy", tak jsem nějaká citlivá...nebo blbá :D

Najednou byl víkend a menstruace nikde. "Sakra, se na to vyseru! Zase se budu trápit bolestma v týdnu!" nadávala jsem, protože radši si to nejhorší (ty obrovské křeče) odbiju o víkendu a pak jsem už v práci ready k výkonu :)

V neděli večer jsem si dala vanu, lehla si tam a připadala si jak vorvaň. A zároveň myšlenka "bože, vypadám jak připravená na mateřství". Za posledních x-měsíců jsem prostě trošku přibrala a tak nějak jsem "venušovský" typ. Aspoň mám ten pocit, že stehna a tak břicho už je takové nějaké ženské, ne prostě kost a kůže jak před 2 lety ještě :) Nemohla jsem se na sebe pořádně dívat...tak jsem si zhasla, zapálila svíčku a srkala víno...!

Počítala jsem, že zákon schválnosti to vyřeší tak, že ZROVNA V PONDĚLÍ hned ráno to prostě dostanu! Abych měla pěkně doje**ný týden hned od začátku :D

V pondělí se vzbudím...a už tak nějak v polospánku hodnotím situaci "tam dole", jestli k něčemu přes noc přišlo. Zdálo se mi, že vše je ok a taky bylo. Během celého dne nic. Situace se opakovala i v úterý a středu a to už (5-tý den po očekávaném termínu mensturace) bylo lehce podezřelé.

Chodila jsem kolem zrcadla a dívala se na sebe. Nic zvláštního. Nic extrémního. Čekala jsem, že "kdyby se to podařilo", že to určitě uvidím i v tváři. A jediné co jsem viděla bylo nové a nové akné :D

Doma jsme si začali dělat s manželem srandu a začali moje břicho oslovovat při různých příležitostech jako "Ahoj, Marek!" (skloňuji slovensky, naučené od manžela - pro česky - nemají oslovovací způsob Marku, ale každé jméno/příjmení je v tom nejjednodušším tvaru...aspoň člověk nemusí přemýšlet, jak bude znít např. Dobrý den pane Konipásku :D). Ozývalo se stále "Co na to Marek?" "Dobrou noc Marek" "Co by si dal Marek k obědu?"

Přišlo nám to jako strašná sranda. Marek je mého manžela vysněné jméno pro syna. Který bude samozřejmě (jako otec) fotbalista. Nejsem si tím jistá, jen tak mimochodem...už jsem tu párkrát psala, že já jsem fakt dřevo a levá na sport a obávám se, že zrovna toto náš syn může zdědit :D Ale pssst...na to se přijde později až bude Marek schopný koordinace pohybů...:D

S přibývajícími dny už nás ten humor trošku opouštěl a tak jsem se, pro jistotu ("Přece nebudu chodit stále na záchod a kontrolovat, jestli jsem to dostala!"), vydala na nákup těhotenského testu. Styděla jsem se jít do lékárny, tak jsem šla do hypermarketu a připadala si jak zločinec. Cítila jsem, že jsem červená až na prdeli (a to se nečervenám nikdy!) a myslela, že mě každý vidí. Připadala jsem si jak paranoik, protože jsem "věděla", že přijdu domů a dostanu krámy. Že ty prachy za test (ano, až skoro 4 €) budou vyhozené. Prodavačka za kasou na můj nákup trošku koukala - však dvě housky a těhotenský test je asi trošku neobvyklé :D Třepaly se mi ruce jak závislákovi a utíkala jsem zpět do práce...

Po příchodu z odpolední jsem manželovi oznámila, že si odskočím. Hned mě vybídl, ať si udělám ten test. Bylo to ještě myšleno celkem ze srandy. Však vyzkouším, řekla jsem si. Proč ne. Našla jsem kelímek a podle pokynů "naplnila". Zapíchla jsem test a "v tu sekundu" tam byly 2 čárky. Měla jsem na to mít 3 minuty, kurva! 3 minuty psychické přípravy a obcházení kolem koupelny než se osmělím podívat. Možná bych se chtěla podívat i přímo s manželem. Prostě nějaká úžasná scéna, kdy se půjdeme podívat spolu na test a uvidíme 2 čárky a padneme si s "pláčem" (já) do náručí. Když mi bude říkat, že jsem úžasná a bla bla! No, hovno! Ten test to hned ukázal a do 3 minut se teda už nic nezměnilo.

...tak nějak jsem si to představovala...ehm :D

Koukala jsem do zrcadla a viděla, že jsem strašně zčervenala na hrudníku (měla jsem na sobě tílko), což se mi nikdy nestalo. "Sakra, to je asi jediný příznak toho, že jsem! Červenám se k**va a vypadám jak "nachladnutá morka" (říkají Slováci - jak zpařený krocan? :D)

...ale bylo to spíš takto...:) Aspoň v prvních pár vteřinách :D

"No, tak ten test mi nedal ani čas! Tak teda jsem...," oznámila jsem manželovi cestou do ložnice, kde jsem se převlékala do pyžama. Možná jsem si to (tu situaci) "zabila" sama, ale manžel pokračoval v dělání večeře jako by se nechumelilo. Když se nic nedělo, tak jsem šla za ním a zopakovala mu to.

On celkem nezaujatě: "To vážně? Určitě sis to špatně přečetla" chechtal se mi, blbec :-* No, tak jsem mu ukázala krabičku a stále jasně svítící 2 růžové čárky. Dali jsme si pusu a šli si lehnout k TV na večerní porci seriálu...Zatímco on bedlivě sledoval, já se nemohla soustředit, protože mi hlavou šlo najednou milion myšlenek od toho jak to řeknu v práci, po to jak to vše sakra zvládnu, když mám ráda svůj klid...

Den oplodnění si pamatuji úplně přesně a mohu ho poskytnout gynekologovi...Ten den manžel řekl těsně před: "Pojď, uděláme si Mareka!"

...tak tedy, dobře...jen to ještě může být třeba Mařenka...:D

Vaše 

PS: tato story byla napsána začátkem února/februára. Mám více článků za poslední 2 měsíce...zveřejňovat jsem chtěla až v okamžiku, kdy bude nejhorší za námi, proběhne nějaké sono, krevní testy...člověk nikdy neví :)