3 měsíce po svatbě...aneb co bych na naší svatbě udělala jinak ...:)

Pro ty, které sledovaly články z příprav/dojmů po svatbě, jen krátké info. Od tohoto týdne mám konečně první doklad, který potvrzuje mé příjmení! :D 3 měsíce čekání a běhání po úřadech a já se konečně dočkala pasu. Ať žije byrokracie! :-/

Z toho důvodu se někdy chovám "schizofrenicky". U doktora jsem byla objednaná se starým příjmením. Kartičku pojištěnce jsem měla na nové jméno. Ale žádný jiný doklad (s fotkou) na moje jméno jsem prozatím neměla. Takže jsem tam přišla, ukázala kartičku pojištěnce v jedné ruce, jako, že toto je moje nové příjmení. V druhé ruce jsem měla původní doklad se starým jménem, kdy jsem sestřičku informovala o tom, že na toto jméno mě bude mít poznačenou na termín.

Můj nápad - vložit všechna blahopřání do bílé dřevěné krabičky (MadalBal) + mamina
šila malé potvůrky-medvídky, kterými jsme podarovali všechny děti pod 6 let :)...a 2 mám já :D

Někdy mi volá neznámé číslo a já netuším jestli ten člověk už má na mě aktuální údaje. Proto to vypadá asi takto:
"Dobrý den, "Staré příjmení", prosím."
Když je na druhém konci ticho, tak zkusím: "Nové příjmení", prosím."
A nebo naopak :D
Pak už se ten člověk většinou vzpamatuje. Ale je pravda, že se mi i stalo, že jsem se představila starým příjmením a paní se mě zeptala, jestli jí můžu předat "sama sebe" - tj. tu osobu s novým příjmením. Chvilku jí trvalo než se dovtípila, když jsem potvrdila: "u telefonu" :D

Už spolu žijeme nějaký ten pátek a máme překvapivě 3 měsíce po svatbě a já se někdy ještě přistihnu při myšlence, že si říkám, že ten den to mělo být trošku jinak.
Netvrdím, že by svatba byla špatná. Byla super, všichni se bavili a strašně rychle utekla. Ale to potvrdí asi každý, kdo už to má za sebou :)

Ale tyto věci bych přeci jen změnila:

- nestresovala bych se x-měsíců před. Normálně bych se na to vykašlala, kdybych věděla, že to vlastně až taková "věda" není. Mám kamarádku, která to zvládla naplánovat během jednoho víkendu :) Zbytečný stres :) Sice je to krásný den, ale po pár týdnech už nikdo ani neví, že byl...a akorát se všichni  začnou ještě intenzivněji ptát na otázku: "Kdy si pořídíte děti?" :D

- vybrala bych si jiné šaty :D (čtěte článek tu, o tom jak jsem přebírala :D) Byly kráááááásné, to zase ano. Ale mým snem už od malička byly takové ty s krajkou na místo "ramen"...a od tohoto roku to znovu přišlo do módy, takže trošku lituju, že já si zamluvila šaty a cca do 2-4 měsíců se začaly v salónech objevovat ty "moje vysněné"...(možná to bude i tím, že minulý rok měla podobný styl vévodkyně Kate...:D)
Horší je, že když jsem dnes sondovala po netu, tak už teď (tak krátce po svatbě) se mi líbí vlastně úplně jiný styl šatů :D
 

- zvolila bych jinou barvu výzdoby. (článek o naší výzdobě tu). Myslela jsem, že fialovo-jablíčkovo zelená bude dokonalá. Při počtu hostů lehce nad 120 a velikosti sálu, to zase až tak pěkné a dokonalé nebylo. Ta fialová nakonec byla celkem světlá. Prostě tomu něco chybělo. A když jsem pak na netu viděla kombinaci cyklamenovo-zelená, chytlo mě to za srdce. Tmavě růžová (pro chlapy, pro baby cyklamenová :D) je dost výrazná a zelená jí tak příjemně doplní. Ach škoda, že svatbu člověk má tak jednou za život...někdo víckrát, ale při té další už to řeší většinou na rychlo jen v nějaké restauraci :D

Vlevo - Ambientes (link tu); Vpravo - Zuza.Kmec sashe.sk (link tu)

- pofotila bych se s každým. Až po předání fotografií jsme zjistili, že s nejbližšími ani nejsme pofoceni. Proběhlo několik hromadných fotek, ale například samostatnou fotku se svojí sestřenicí, se svědkyní, s maminou...prostě nemám.

- víc bych si pohrála s detaily. Líbí se mi takový trošku "retro" styl. I nějaké ty rekvizity na focení mohly být - měli jsme "jen" skleničky + šampaňské, fotbalový míč + kopačky...

Vlevo - moje originál svatební kytka :); Vpravo - punchbowl.com (link tu)

- asi bych i investovala do dražšího fotografa, který dělá "po pí*i" (pardon za výraz :D) dobré fotky. Nestěžuji si, ale...dá se to i lépe :)

- kameramana bych nebrala možná vůbec - video ještě stále nemáme a upřímně - nějak nám nechybí. Stejně se na něj podíváme tak 1x a ještě se u toho budeme chechtat nad tím, jak jsme byli trapní :D

Asi by toho bylo více...a obávám se, že kdybych podobný článek

 psala za rok, pět...více, tak by se moje představy velmi odlišovaly :D

...chlapské myšlení je v tomto lepší - on si prostě myslí, že to byla

TOP svatba tisíciletí :))