Kdo chce s hady býti...

Rozhodla jsem se, že budu mít nový "seriál"...prostě něco z mého života, když předsvatební seriál měl celkem úspěch (za což velmi děkuji) :)

A začneme pěkně "nechutně" historkou z tohoto víkendu...
Bydlím s manželem na bytě. Několik měsíců. Ale předtím (i přes relativně "vysoký" věk) jsem bydlela s našima na samotě u lesa. (taková malá osada cca o 100 obyvatelích mezi lesy).

A sem tam, prostě jedu na víkend za našima. Však tam mám ještě stále zařízený dětský pokoj :) A psa, toho nejúžasnějšího :)
Takže tento víkend jsem pěkně dojela domů. Venku asi 40 stupňů a už jsem tušila, že všelijaké havěti se nevyhnu.

...náš krasavec :)...se svým vodítkem :D

Sedím si na dvoře se psem a najednou pes k něčemu vystartuje. Koukám a on píchá čumákem do hada.
Kur*a! Nemám je ráda, natož relativně v mojí blízkosti. A natož, když do nich píchá čumákem pes, který pak klidně přijde a oblízne mi láskyplně tvář :-/ No tak to prrrr.
Poučená z předchozího psa (který vyhazoval hady do vzduchu a hadi jen tak lítali kolem nás :D) jsem Bennyho tahala pryč.
Uff...

Sedím si na dvoře a čtu si. Milionkrát se oženu kvůli nějaké vose, včele, čmelákovi, hovadu. Hlavně hovada. Ježiš, jak to nesnáším. Přečetla jsem sotva stranu a opleskaná jsem byla až jsem měla na sobě červená místa...
"Miluji" venkov, fakt...říkám si.
Sedím dál a málem na mě sedne pták. Nekecám, ale on si mě asi fakt nevšiml a myslel, že jsem asi pevný bod! Ku**a, hystericky ječím, protože chytám paniku, že se mi zaplete do vlasů a bude to jak v tom hororu Ptáci ...či jak se to jmenuje.

Pakuju se dovnitř od vší té havěti. Sděluji našim, že si jdu na chvilku schrupnout. Ano, až tak mě to odhánění potvor unavilo :D
Přijdu k sobě do pokoje, už si téměř lehám a najednou se mi v posteli něco zablýskne. S mým slabším zrakem (na dálku) ostřím, co že to tam mám.
INFARKT! V MOJÍ POSTELI JE HAD!

Tak to je ona, moje "postelová" :D Stále má tu drzost plazit se nám kolem baráku :-/...

Začala jsem řvát jak najatá a utíkala pro naše, ať ho nějak odtamtud dostanou.
Koukali na mě jak na debila - však kde by se v druhém patře rodinného domu vzal v posteli had. Nejdříve jsme hledali a čím déle jsme nenacházeli, tím více naši na mě koukali s pohledem "Asi máš úpal, chudáčku". A najednou...byl tam. Ta bestie, s kterou si Benny "hrál". Že ho radši nezamordoval. Všechno zabíjí hned a hada se bojí...:-/

Začalo velké chytání hada (úžovky....cca metrové) s cílem nezabít ho. (toto rozhodnutí celkem nechápu :-/) Cukal se, syčel, prskal, chtěl kousat jak blázen a na mě šly mdloby. Můj pokoj!
Ve zkratce. Nepodařilo se. Zalezl za radiátor a nic ho odtamtud "nevykouřilo" (nastříkala jsem mu tam repelentu, že už mi žádná mucha pokojem nikdy neproletí :D).
Zavřené dveře. Noc. Ta kur*a tam zůstala téměř 24 hodin než se ho podařilo chytnout, omráčit a vynést ven. I přesto, že jsem chtěla, aby chcípl. Aby si přece jen nepamatoval cestu, že....

A nejhorší na tom bylo to, že fůra věcí v pokoji byla popřevracená. Kurva, to má had až takovou sílu, že shazuje věci??? Jak mohl něco shodit z postele!? Jak ze stolu, kde mám PC? Ku**a jak se tam vyškrábal? Moje knížky?

...i tyto dva jsem o víkendu pozorovala pod oknami :)

Na druhý den jsem se odvážila tam spát. Hádejte jak to dopadlo.
Sny o hadech a buzení cca každou půlhodinu a sledování v tmě, jestli se tam něco nehadí.

A když mě pak div nesepálila volavka, která startovala kousek ode mě a přeletěla těsně nade mnou s absolutním klidem (**** to byl pták...už nechci psát tolik sprostých slov :D), jsem si řekla...Zlatý panelák a relativní bezpečnost bytu...v létě je tam nedýchatelno až tak, že se i muchy obrátí v letu, než aby vlétly do té naší pece :D

A pak, že "všude dobře, doma nejlíp" ...:D
...normálně mě ten víkend unavil :D