Svatební zvony vyzvánějí - 4. část Výběr květin...

Jestli jsem si myslela, že se do něčeho ten můj nebude plést, tak jsem typovala právě květy a květinovou výzdobu. Prostě tu nechá na mě a hotovo. Miluji totiž tulipány, takže ještě jsem nevěděla koho si kdy vezmu, ale věděla jsem, že u toho budou tulipány :D

O to víc mě zarazila jeho myšlenka: „Svatební kytku vybírá vždy ženich, že jo?“ (bylo to v originále slovensky, je Slovák…ale vyrazilo mi to dech asi tak jak kdyby se mě zeptal, jestli chci jít do trojky :D)

Hlavou mi proběhly všechny nejhorší scénáře. Jak mi donese v den D kytku z růží. Nemám je velmi ráda. Nebo jak mi donese kytku ze žlutých růží! Nebo oranžových, proboha! :-o

Kdo nečetl – tak budeme mít fialovo-zelenou výzdobu. A nesnáším oranžovou.

Pak se mi vyjevil obraz kytky obrovské jak kolo od náklaďáku, kterou budu celý den vláčet. Nebo naopak tak malé kytičky, že si budu myslet, že to se mu připíná na klopu saka a budu čekat s nastavenou rukou na tu mojí :D

Mohlo by to dopadnout i tak, že by mi dal kytku, která by se více hodila někomu na hrob. Ale snad by ho někdo upozornil, že to se zrovna nehodí :D

Jsem si ale jistá – ta kytka by mi určitě neladila „se zbytkem svatby“ (protože prý „to nikdo neřeší“…no já ano! A tuším každá nevěsta :D) a možná by byla lehce staromódní (rozuměj klasická z růží a nějakých takových šílených květů…omlouvám se milovničkám růží! J)

Tyto hororové scénáře jsem hned vytlačila z hlavy a rázně řekla: „Tak na to, vole, zapomeň!“ (nenadáváme si, nehádáme se…ale sem tam mu tak řeknu…neptejte se radši co mi odpoví on :D Ale tak jo – je to samice od vola, ale fakt se milujeme! :D)

„Tak si to zařiď sama.“

A taky že jo.

obrázek "půjčený" - však vidíte odkud :D

Naklusala jsem do květinářství, kde pracuje jedna naše společná kamarádka.

„Chci svatební kytku!“

Myslela jsem, že řeknu představu a tím to hasne. Ale ono to není tak jednoduché. Člověk si musí určit jak jí chce „tlustou“ (z kolika květů), barevnou (doporučuje se více odstínů z jedné barvy), načančanou (nějaké ozdoby, ozdobné ovázání stuhou atd.).

Neměla jsem vůbec představu, kolik by tam tak mohlo jít květů. Chtěla jsem hodně tulipánů, no když jsem zajebala (s prominutím :D), že jich chci tak 20 až 30, tak se kamarádka zděsila.

Když mi ukázala jaká tlustá by ta kytka byla (= to co bych držela), tak by mi na to ani obě dvě ruce nestačily (fakt je mám malé a drobné).

Nakonec jsme se dopracovali k mé představě (14 bilých tulipánů bohatě stačí + frézie ve více odstínech fialové/cyklamenové a takové malé zelené kvítky, kterým se říká „froggy“).

Opět, naivně, jsem si myslela, že to je vše. 

Já jsem fakt hrozná budoucí nevěsta. Já takové „detaily“ nějak neřeším J

Kamarádka se mě ale hned začala vyptávat z čeho chci hlavní aranžmán.

Hlavní co? Anti-květinové ženě (tedy mě) bylo vysvětleno, že to je to „hlavní“ co je na stole před ženichem a nevěstou.

Uff, další výdaje.

Poté jsem si uvědomila, že chci frézie i na stoly – na každý druhý stůl a při počtu cca 110-ti lidí to není až taková sranda. Další výdaje a mě naskakovaly v očích dolary jak strýčkovi Skrblíkovi. Sakra.

To samozřejmě není vše. Na Slovensku se dělá „odobierka“ nevěsty, kdy ženich přijde k nevěstě domů a starejší (Slovenky prominou tuto obkecávačku, ale v ČR to není zvykem vždy a všude) pěkně a dojímavě povídá o snoubencích a požádá rodiče, jestli se můžeme vzít (ve zkratce napsané). Všichni slzí, přitakávají. A matky dostanou každá po květině :-/ (smajlík je tam čistě jen z důvodu představy dalších výdajů :))

Takže to je plus další dvě kytice. Měla jsem v plánu brát jakékoliv „levnější“, no moje mamina si začala vymýšlet jaké květy a aby jí to ladilo k šatům. WTF?!

Tak jasné – její přání jí splním, ale nenápadně jsem jí vysvětlila, že s tou kytkou nebude chodit. Tu prostě dostane u nás doma a tam jí pravděpodobně i nechá, to jen tak …btw. J

Bereme se v kostele. A já opět nemyslela na to, že i tam se kytky dávají.

Mrákoty v květinářství. Nevěděla jsem jestli z té pronikavé vůně nebo z představy ceny.

A nesmíme zapomenout na to, že nebudeme mít panenku na autě, ale kytici.

Suma sumárum – ku**a, hodně dost peněz jen za květy, které stejně do pár dnů zkapou. Nejsem natolik „moderní“, abych šla do umělých květů/aranžmánů atd. Když už tak ať jsou to živé květy, ale mám pocit, že minimálně 3 měsíce po svatbě nebudu mít co žrát.

A víte proč nemám tulipány (mé milované) i na stolech jako výzdobu?

Můj nastávající přednesl mojí představu své mamině. Té se ta představa nelíbila. Prý tulipány rostou a otvírají se. Klidně i přes noc.

Nastávající navrhl růže! Do prdele, však jak by to tam vypadalo. To rovnou můžu vyrvat nějaký keř na zahradě a drbnout ho na stůl! Rozčilovala jsem se :D

Předýchala jsem to. Sondovala a zjistila, že ano – může se stát.

Frézie jsou taky krásné. A voňavé. A mají taky nádherné odstíny. A jsou někdy i o trošku levnější.

Tak jo, souhlasila jsem a naznala, že to tak bude přeci jen jistější.

Nyní jsem nastoupila do nové práce. Mám nové kolegyně. Jedna kolegyně, která mě shodou okolností zaučuje, dostala v pondělí od přítele bílé nádherné tulipány.

Jen tak. Že jí má rád.

Ty tulipány stály přede mnou ve váze.

V pondělí jsem je hypnotizovala. Byly nádherné. Dokonalé.

V úterý na mojí hypnózu reagovaly. Přímo před očima se začaly ohýbat. Pěkně jeden po druhém a já se nesoustředila na to, co bych měla poslouchat (obchodní hovor) a jen sledovala jak se jeden otevřel v květu. A ohnul se. Za ním druhý. Třetí. Čtvrtý, pátý…

Kur*a.

Ještě, že jsem na budoucí svokru (tchýni) dala. Fréziím se prý může stát jen to, že rozkvetou :D

Uff…

Pampelišky by ale byly levnější …a originálnější, no ne? :D